FVE na střeše domů jsou sice viditelně dražší než instalace na zemi (dle odhadu Lazards víc než 2x), ale mají výhody, že nezabírají vzácnou půdu a hlavně, jsou obvykle přesně tam, kde je elektřina potřeba.

Kde je ten paradox?

Poměrně vysoký náklad na tyto instalace vede k potřebě finanční podpory (i když, jak jsem psal, vyjímky existují). Ta podpora musí být ve výši, aby navýšila návratnost investice tak, aby dávala smysl nejen pro nadšence, ale i pro chladně kalkulující lidi.

Realita je taková, že například stát poměrně velkoryse podporuje malé FVE na střechách RD, zároveň však, nastavením regulace, snižuje "nedotovaný" výnos jejich majitelům tím, že (jako jen z mála v Evropě) předepisuje měření elektřiny po fázích.

Ještě mnohem horší je ale situace u v textu zmíněných obytných domů, kde díky regulaci a architektuře distribuční sítě je nesmírně složité využít efektivně vyrobenou elektřinu (provoz výtahů fakt nestačí a ohřev vody je obvykle více efektivní solárními panely). Stát toto přitom považuje za prioritu, ale pokud chce opravdu tuto aktivitu nastartovat, bude muset na její podporu vynaložit hodně peněz. Mnohem více než, kdyby byla pravidla této aktivitě nakloněna. Rozdíl je totiž obrovský - má modelová kalkulace vedla k tomu, že při nastavení podmínek pro maximální využití vyrobené elektřiny "v domě" dává projekt smysl i bez dotace, výnos při dnes nutném režimu prodeje vyrobené elektřiny by výnos byl pouze čtvrtinový, a tedy by bylo třeba poskytnout velkou dotaci.

A tak jsem zvědav, jak stát FVE na střechách obytných domů nastartuje: zda nijak a nebo za cenu zbytečně velkého zapojení peněz, který by mohly být využity lépe.