Maharal: myslitel řádu v době fascinace tajemstvím
Maharal nevstoupil do dějin jako exotický mystik ani jako tvůrce legend, ale jako mimořádně systematický myslitel. Odmítal povrchnost – jak v náboženství, tak v intelektuálním životě. Tóra pro něj nebyla pouhým souborem příkazů, ale architekturou bytí, strukturou, skrze niž lze porozumět světu, dějinám i lidské odpovědnosti.
Jeho díla (Netivot Olam, Tiferet Jisrael, Gur Aryeh, Gevurot HaŠem) vytvářejí jednotný myšlenkový celek. Maharal se ptá: co je člověk, jaký je vztah mezi tělem a duší, proč existuje zlo, jaký smysl má vyhnanství a utrpení. Odpovědi nehledá v moralizování, ale v hluboké ontologii – ve způsobu, jakým je svět uspořádán.
Kabala jako jazyk hloubky, nikoli magie
Zásadní místo v Maharalově odkazu zaujímá kabala. Ne však v podobě tajných rituálů či okultních praktik. Kabala je u něj filozoficko-symbolickým jazykem, který umožňuje mluvit o skutečnostech, jež přesahují čistou racionalitu. Symboly nejsou kouzla, ale nástroje přesnosti – způsob, jak vyjádřit vztahy mezi božským, kosmickým a lidským řádem.
Maharal chápe svět jako hierarchicky uspořádaný celek, v němž každá úroveň – hmotná i duchovní – má své místo. Člověk je bytostí „mezi světy“ a nese odpovědnost za jejich propojení. Kabala mu slouží k vysvětlení, jak může lidské jednání narušovat nebo obnovovat rovnováhu světa. Právě tato etická dimenze odlišuje Maharalovu kabalu od pozdějších populárních zjednodušení.
Rudolf II. a Praha jako laboratoř skrytého poznání
Ve stejné době se Praha proměňuje v jedinečný evropský fenomén. Rudolf II. přesouvá císařský dvůr do Prahy a činí z ní centrum renesančního hledání tajemství přírody. Alchymie, astrologie, astronomie, medicína i hermetická filozofie zde existují vedle sebe bez ostrých hranic. To, co dnes nazýváme okultismem, bylo tehdy vážným pokusem pochopit skryté zákony světa.
Praha se tak stává městem, kde je legitimní ptát se na neviditelné – a právě v tomto prostředí působí Maharal se svou kabalistickou filozofií, pevně zakotvenou v etice a řádu.
Setkání rabína a císaře: symbol doby
Zprávy o audienci Maharala u Rudolfa II. mají silný symbolický význam. Na jedné straně císař fascinovaný hermetikou a tajnými naukami, na straně druhé rabín, pro něhož kabala není nástrojem moci, ale cestou porozumění a odpovědnosti. Setkání těchto dvou světů vystihuje podstatu Prahy jako města dialogu mezi různými podobami poznání.
Od legendy ke skutečnému odkazu
Pozdější generace zredukovaly Maharala především na postavu legendy o Golemovi. Příběh je poutavý, ale zároveň zakrývá to nejpodstatnější: Maharal byl učitelem myšlení, nikoli pohádkovým mágem. Jeho skutečný odkaz spočívá v textech, které formovaly rabínské i filozofické myšlení daleko za hranicemi Prahy.
Zlom 20. století: přerušená kontinuita
Tento hluboký intelektuální proud byl ve 20. století téměř přerván. Židovská komunita v Praze byla za druhé světové války zdecimována, vzdělávací instituce zanikly a rabínská kontinuita byla zpřetrhána. Následující desetiletí komunistického režimu proměnila Prahu spíše v památník minulosti než v živé duchovní centrum.
Návrat chasidského života: Lubačevští v Praze
Právě na tuto přerušenou linii navazují Lubačevští, tedy hnutí Chabad-Lubavič. Chabad je specifický důrazem na intelektuální pochopení víry a na aktivní působení ve světě. Víra má být žitá, vysvětlovaná a sdílená – nikoli uzavřená do ghetta.
Založení Maharalovy ješivy (náboženské školy) v Praze proto není náhodným projektem. Je to vědomý návrat k historickým kořenům města, k odkazu Maharala jako myslitele, jenž spojoval kabalu, filozofii a etiku. Ješiva zde není muzeem minulosti, ale živým centrem studia Tóry, Talmudu a chasidské filozofie, zároveň zázemím misie a komunitního života.
Praha znovu chasidským centrem
Díky této činnosti se Praha opět stává jedním z chasidských center Evropy. Ne v rozsahu předválečné komunity, ale v kvalitě a významu. Setkávají se zde studenti, učitelé a vyslanci z různých zemí, Praha se znovu stává mostem mezi Východem a Západem – mezi tradicí a současným světem.
Symbolický oblouk se uzavírá. Město, které v době Rudolfa II. přitahovalo alchymisty a hermetiky, dnes znovu přitahuje ty, kdo hledají hlubší smysl a řád. Maharal se vrací do Prahy nikoli jako legenda, ale jako živá inspirace – a Praha znovu potvrzuje, že její pravou silou je odvaha myslet do hloubky a nést odpovědnost za duchovní kontinuitu.
Zdroje:
Sládek, P. (2020) Jehuda Liva ben Becalel – Maharal: Obrana uzavřeného světa v židovském myšlení raného novověku. Praha: Academia.
Kohoutová, K. (2019) Rabi Jehuda Liva ben Becal’el a kniha Zohar: Analýza vztahu Maharalova učení a Zoharu. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta.
Shulman, Y. D. (1999) The Maharal of Prague: The Story of Rabbi Yehudah Loew. Northvale, NJ: Jason Aronson.
Židovské muzeum v Praze (2009) Cesta života: Maharal a pražská židovská komunita. Praha: Židovské muzeum v Praze.
Breier, I. (2020) ‘Ethics and animals in the writings of the Maharal of Prague’, Journal of Animal Ethics, 10(2),
