Přezkumná pravomoc podle § 193 zákona č. 361/2003 Sb. není pouhou interní procedurou. Je to mimořádný korektiv proti nezákonným pravomocným rozhodnutím ve služebních věcech. Má chránit příslušníky bezpečnostních sborů před možnou libovůlí. Pokud se z tohoto institutu stane jen formální odpověď typu „rozpor s právními předpisy nebyl shledán“, aniž by byly konkrétně a přezkoumatelně vypořádány námitky, dochází k vyprázdnění jeho smyslu.
Článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantuje právo na spravedlivý proces. To neznamená jen možnost podat podání. Znamená to právo na skutečné, věcné a přezkoumatelné vypořádání argumentů. Pokud jsou navrženy důkazy a nejsou provedeny ani konkrétně odmítnuty s uvedením důvodu, je porušena zásada přezkoumatelnosti. Pokud není umožněno plnohodnotné seznámení se spisem před rozhodnutím, je oslabena rovnost zbraní. Pokud úřední komunikace obsahuje spekulativní hodnotící soudy o subjektivním stavu účastníka, je narušena zásada nestrannosti a zákaz libovůle.
To není detail. To je možné porušení ústavně garantovaných procesních práv.
Zásada legality, zakotvená v čl. 2 odst. 2 a 3 Ústavy, ukládá orgánům veřejné moci jednat pouze v mezích zákona. Ministerstvo vnitra a Policie ČR mají tuto zásadu nejen respektovat, ale aktivně hájit. Pokud by se přezkumný mechanismus redukoval na formalitu, znamenalo by to, že stát si vytvořil zdání kontroly bez skutečného obsahu. A stát, který vytváří zdání zákonnosti místo jejího skutečného naplnění, oslabuje vlastní legitimitu.
Předchozí vedení resortu bylo opakovaně kritizováno za to, že přezkum ve služebních věcech postrádal viditelnou materiální hloubku. Pokud se námitky týkající se neprovedených důkazů, omezeného přístupu ke spisu a selektivního hodnocení odborných podkladů objevují opakovaně, nejde už o jednotlivé excesy. Může jít o systémový vzorec. A systémový problém vyžaduje systémovou odpověď.
Současný ministr vnitra stojí před jasným testem. Buď potvrdí kontinuitu praxe, která vyvolává pochybnosti o respektu k ústavním procesním garancím, nebo otevře otázku kvality přezkumných postupů a provede jejich skutečnou revizi. Třetí možnost neexistuje.
Instituce, které mají právo vynucovat zákon vůči občanům, musí samy snést nejpřísnější měřítko zákonnosti. Policie může zasahovat do základních práv, omezovat svobodu, vstupovat do soukromí. Ministerstvo vnitra řídí bezpečnostní architekturu státu. Pokud by právě zde docházelo k překrucování, překračování či obcházení právních norem, byl by to fatální paradox: ti, kdo mají zákon chránit, by jej sami relativizovali.
Princip ochrany ústavního práva znamená, že procesní garance nejsou překážkou efektivity, ale její podmínkou. Pokud se přezkumné řízení vyprázdní, přesouvá se ochrana práv výlučně do soudní roviny. To je nákladné, zdlouhavé a svědčí o selhání vnitřních kontrolních mechanismů.
Otázka tedy nezní, zda nový ministr „naváže“ na svého předchůdce. Otázka zní, zda bude ochoten přezkoumat, zda jeho rezort skutečně jedná v duchu ústavy, nebo jen v mezích administrativního minimalismu. Pokud chce obnovit důvěru ve výkon státní moci, musí být připraven říci: zákonnost není formalita, ale závazek.
Stát může vyžadovat poslušnost zákonu jen tehdy, pokud jej sám dodržuje beze zbytku. Ministerstvo vnitra a Policie ČR nemohou být institucemi, které zákon vykládají účelově podle potřeby okamžiku. Musí být institucemi, které jej respektují i tehdy, když je to nepohodlné.
Právní stát nezačíná u soudů. Začíná u každého úředního rozhodnutí. A právě zde se nyní rozhoduje, zda zákon bude nad státem – nebo stát nad zákonem.
Zdroj:
1. Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-361
2. Přezkoumávání rozhodnutí dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: ftp diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Praha. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/187421/120441539.pdf?isAllowed=y&sequence=1 (cit. 2026-03-05)
3. inisterstvo vnitra ČR (MV), Zpráva z analýzy rozhodovací praxe a judikatury ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, MV, 2016. Dostupné z: https://mv.gov.cz/sluzba/soubor/proak-ka06-zprava-z-analyzy-rozhodovaci-praxe-a-judikatury-pdf.aspx (cit. 2026-03-05)
4. Nesiba, J., Kolář, O. & Smolík, J., 2024. Codes of ethics in a contextual comparative analysis of the security forces of the Czech Republic. Politické vedy, [online] 27(4), pp.68–93. ISSN 1335-2741. Dostupné z: https://doi.org/10.24040/politickevedy.2024.27.4.68-93
5. Ombudsman (Public Defender of Rights), Annual Report on Activities 2014, Brno: Úřad veřejného ochránce práv, 2014. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/en/dokument/2014/Annual_2014.pdf
