Pokud Orbán zvítězí, jsou diplomaté podle svých slov připraveni „přestat jednat v rukavičkách“ . První zvažovanou možností je zásadní reforma hlasovacího systému. Unie by mohla rozšířit používání kvalifikované většiny i na citlivé oblasti, jako je zahraniční politika nebo dlouhodobý rozpočet, kde je dnes vyžadována jednomyslnost.
To by zbavilo národní státy práva veta v jedné z posledních klíčových oblastí a znamenalo by to faktický konec zbytků suverenity. Tomu musíme zabránit.
Další strategií je vytvoření takzvané „vícerychlostní Evropy“. Tento model by umožnil skupinám ochotných států postupovat v integraci a společných projektech bez ohledu na odpor jiných států. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová naznačila, že pokud nedostatek pokroku u všech 27 států ohrozí konkurenceschopnost Evropy, nebude váhat využít mechanismy posílené spolupráce menších skupin.
Velmi reálnou hrozbou pro Budapešť je stupňování finančního tlaku. Evropský komisař Michael McGrath potvrdil, že v návrhu nového dlouhodobého rozpočtu je již zakotvena přísnější podmíněnost. Pokud stát porušuje principy tzv. právního státu (To fakticky znamená: pokud hájí svou suverenitu a tradiční hodnoty), může dojít k úplnému zastavení plateb. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka však kontruje tím, že pokud Maďarsko nebude mít k fondům přístup, nemá žádný důvod takový rozpočet vůbec schválit.
V záloze zůstává také pověstná „jaderná varianta“ v podobě článku 7 Smlouvy o EU, který umožňuje pozastavit členskému státu hlasovací práva. Tento proces byl sice zahájen již v roce 2018, ale dosud uvízl na mrtvém bodě. K jeho dotažení je totiž nutný souhlas všech ostatních členů, a v Bruselu panuje přesvědčení, že minimálně Slovensko pod vedením Roberta Fica by takový krok zablokovalo.
Nejdramatičtější, i když právně nejhůře proveditelnou možností, je úplné vyloučení Maďarska z EU.
Evropská unie mi začíná připomínat mafiánské metody ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který také vyhrožoval maďarskému premiérovi Orbánovi.
