Předseda SOCDEM Jiří Nedvěd upozornil, že pro sociální demokraty jde o citlivé téma. „Sociální demokraté patřili vždy k tvrdým odpůrcům nacionálního socialismu a mezi jeho první oběti. Ať už v Německu bezprostředně po lednu 1933, v Sudetech po podepsání mnichovské dohody a konečně po březnu 1939 také v protektorátu. První československá republika, kterou čeští i němečtí sociální demokraté podporovali do samého jejího konce, také poskytla azyl mnoha německým uprchlíkům před Hitlerem. Sociální demokraté hluboce věřili v Masarykův stát, který většina sudetských Němců naopak ve 30. letech rozbíjela, a během války a okupace jich tisíce zahynuly, včetně stranických špiček,” připomněl Nedvěd.
Konání sněmu v Brně podle něj velká část veřejnosti oprávněně vnímá jako necitlivé gesto. „Česká politika nemá podporovat akce, které zbytečně otevírají staré rány, aniž by přinášely skutečné smíření. To nevzniká z politických nebo mediálních gest. Ani vlamováním se do otevřených dveří. Skutečné smíření je dané nikoli nějakým barvotiskovým odpuštěním, ale uznáním, že věci minulosti by neměly otravovat společnou budoucnost, aniž by se překrucovala jejich historická podstata. A na tom se u nás až do nynějšího svévolného brněnského gesta úspěšně pracovalo 30 let,” řekl předseda Sociální demokracie.
Historik a představitel jihočeské Sociální demokracie Jan Mach poznamenal, že poválečný odsun nebyl svévolí Československa a jeho vlády. „Často se to tvrdí, ale není to pravda. Odsun byl součástí poválečných mírových dohod. Poprvé se o odsunu začalo jednat v roce 1943 v Teheránu, kdy bylo Československo vyzváno, aby k tomu připravilo půdu. Definitivní rozhodnutí padlo v Postupimi, kde byl dohodnut organizovaný odsun,” zdůraznil historik. Navíc dal na misky vah situaci v Polsku, odkud bylo odsunuto až 9 milionů Němců, kdežto v Československu třetina z tohoto počtu. „V té době už nebyli československými státními příslušníky. Stali se německými už tím, že bylo území začleněno do německé říše,” prohlásil Mach.
