Provdat se, cestovat za hranice a mnohdy i studovat, pracovat, pronajmout si byt či navštívit lékaře. To všechno ženy v Saúdské Arábii nemohou, pokud jim to nedovolí jejich mužský poručník, který je zastupuje před tváří zákona. Bývá jím jejich nejbližší mužský příbuzný – nejčastěji manžel, případně syn, který osud ženy drží v rukách a v mnoha ohledech také vládne jejímu životu. Petice ihned vyvolala i protikampaň, která poručnictví obhajuje jako správný systém, navržený ve prospěch žen a k jejich ochraně.

V petici se ženy vůbec nezmiňují o tom, že ještě ke všemu tomuto otrokářskému způsobu života musí chodit zahalené od hlavy až k patě, což jim ale asi až tak nevadí. Na to už si zřejmě zvykly a berou to jako nedůležitou věc. A to vůbec nepíši o tom, že i výpověď ženy u soudu má o hodně menší hodnotu než výpověď muže což mnohdy vede i k nespravedlivému ukamenování. Žena prostě v zemích vyznavačů středověkého proroka není brána za právoplatného člověka, nýbrž za druhořadého občana, který má jen velice málo práv, ale na druhé straně spoustu povinností.

Kde jsou všichni ti kalouskovci, šabatovci, dienstbierovci, pánkovci, kteří si říkají ochránci lidských práv, že proti tomu někde před saúdskoarabskou ambasádou neprotestují? Že by se ztotožňovali s právem šaría, které má ženy pouze za otrokyně? Nemyslím si to, jen jsou zaprdění a tak zahledění do všeho amerického, že si nedovolí kritizovat Saúdskou Arábii, tedy jednoho z největších spojenců Spojených států.