Vládní koalice předložila na pátečním jednání Poslanecké sněmovny návrh na omezení imunity poslanců a senátorů. Daný krok měly ve svých programech všechny strany, a dalo by se tedy předpokládat, že se schvalovací proces v Poslanecké sněmovně obejde bez větších obstrukcí z jakéhokoli směru. Situace, která však nastala, vyvolává mnohé otázky.

Levice, především ČSSD, nacházela během projednávání spíše překvapivé argumenty proti schválení omezení imunity. Například, že nebyl přijat její pozměňovací návrh. Ten sice skutečně koalice odmítla, protože nechtěla ponechat přestupkovou imunitu vztahující se na projevy v parlamentu a na demonstracích, ale nemyslím si, že by bylo možné toto považovat za důvod k ponechání stávajícího stavu, který nespravedlivě dělí společnost na privilegovanou a neprivilegovanou. Osobně považuji doby, kdy i Ústava vyčleňovala jakousi elitu, jíž náležely výhody jiným nepřístupné, za dávno překonané. Cílem současných, demokraticky volených poslanců by mělo už ze samého principu být vytváření co nejrovnějších podmínek pro všechny. To je konečně i závazek, který TOP 09 dala svým voličům a který učinila vláda ve svém programovém prohlášení.   

Signál vyslaný v pátek opozicí však naznačuje, že i nyní lze u některých politiků pochybovat o jednoznačném odhodlání k nastolení ústavní rovnosti. Kde může mít takový postoj kořeny, pro mě ale zůstává otázkou. Každý občan, jenž přidělí ve volbách svůj hlas svému zástupci v parlamentu, dává mu zároveň důvěru. Důvěru v jeho zodpovědné konání, tedy důvěru v to, že jeho jednání nebude v rozporu s žádnými zákony státu, kterým se podřizuje i on sám.

TOP 09 se zavázala k omezení imunity poslanců a senátorů a bude ji i nadále prosazovat. Doufám, že příští schvalovací proces proto již nebude nezodpovědně zastaven kvůli spekulativním argumentům, či dokonce politickým trucům.