V pátek skončily III. čtením svoji pouť ve Sněmovně a zamířily do Senátu dva návrhy zákonů, které upravují podmínky nakládání se zbraněmi. Poslanci SPD návrh na nucenou implementaci odzbrojovací směrnice do našeho právního řádu jednoznačně odmítli, stejně jako odmítají i další eurodiktáty. První se složitým názvem „návrh zákona o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky“, který je pro složitost svého názvu spíše znám jako "nadstavbový zákon" a druhý, který je návrhem novely současného platného zákona o zbraních, tedy zákona 119/2002 Sb, známý též jako "implementační novela EU".
Návrh prvního zákona otevírá dveře pro vytvoření nového systému dobrovolné střelecké přípravy občanů České republiky. Neustále se zhoršující bezpečnostní situace v Evropě společně s časem ubíhajícím od zrušení prezenční vojenské služby vytvořily stav, že naše společnost nemá dostatečné zálohy v podobě kvalifikovaných občanů, kteří by v případě potřeby mohli účinně přispět k zajištění vnitřního pořádku v naší zemi. Potřebu řešení tohoto problému si uvědomovali poslanci napříč celým politickým spektrem a tak byl i tento návrh, coby poslanecký zpracován. Krátce po svém zveřejnění vyvolal vlnu nesmyslné hysterie rozdmýchanou těmi, co usilují o co nejhlubší rozdělení naší společnosti, ne kvůli svému obsahu, ale právě kvůli tomu, že se na jeho potřebnosti dokázalo celé politické spektrum zastoupené ve Sněmovně sjednotit. Zákon v případě svého přijetí umožní těm z nás, kteří splňují podmínky jako držitelé zbrojního průkazu a kteří o to budou mít zájem, absolvovat potřebný odborný teoretický i praktický výcvik v zacházení se zbraní. Je samozřejmé, že získaná kvalifikace není jen profitem pro stát jako celek a jeho bezpečnost, ale bude mít význam i pro bezpečnost samotných absolventů, jejich rodin a jejich bezprostředního okolí. Shoda politického spektra o potřebnosti tohoto zákona, která vznikla při předložení návrhu na konci roku 2019 přetrvala až do závěrečného III. čtení, kdy žádný z přítomných poslanců nehlasoval proti tomuto návrhu.
Oč bylo přijetí prvního návrhu potřebnější, o to bylo přijetí druhého návrhu, novely zákona o zbraních, potřebné méně. Jednalo se o vládní návrh předložený poslancům již na počátku volebního období jako projev Lisabonskou smlouvou nařízené submisivity České republiky vůči eurodiktátu tentokrát zosobněného novelou směrnice 91/477/EHS ze dne 14.3.2017, tedy směrnice, která vznikla s cílem odzbrojení Evropanů v důsledku teroristických útoků ve Francii spáchaných nelegálními zbraněmi. Jediný možný výklad vzniku této novely směrnice respektující daná fakta a zdravý rozum je, že vládnoucí eurogarnitura potřebuje zajistit bezpečnost pro teroristy a kriminálníky, aby nebyli při páchání svých zločinů ohrožování těmi nezodpovědnými Evropany, kteří by se jim chtěli postavit. Poslanci SPD návrh na nucenou implementaci odzbrojovací směrnice do našeho právního řádu jednoznačně odmítli, stejně jako odmítají i další eurodiktáty. Nebyli sami. Implementaci odmítli třeba i poslanci ODS, ovšem u těch, na rozdíl od našich poslanců, jde pouze o propagandistickou pózu spoléhající jednak na krátkou paměť voliče, který již zapomněl, že to byla Topolánkova ODS, kdo nás do Lisabonského bahna ponořil a dále na to, že jí podaří nějak zakrýt, že současná ODS je stále stranou, která prosazuje setrvání ČR v EU, tedy postoj, který vylučuje, aby se ČR nepodrobila tomuto, ale i jakémukoliv jinému diktátu pod hrozbou ožebračování našich občanů formou finančních postihů za "ne implementaci".
V rámci směrnicí vynuceného otevření zákona 119/2002 Sb. došlo k jakési inventarizaci současného znění. Jakkoli jsme přesvědčeni, že zákon 119/2002 Sb. je ve světě špičkou, vždy je co upravovat. Například tak v podobě pozměňovacích návrhů došlo ke zkvalitnění či zpřesnění některých definicí, byly vypuštěny zakázané doplňky zbraní s tím, že tlumiče bude nutno již jen registrovat. I samotné implementační body v podobě vytvoření nových kategorií zbraní zakázaných a zbraní ohlašovaných doznaly pozměňovacími návrhy změn tak, aby jejich text směrnici vyhověl a aby současně co nejméně zasahoval do práv našich občanů.
I poslanci SPD nezaháleli a v rámci "inventarizace" platného znění zákona byl odhalen poměrně závažný problém. Naše "nárokové" pojetí práva na zbrojní průkaz může v případě cizinců v odůvodněných případech policie dle platného znění zákona 119/2002 Sb. odmítnout a cizinci zbrojní průkaz nevydat. To však neplatí u cizinců ze zemí NATO a EU, těm policie zbrojní průkaz vydat musí, i kdyby znamenali pro naši zem bezpečnostní riziko..... Tehdy, když se v roce 2000 zákon 119/2002 Sb. připravoval, tak byla jiná EU, bez NO-GO zón, bez hořících městských čtvrtí, bez znásilňování a rabování. Nebo jsme si to tehdy alespoň mysleli. Stejně v členské zemi NATO, v Turecku, nevládl šílenec, který se neštítí spojenectví s Islámským státem a jehož pacholci se podílí na všech možných agresích ve světě, od Sýrie přes Libyi po Náhorní Karabach, ohrožují Řecko, vyhrožují Francii, páchají genocidu Kurdů či pořádají hon na politické odpůrce formou jejich veřejného znásilnění a umučení jako v případě Hevrin Chalafové. Můj pozměňovací návrh byl jednoduchý, zrušit onu cizineckou "výjimku" pro občany zemí NATO a EU, tak aby v jejich případě mohla policie stejně jako u všech ostatních cizinců posoudit, zda jejich legální ozbrojení na našem území neznamená problém. Jedna pravomoc pro policii navíc, aby lidem jako Breivik, když se u nás usadí, mohla říci policie: zbrojní průkaz NE! Kolegové poslanci většinou pochopili, kdo nepochopil, bylo ministerstvo vnitra… Asi poprvé v jeho historii, kdy toto ministerstvo, které se o pravomoci pro policii tak pere, tuto pravomoc odmítlo... Důležitou pravomoc. Proč? Protože to byl návrh poslanec SPD? Nebo je jiný důvod, ještě nepředstavitelnější?
Nezbývá než jako paradox dodat, že zcela nad rámec požadavků směrnice šel pozměňovací návrh ministerstva vnitra, který zařadil expanzní zbraně a zbraně "Flobert", dnes volně prodejné zletilým osobám do nové kategorie zbraní C-I, tedy povinně registrovaných. Koho zájmy pan ministr Hamáček Hájí?
