Ona má totiž i mnoho kvalit a předností, o kterých by si její vychovatelé mohli nechat jen zdát.
Česká veřejnost je například neobyčejně tolerantní k vlastním politickým špičkám. Dnes a denně je svědkem nebývalé hrubosti a arogance z jejich strany, což však většinou velkoryse přehlédne a dá své politické reprezentaci druhou, třetí, pátou, i třeba desátou šanci. Za co by zahraniční politik děkoval Bohu, ten náš považuje za samozřejmost, a proto se benevolentní voličské obci zpravidla odvděčí hned několika dalšími arogantními gesty. Ať už má za sebou korupčních afér kolik chce, stejně českým občanům znovu prostřednictvím předních příček kandidátky nabídne své služby, aby si opět zahrával s jejich trpělivostí. V tomto směru je naše veřejnost tolerantní možná až příliš.
V soukromém sektoru, v podnicích, v onom nelidském prostředí dravého kapitalismu, jak ho s oblibou nazývají někteří soudruzi, by se něco takového stát nemohlo. Pro zaměstnance, který běžně rozhoduje o firemních penězích, by měla jakákoliv prokazatelná korupční aféra následky přímo fatální – nejen, že by přišel o práci, ale i tu další by hledal jen velmi těžko. Ona totiž většina podniků nerada zaměstnává morálně chybující jedince, kteří svými praktikami hazardují s jeho budoucí existencí. Nemělo by totéž platit i pro stát?
Opravte mě, pokud se pletu, ale není politik svým způsobem „zaměstnancem lidu,“ vezmeme-li v úvahu, že za své služby státu dostává od něj také plat? Pro někoho politické služba představuje poslání, pro jiného nikoliv, ale v každém případě jde především o řemeslo jako každé jiné. Doba, kdy se kmenový vůdce a náčelník současně považoval i za nedotknutelného šamana či přímo boha, je již dávno za námi, a tak i dnešní politik je zkrátka člověk jako každý jiný, z čehož lze soudit, že by pro něj měla také platit stejná pravidla.
Volby lze s jistou dávkou nadsázky brát jako pracovní pohovor. Každé čtyři roky musí kandidát ucházející se o službu státu obhájit, že je této službě kompetentní, ba přímo vhodný. Zajisté uznáte, že na potenciálního zaměstnavatele zpravidla nedělá dobrý dojem, dočte-li se v uchazečově CV například o zneužití a rozházení svěřených prostředků či vulgárním gestům na pracovišti – tím méně pak, jsou-li namířena přímo proti předchozímu zaměstnavateli. Z tohoto důvodu by bylo vhodné, aby se velkorysá česká společnost nebála považovat sebe samu za onoho zaměstnavatele, či alespoň za manažerku lidských zdrojů České republiky, a podrobila své kandidáty důkladnému „přijímacímu řízení.“
A proč to vůbec píšu? Nu inu proto, abychom si uvědomili, že jeden z mála momentů, kdy můžeme jako občané vzít demokracii pevně do svých rukou a tím uskutečnit změnu toho, co se nám nelíbí, jsou volby. Proto bychom měli dobře a pozorně naslouchat a všímat si, zda politici dělají totéž. Totiž zda nám občanům také naslouchají a dělají to, co si přejeme a co je pro nás dlouhodobě prospěšné a správné.
Když Vás bolí zuby a jdete k zubaři, tak chcete pomoci od bolesti a ne slyšet slib, že Vás to přestane bolet. A pakliže Vám zubař nepomůže, tak přeci k němu za nějakou dobu nezamíříte znovu jen proto, že jste k němu zvyklí chodit a chodí k němu všichni z Vašich známých a z okolí. Jsou to Vaše zuby, Vaše bolest a Vaše budoucnost. Proto vezměte demokracii do svých rukou a vyberte si správné zubaře a politiky.
Václav Kubata
generální sekretář TOP 09
a trojka pražské kandidátky TOP 09
