Zákon o veřejných sbírkách stanoví jasný postup: veřejná sbírka může být zahájena až po vydání osvědčení příslušným krajským úřadem a následném zveřejnění v Centrální evidenci sbírek, kterou vede Ministerstvo vnitra. V případě sbírky „DANA 1“ však nebylo dohledáno žádné osvědčení podle § 4 zákona ani záznam v evidenci podle § 26. K tomu připočtěme fakt, že prostředky měly sloužit k pořízení zbraně, tedy předmětu spadajícího do režimu licencovaného zahraničního obchodu s vojenským materiálem podle zákona č. 38/1994 Sb. Z právního hlediska tak vznikla řada otázek, které bylo možné a v některých případech povinné prověřit. Přesto VSZ dospělo k závěru, že nejsou dány žádné indicie trestného činu.
Postup VSZ kontrastuje s jeho přístupem v jiných záležitostech, kde je patrná mimořádná důslednost a někdy i výrazná procesní razance. V některých kauzách jsou podněty prověřovány i několik let, odesílají se desítky žádostí o informace, vyžadují se rozsáhlé dokumenty a pečlivě se analyzuje každý detail. Ve srovnání s tím působí téměř okamžité odložení podání týkajícího se sbírky „DANA 1“ jako rozhodnutí, které se řídí zcela jinou logikou než formalizovanou povinností státního zastupitelství objasnit všechny relevantní skutečnosti. Ve svém vyrozumění VSZ například neuvádí, že by si vyžádalo byť jediný dokument od ministerstev, neprovedlo ověření bankovních toků, nezajistilo kopii kampaně, neověřilo existenci licencí, a dokonce nevzalo v úvahu ani to, zda sbírka splnila požadavky zákona o veřejných sbírkách.
Je otázkou, proč se VSZ těmito skutečnostmi odmítlo zabývat. Odpověď, která zazněla ve vyrozumění – totiž že uvedené právní rámce nejsou relevantní – vzbuzuje oprávněné pochybnosti. Pokud český právní řád ukládá povinnosti týkající se sbírek i obchodování s vojenským materiálem, pak nelze jednoduše konstatovat, že tyto povinnosti nejsou významné v situaci, kdy se podání explicitně týká financování zbraně za milionové částky. Zásada legality a zásada materiální pravdy předpokládají, že státní zastupitelství prověří nejen tvrzení podatele, ale i skutečný stav věci. V tomto případě se tak nestalo.
Diskusi nelze oddělit od širšího kontextu. Na Ukrajině v současnosti probíhají rozsáhlá korupční vyšetřování týkající se nakládání s prostředky určenými na vojenské zakázky. Mezinárodní média informovala o případech, kde byly prostředky vybrány, ale zbraně nebyly dodány, o předražených či fiktivních zakázkách či o zpronevěře částek dosahujících milionů dolarů. V takovém prostředí je otázka, zda finanční prostředky ze sbírky „DANA 1“ skutečně doputovaly k deklarovanému příjemci a byly použity v souladu s účelem, více než opodstatněná. Tím spíše, že v případě této sbírky nebyly zveřejněny ani základní informace o jejím osvědčení či kontrole.
Tato kauza tak otevírá i širší problém – jaké jsou standardy státního zastupitelství při rozhodování o tom, které podněty budou prověřeny důkladně a které naopak nevyvolají zájem ani v minimálním rozsahu? Rozhoduje obsah podání, jeho právní důsledky, nebo citlivost a společenský kontext tématu? Například některé vysoce citlivé politické či ekonomické kauzy bývají prověřovány mimořádně pečlivě, někdy až se ztrátou proporcionality. Jiné případy, jakkoli závažné, jsou odkládány bez zjevné snahy zjistit skutečný stav věci. Tento kontrast nemůže být pro veřejnost srozumitelný ani přijatelný.
Právní stát stojí na předpokladu, že státní zastupitelství bude postupovat nestranně, jednotně a podle zákona. Pokud vzniká dojem, že různé kauzy se posuzují podle různých měřítek, je ohrožena důvěra v instituci jako celek. Případ „DANA 1“ je příkladem, kdy zdánlivě formální odložení podání vyvolalo více otázek než odpovědí. Jde o otázky týkající se zákonnosti, transparentnosti a institucionální odpovědnosti.
Nyní bude na Nejvyšším státním zastupitelství, aby se podnětem k výkonu dohledu zabývalo a poskytlo jasnou odpověď, zda postup VSZ byl v souladu se zákonem, nebo zda došlo k pochybení. Jde o situaci, v níž nejde pouze o jednotlivý případ, ale o test, zda systém státního zastupitelství dokáže reflektovat vlastní postupy a napravit případná selhání. Transparentní a nestranné šetření by mělo být základním standardem, který občané od tohoto orgánu očekávají.
Případ sbírky „DANA 1“ tak přesahuje rámec jediné dotační kampaně – stává se zrcadlem, ve kterém se odráží otázka, zda je právní systém schopen sebereflexe, nebo zda některé věci jednoduše mizí v šedé zóně správního pohodlí. Ve světle toho nebude odpovědí jen vyřešení jednoho spisu, ale i jasně formulované standardy, podle nichž bude možné posuzovat, zda státní zastupitelství postupuje skutečně v souladu se zásadou legality a rovnosti před zákonem
