Největším symbolem celé kauzy je skutečnost, která by v demokratickém právním státě vůbec neměla být možná. O. B. byl občanem Ukrajiny a od počátku řízení uváděl, že českému jazyku rozumí pouze omezeně. Přesto mu usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo doručeno v ukrajinském jazyce. Překlad obdržel až dne 7. prosince 2022, tedy více než tři roky po zahájení trestního stíhání. Za tu dobu byl vzat do vazby, podroben výslechům, domovním prohlídkám a následně čelil soudnímu řízení.
Položme si jednoduchou otázku. Jak se může člověk účinně bránit proti obvinění, když mu stát po dobu více než tří let nepředá základní dokument vysvětlující, z čeho je vlastně obviněn, v jazyce, kterému rozumí? Jak může podat kvalifikovanou stížnost? Jak může připravovat obhajobu? Jak může kontrolovat zákonnost postupu policie?
Tato otázka není jen kritikou policejního orgánu. Je kritikou státního zastupitelství, které mělo nad zákonností přípravného řízení vykonávat dozor. Je kritikou soudů, které měly tuto zásadní vadu reflektovat. Především je však kritikou systému, který dokázal člověka poslat do vazby rychleji, než mu zajistil základní procesní právo garantované Listinou základních práv a svobod.
Stejně závažné otázky vyvolává výslech obviněného ze dne 17. července 2019. Podle dokumentů byl O. B. v té době hospitalizován na JIP. Na původních listinách měl chybět jeho podpis pod výslechem i pod poučením o právech obviněného. Následně se však ve spise objevil protokol obsahující podpis, který obviněný zpochybňoval a jehož pravost odmítal uznat.
Největší problém není samotná existence sporu o podpis. Největší problém je skutečnost, že soudy odmítly provést nejjednodušší možné řešení. Obhajoba navrhovala znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Odborné zkoumání mohlo během krátké doby definitivně odpovědět na otázku, zda podpis skutečně patří obviněnému. Přesto nebylo provedeno. Soud prvního stupně jej odmítl. Odvolací soud jej odmítl. Justice tak ponechala bez odpovědi otázku, kterou bylo možné objektivně a odborně vyřešit.
Další kapitolu představuje domovní prohlídka ze dne 16. července 2019. Podle dokumentů byl O. B. během zásahu zdravotně indisponován natolik, že musela být přivolána zdravotnická záchranná služba. Následně byl převezen na jednotku intenzivní péče Nemocnice Na Homolce. Domovní prohlídka však pokračovala dál. Ne minuty, ale dlouhé hodiny. Rozhodující část úkonu probíhala bez přítomnosti osoby, proti níž byl zásah veden.
Obhájkyně nebyla přítomna při podstatné části prohlídky a dostavila se až mnoho hodin po jejím zahájení. Tlumočník nebyl přibrán navzdory tomu, že policie věděla o jazykové bariéře. Současně byly prováděny další prohlídky prostor bez přítomnosti obviněného. V bytě navíc zůstala třináctiletá dcera rodiny, aniž by byl zajištěn OSPOD. To vše v řízení, které mělo vést k objektivnímu a nezpochybnitelnému zajištění důkazů.
Stejně alarmující je způsob, jakým byla určována údajná škoda. Přestože
právě výše škody byla jedním ze základních pilířů obžaloby, nebyl vypracován
znalecký posudek z oboru ekonomie. Policie vycházela z příjmových faktur, aniž
by byla odborně posouzena nákladová stránka. Ani finanční úřad nestanovil
kvalifikovanou výši škody. Přesto byla tato škoda používána jako základ pro
trestní stíhání, obžalobu i následné odsouzení.
To znamená, že v řízení, kde výše škody rozhoduje o právní kvalifikaci skutku,
o příslušnosti soudu i o výši trestu, nebyla tato škoda odborně stanovena
znalcem. Přesto se soudy spokojily s policejním výpočtem. Pokud je pravdou, že
odvolací soud odmítl znalecké dokazování s odůvodněním, že by bylo časově
náročné, a současně trest zvýšil, jde o mimořádně znepokojivý obraz přístupu k
dokazování.
Stejně vážné jsou námitky týkající se důkazů svědčících ve prospěch obviněného. Podle dokumentů nebyly náležitě vyhodnoceny výpovědi svědků z Ukrajiny. Nebyly dostatečně reflektovány důkazy o pobytu mimo území České republiky. Nebyla řešena role dalších osob podílejících se na účetnictví. Přesto byl vytvořen obraz viny, který následně převzala obžaloba i soudy.
Největší selhání však možná nepředstavuje policie ani soudy. Policisté mohou chybovat. Státní zástupci mohou přehlédnout pochybení. Soudci mohou nesprávně vyhodnotit důkazy. K čemu ale potom existují kontrolní instituce?
Právě proto je zarážející, že podněty upozorňující na možná pochybení policie a dalších složek nebyly podle předložených dokumentů účinně přezkoumány. GIBS se věcí odmítla zabývat věcně a celý případ tak zůstal bez skutečné nezávislé kontroly.
Tato kauza není pouze příběhem jednoho člověka. Je příběhem systému, který podle dostupných dokumentů toleroval více než tříleté porušování jazykových práv obviněného, odmítl ověřit sporný podpis znaleckým posudkem, spokojil se s neodborně stanovenou škodou, akceptoval domovní prohlídku prováděnou po odvozu obviněného na JIP a následně nedokázal zajistit účinnou kontrolu vlastního postupu.
Právní stát nezačíná odsuzujícím rozsudkem. Právní stát začíná dodržováním zákona ze strany státu samotného. A právě v tom podle předložených dokumentů tento případ vyvolává nejvážnější pochybnosti. Pokud totiž podobné otázky zůstávají bez odpovědi, nepoškozuje to jen jednoho obviněného. Poškozuje to důvěru veřejnosti v policii, státní zastupitelství, soudy i samotnou spravedlnost.
Zdroj:
- PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY, 1993. Listina základních práv a svobod. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Praha: Parlament České republiky. Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
- ČESKÁ REPUBLIKA, 1961. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Praha: Parlament České republiky. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141
- EVROPSKÁ RADA, 1950. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropská úmluva o lidských právech). Štrasburk: Rada Evropy. Dostupné z: https://www.echr.coe.int/documents/d/echr/convention_ces
- Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3277/21, 2022. Nález ze dne 15. 3. 2022. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/uscr/i-us-3277-21-1
