Nikdo neví, kde se vzalo arabské jaro, ale někdo řekl takhle to dál nejde a najednou léta utlačovaní lidé berou svůj osud do svých rukou a požadují společenskou změnu. Bylo by naivní se domnívat, že i západní liberálně demokratický systém není zralý ke změně. Nikoliv jeho principy, nýbrž jeho skutečné fungování. Masy lidí v Evropě i v Americe si nemyslí, že je třeba zvyšovat daně proto, aby vláda krmila nenasytné finanční žraloky, aby hradila z peněz daňových poplatníků důsledky jejich chybných rozhodnutí. Lidé si nemyslí, že mají dřít do úmoru, aby se nadnárodní firmy měly lépe a dostávaly větší dárky od státu. Zaměstnanci, obchodníci, podnikatelé, příslušníci svobodných povolání netouží po tom, aby je centrální bankéři znehodnocováním měny připravili o celoživotní úspory, což se ovšem děje, a ještě je prezentováno jako záchrana.

V malém městě Indianola ve státě Iowa vystoupila bývalá kandidátka na úřad viceprezidenta Sarah Palinová s pozoruhodným sdělením. Řekla, že Spojené státy jsou ovládány politickou třídou, složenou ze zástupců obou hlavních politických stran. Tato třída se čím dál víc vzdaluje zájmům voličů. Republikání i Demokraté se spolčili s velkými korporacemi a vytvořili kapitalismus chránící velké firmy (socialismus megakorporací, „corporate crony capitalism“). Společenská polarizace není mezi těmi, kteří si přejí více státu a těmi, kteří chtějí menší stát, nýbrž mezi zastánci a odpůrci gigantických vládních a soukromých institucí, které se vzájemně drží u vesla. Politická garnitura zůstává u moci, protože peníze na její znovuzvolení pochází ze sponzorských příspěvků velkých firem, v jejichž prospěch vláda koná a přihrává jim zakázky a peníze z veřejných rozpočtů. Závažné problémy země zůstávají neřešeny, protože pro politiky z toho „nic nekouká“.

Sarah Palinová správně identifikuje dvě skupiny hráčů na trhu – podnikatele, kteří nesou veškerá rizika, nosí kůži na trh, nespí a tvrdou prací obracejí každý dolar, a na druhé straně megakorporace, které mají snadné a přitom obrovské zisky od vlády a jsou chráněny před jakoukoliv nepohodou. Dochází k privatizaci zisků, ale socializaci ztrát. Tyto firmy mají daňové úlevy, některé dokonce místo placení daní dostávají dárky od státu, generují horentní zisky, které schovávají na zahraničních účtech, a přitom nevytvářejí pracovní místa. Není to svobodný trh svobodných lidí, ale koluze vlády, velkého byznysu a financí. Jakoby prezident Obama chtěl podtrhnout pravdivost jejích slov, s podporu jeho poslední iniciativy vystoupil Jeffrey Immelt, šéf General Electric, firmy s efektivní zápornou daňovou sazbou ve výši 61 procent.

Prvním krokem k řešení problému bývá jeho pojmenování. I když k nápravě neutěšeného stavu ekonomiky vyspělého světa je ještě daleko, je důležité, že se objevuje první vlaštovka. V Evropě se konečně začíná mluvit o restrukturalizaci řeckého dluhu (bankrotu) místo dalšího nekonečného vyhazování stovek miliard, které politici nikdy nevydělali, a o jejichž vydělávání mají jen mlhavé představy. I u nás se může na několikátý pokus podařit zvolit novou stranu, která přinese do politiky skutečné a žádoucí změny. Dodává to optimismu, že bychom se také mohli dočkat „západního jara“.


Aleš Šatánek