setkáváme se tu proto, abychom si připomněli osmdesáté výročí ukončení druhé světové války. Konfliktu, který byl dosud nejhorší v lidských dějinách. Konfliktu, který přinesl více než 60 milionů padlých, mnohonásobně více raněných a naprosto nepředstavitelné materiální škody. Z tohoto konfliktu se Evropa vzpamatovávala desetiletí a zatímco část Evropy osvobozená spojenci vedenými Spojenými státy, Francií, Velkou Británií a dalšími dostala po válce možnost rozvíjet se ve svobodných demokratických podmínkách, část osvobozená od fašismu sovětskou armádou se dostala pod vliv autoritativního režimu jiného druhu. 

A je dobré být v rámci historie objektivní a nenechat se unášet ani emocemi, ani mýty. Zcela jistě si zaslouží náš respekt a úctu všichni padlí bez ohledu na to, jestli působili na východní frontě, na západní frontě nebo v domácím odboji, protože se zasloužili o to, aby zrůdný režim nacistického Německa a fašistické Itálie byl v Evropě poražen.

Na druhou stranu je také dobré vědět, že to nebylo osvobození úplné a že po dlouhá desetiletí jsme čelili tlaku úplně jiného druhu. Myslím si, že je také dobré připomenout jeden mýtus, který se občas objevuje, a sice, že Československo nebojovalo, že česká armáda zůstala nevyužita. Ano, bylo přijato politické rozhodnutí nebránit se po mnichovském diktátu. 

Na druhou stranu, když se podíváme, v jakém stavu tehdy byla armáda, co doporučovalo celé armádní velení prezidentu Benešovi, když se podíváme na výsledek mobilizace, kdy se během krátké doby podařilo zmobilizovat neuvěřitelné množství občanů k obraně vlastní země, když se podíváme na počty našich vojáků, kteří bojovali na různých frontách a velice hrdinsky, když se podíváme na počet obětí ve vztahu k počtu obyvatel - myslím si, že se nemáme za co stydět. 

Zároveň je také dobré si připomenout, že historie má tendenci se v různých obměnách opakovat a že lidstvo prokazuje jen malou míru poučení se z chyb minulosti. A i proto je dobré si připomínat druhou světovou válku, protože některé elementy, které vedly ke vzniku druhé světové války, můžeme ve světě pozorovat i dnes. A tak jako se tehdy tvořila historie, která nám je dnes velice zřejmá, tak dnes se tvoří historie, která může být zřejmá našim dětem, případně vnukům, a nemusí být úplně zřejmá nám. 

Vidíme, že nedaleko od nás znovu probíhá agresivní válka proti suverénní zemi ve jménu ideálů, které jsou srozumitelné jenom agresorovi. Myslím si, že je naprosto správné, že se dnes stavíme za práva napadené země, tedy Ukrajiny, protože jsme to samé očekávali v roce 1938 a potom v roce 1939. I z těchto důvodů je dobré si tyto události připomínat. 

Já jsem moc rád, že těmto událostem věnujeme pozornost, ne pouze z povinnosti, ale proto, že to vnímáme jako přirozené a správné. Chtěl bych Vám všem popřát krásný sváteční den. 

Děkuji za pozornost. 

Petr Pavel
prezident republiky

Vítkov 8. května 2025