V původním návrhu tzv. služebního zákona z roku 2000 se v důvodové zprávě mimo jiné zdůrazňovalo, že přijetí služebního zákona je námi přijatou podmínkou pro vstup do Evropské unie. Doslova se uvádělo, že přístupové partnerství 1999 stanovilo jako jednu z krátkodobých priorit přijetí a implementaci zákona o státní službě. My jsme zákon v roce 2002 přijali, do Evropské unie jsme vstoupili, ale účinný ten zákon dodnes není. To je podle mého klasická ukázka naší neserióznosti vůči evropským partnerům.

 Ústavní soud ve svém nálezu již v roce 2002 konstatoval, že, cituji: „dosud nebyl naplněn imperativ vtělený do čl. 79 odst. 2 Ústavy, podle něhož právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. Součástí českého právního řádu se dosud nestal zákon o státní službě.“ Konec citace. Tento stav trvá od té doby již 9 let.

 Na nutnost účinnosti služebního zákona upozorňují politologové i mnozí odborníci na boj s korupcí. Ono je totiž pro každou vládnoucí stranu či koalici velmi výhodné, pokud žijí státní úřednici v neustálé právní nejistotě. Pokud pracují v podmínkách, v nichž ne odbornost, ale přizpůsobivost či poslušnost jsou zárukou profesního přežití. Takovýto systém a takový státní úředník je pro korupční jednání prostě nepostradatelný.

 Navrhovatel tohoto návrhu zákona neuvedl žádný konkrétní důvod, který by prokázal, že je třeba účinnost zákona o státní službě opět posunout. Připravované změny pojetí i konkrétních ustanovení se mohou promítnout do budoucí novelizace již platného zákona.

 Po všech zkušenostech s touto vládou nevěřím v její dobré úmysly. Posunutí účinnosti služební zákona této vládě prostě vyhovuje. Je vládou spíše prokorupční než protikorupční

 Jsem přesvědčena o tom, že budoucí možná novela platného služebního zákona přinese naší společnosti méně škody, než další posunutí jeho účinnosti.