Pod pojmem daňový řád si mnoho lidí představí nějaký metodický pokyn pro účetní, daňové poradce a berní úřady. Ale to je veliká mýlka. Daňová pravidla jsou totiž ta, která určují podnikatelské prostředí. Když si vláda v roce 2016 nechala přeměřit administrativní zátěž, tak z hodnoty celkově 71 mld. korun představovala zátěž spojená s daňovou administrativou více než 40 mld. A nejedná se jenom o administrativní zátěž. Jedná se i o způsob jednání státní moci k občanům, k podnikatelům a daňovým poplatníkům.
Ronald Reagan kdysi říkával: První povinností vlády je chránit lidi, nikoliv řídit jejich životy. Stávající vláda se dlouhodobě a plánovitě chová právě opačně. Místo ochrany občanů, jejich práv před státní mocí se zde znovu dostávají ke slovu tendence k ochraně státní moci na úkor občanů. A předložená novela daňového řádu a ostatních daňových zákonů je toho zářným příkladem. Já, paní ministryně, dlouhodobě vládě vyčítám, že plánovitě vychyluje jazýčky vah v neprospěch podnikatelů a ve prospěch státní moci. Na jednu stranu vláda plánovitě snižuje toleranci k chybám podnikatelů, zpřísňuje pokuty a sankce. A na druhou stranu zvyšuje pravomoci státní moci a zavírá oči před chybami této státní moci a úředníků. Tím vytváří nepřátelské podnikatelské prostředí. A roli podnikatelů v naší společnosti snižuje na evidenční číslo, jehož jedinou úlohou je roboticky a bez chyb platit daně. Stát lidem neslouží, ale snaží se je řídit.
A tato novela je ukázkovým příkladem tohoto přístupu, vždyť se na to podívejte! Na jednu stranu stát se snaží rušit pětidenní bezúročné období pro pozdní platbu daně, ruší pětidenní toleranci pro podání daňových přiznání daně z příjmu a daně z nemovitosti. Na stranu druhé si chce nechat peníze daňových poplatníků déle na svých účtech. Anebo se např. dopředu vyviňuje ze svých nesprávných rozhodnutí, aby nemusel platit úroky z prodlení.
Dokonce se v tomto návrhu v této novele mění názvosloví. Už nebudeme mít úrok z neoprávněného jednání správce daně, ale pouze z nesprávně stanovené daně. Vidíte ten významový posun? Protože stát a zejména Finanční správa je zřejmě neomylná. Alespoň podle té nekritické obhajoby paní ministryně financí k některým nadužíváním pravomocí Finanční správou. A že jich za poslední dva roky bylo. Zkrátka se jedná o novelu, která vychyluje opět jazýček vah od podnikatelů ke státu. Protože je to tak důležité téma, o kterém hovořili už mí předřečníci, tak já mám osobně připraveno deset pozměňovacích návrhů, které se budou snažit vrátit jazýček na vahách zpět od státu k podnikatelům.
Prvním pozměňovacím návrhem vás asi nepřekvapím - oni už tady o tom hovořili např. pan kolega Kalousek nebo pan kolega Ferjenčík - je ponechat lhůtu na vrácení nadměrných odpočtů na 30 dnech místo nově na 45 dnech. Posunutí okamžiku vratky odpočtu bezpochyby zhoršuje cash flow a řízení finančních toků daňových subjektů, což důvodová zpráva taktéž otevřeně přiznává. Z dlouhodobého hlediska si tak stát vytváří u podnikatelských subjektů jakýsi bezúročný úvěr, kontokorent, bezúročnou půjčku z peněz podnikatelů. Celkový dopad tohoto kroku na podnikatelské prostředí bude jednoznačně negativní, jelikož se podnikatelům v krajním případě nemusí dostávat disponibilních prostředků, naopak si sami budou muset finance půjčovat. Nejvíce to postihne ty menší, kteří nemají dostatečné rezervy a žijí mnohdy od faktury k faktuře. Těm nejvíce tento návrh zkomplikuje život.
A to jen proto, paní ministryně, abyste měli o 16 mld. korun víc ve státním rozpočtu v závěrce roku 2020. Celkově si takto jednorázově a opticky polepší veřejné rozpočty o 24 mld.
Argumentace, která tady zazněla, zazněla na rozpočtovém výboru od paní ministryně, že Finanční správa potřebuje více času pro plánování údajů, neobstojí. Když se zavádělo kontrolní hlášení, tak také Ministerstvo financí argumentovalo, že to povede ke zrychlení procesů na Finanční správě. A výsledkem je návrh prodloužení lhůty.
Můj návrh má také trochu jinou konstrukci než pana kolegy Ferjenčíka, ale já jsem v prvním čtení dal slib, že tento návrh předložím, což tímto činím. Mimochodem, dopad do rozpočtu bude jednorázový - pouze za rok 2020. Shodou okolností se bude jednat o výsledek kalendářního roku před volbami. Když vidím, jakými kejkli si vláda pomáhá vylepšovat výsledky hospodaření, tak se samozřejmě neodbytně vkrádá myšlenka, že toto je pravý důvod prodloužení lhůty. Před volbami si opticky vylepšit výsledek hospodaření uzavřeného kalendářního roku.
Druhý pozměňovací návrh se týká navrácení toleranční lhůty pěti dnů pro podání daňového přiznání daně z příjmu a daně z nemovitosti. A třetí pozměňovací návrh se týká návratu pětidenní tolerance pro úhradu daně. Cílem státu by nemělo být za každou cenu zpřísňovat a zmenšovat toleranci, ale naopak respektovat vůli podnikatelů a občanů splnit svoje daňové závazky vůči státu a zachovávat stabilní daňové prostředí. Zrušení tolerančních lhůt znamená jen zbytečné další klacky pod nohy daňovým poplatníkům. A úplně zbytečně! Státu to nic nepřinese. Ale rušení toleranční lhůty není jen symbolickým vyjádřením negativního přístupu k daňovým poplatníkům, ale v reálném životě může dojít nezaviněně na straně podnikatele, živnostníka i občana k pozdějšímu připsání daně na účet než je datum splatnosti.
Někteří kolegové z hnutí ANO na rozpočtovém výboru vyjadřovali, řekněme, svůj údiv nad tím, proč by měla být vůbec nějaká tolerance vůči daňovým poplatníkům. Ale proč ne? Proč měnit za každou cenu zavedené, to, na co jsou podnikatelé zvyklí. Paní ministryně na rozpočtovém výboru říkala, že nový systém úroků a minimální hranice je lepší než předchozí systém. To ale nevylučuje oba dva pozměňovací návrhy. Ty vedou jen ke znovuzavedení té pětidenní tolerance a nemění kompletně celý nově navržený systém.
Další pozměňovací návrh se týká toho, že se stát chce dopředu vyviňovat a zbavovat odpovědnosti za chybný postup při stanovení daní. Velmi vágními formulacemi se snaží stát a Ministerstvo financí vytvořit co nejširší množinu případů, na které se nebudou vztahovat úroky podle toho nového názvu nesprávně stanovené daně, a tím dopředu vyprazdňuje tu množinu, kdy by ten úrok měl stát daňovým poplatníkům zaplatit. To není fér vůči daňovým poplatníkům. A můj pozměňovací návrh si klade za cíl toto alespoň částečně napravit. Stejně tak není fér, když stát nechce platit úroky z nesprávně stanovené daně v případech takzvané dělené správy. Dělená správa je to, když vám daň či pokutu vyměří jedna státní instituce, například Celní správa, ale vymáhá ji jiná, například Finanční správa. Přijde mi úplně neuvěřitelné, že stát vytváří skupinu daňových poplatníků, kteří nemají nárok na úrok z prodlení jenom proto, že si vnitřně nějakým způsobem rozdělil kompetence. Toto není změna, kterou přináší nová novela daňového řádu, toto vyjmutí té skupiny se uskutečnilo už novelou v roce 2017 navzdory a přímo proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který ve svém rozhodnutí a judikatuře určil, že by i v případech dělené správy daně měl stát úroky hradit. Daňový subjekt vnitřní rozdělení kompetencí státu nemůže opravdu ovlivnit, a proto bychom u jedné skupiny neměli snižovat práva jenom proto, jak si stát rozdělil kompetence. Můj pozměňovací návrh se bude snažit narovnat podmínky pro všechny daňové subjekty.
Můj další pozměňovací návrh se týká naprosto brutálního zrušení úroků za nezákonné vymáhání dle stávajícího § 254. To znamená faktické vytěsnění daňových subjektů postižených nezákonnou exekucí do civilního řízení na náhradu škody namísto stávající rychlé a jednoduché náhrady škody a úroku. Jedná se tady o zjevnou snahu ministerstva minimalizovat škody vyplacené státem za nezákonné exekuce, například v souvislosti s nezákonnými zajišťovacími příkazy, proto podobně, i když trochu jiným způsobem jako pan kolega Ferjenčík, navrhuji, aby v takových případech při neoprávněném jednání správce daně byl ten úrok, který stát má vyplatit, pro toho daňového poplatníka dvojnásobný.
Další pozměňovací návrh se netýká přímo změn, které přináší novela daňového řádu, ale reaguje na to, co jsem říkal na začátku o zmenšování tolerance a zvyšování přísnosti vůči podnikatelům, a to se týká i šibeničních lhůt. Já se znovu pokouším, už jsem to tady při daňových zákonech navrhoval několikrát, navrhuji zvýšit lhůtu na doplnění kontrolního hlášení ze stávajících pěti na patnáct dnů. Pokud dnes například živnostníka Finanční správa vyzve k doplnění kontrolního hlášení, má na to skutečně jen pět dní, jinak mu hrozí sankce a pokuty. Je to komplikace zejména pro ty nejmenší, kteří si to buď dělají sami, nebo mají jenom jednu účetní, nemají tým lidí, nemají zastupitelnost, takže tam stačí, když je taková účetní nebo ten živnostník na dovolené, nebo se něco stane, nebo je někdo nemocný, a pak to při nejmenší vůli nedokáže ten živnostník během pěti dnů zajistit. Proto navrhuji prodloužit tuto lhůtu z pěti na patnáct dnů.
Předposlední návrh se týká přiznání daně z nemovitosti. Stát má dnes ve svých evidencích, paní ministryně, (k ministryni financí) dostatek údajů, aby ve většině standardních situací dokázal sám vyměřit daň z nemovitosti a nenutil tedy každého člověka při každé změně, aby nejenom chodil na katastr, aby nejenom podával daňové přiznání z nabytí nemovitosti, ale aby chodil ještě podávat nově daňové přiznání z daně z nemovitosti. Stát má údaje z katastru, stát má zároveň údaje z přiznání z daně nabytí nemovitosti, takže má dostatečný přehled o nemovitosti i o změně vlastnictví. Přesto každý takový poplatník, jak jsem říkal, musí opět přijít na úřad a vyplňovat nijak úplně jednoduché daňové přiznání. Proto předkládám návrh, aby u určitých standardních situací, kdy se nemění další okolnosti podstatné pro výpočet daně, bylo možné, aby poplatník daňové přiznání nepodával. V takovém případě by daň stanovila Finanční správa dle dostupných údajů. Zdůrazňuji, že se jedná o možnost volby. Poplatník může toto využít, nebo si podat daňové přiznání sám v případě, že je přesvědčen, že má nárok na nějaké osvobození, nebo v případě, že si není jist, zda mu Finanční správa tuto daň dobře vypočítá. Jedná se tedy o volbu daňového poplatníka.
Já jsem, dámy a pánové, paní ministryně, podobný návrh předkládal v rámci daňového balíčku a tam Ministerstvo financí, a to je důležité, tento pozměňovací návrh věcně nezpochybnilo, jen mělo připomínku ke krátké lhůtě k účinnosti. Proto navrhuji účinnost tohoto pozměňovacího návrhu od 1. 1. 2021. To by měla být dostatečná lhůta na to, aby se to naprogramovalo. Pokud se ministerstvu podařilo naprogramovat a zfunkčnit celý nový systém EET mezi dubnem a prosincem 2016, tak by měl podobný čas stačit ministerstvu na daleko jednodušší systém, který bude umět pouze číst data z katastru a propojit je s údaji a informačním systémem evidence daně z nabytí nemovitosti. Proto chci věřit, že ve svém stanovisku vyjde Ministerstvo financí tomuto návrhu vstříc.
Posledním pozměňovacím návrhem, se kterým vás chci seznámit, je návrh na zvýšení limitu pro povinnou registraci DPH na 2 mil. korun obratu. Právě při překročení limitu nastává rapidní zvýšení administrativní zátěže podnikatelů a živnostníků spojené s placením daní, o kterém jsem mluvil v úvodu. Při překročení limitu DPH rostou časové, ale i finanční náklady na administrativu, kterou musí takový podnikatel pro stát udělat. Původní snahou limitu, který je dnes do 1 mil. korun, bylo umožnit těm nejmenším podnikatelům možnost podnikat bez povinnosti registrace DPH právě kvůli tomu, aby stát ty nejmenší nezatěžoval daňovou administrativou. Ale za těch patnáct let, kdy se tato hranice neposunula, došlo ke zvýšení cenových hladin, inflaci a díky tomu dneska tento obrat 1 mil. korun překračuje daleko více podnikatelů, než bylo původním záměrem. Malým živnostníkům, pro vaši informaci, stačí mnohdy jedna jediná výjimečná zakázka za rok a spadnou do režimu DPH a tedy do této zvýšené administrativy. Zvýšením limitu bychom značně ulevili podnikatelům, a to za malou cenu skutečně jednotek miliard korun rozpočtu, což v rozpočtu není tak vysoká částka a navíc tyto peníze živnostníci samozřejmě použijí dál ve svém podnikání. Proto se značná část prostředků vrátí v příjmech státního rozpočtu v ostatních daních a navíc by toto opatření přispělo k oživení ekonomické činnosti. Takový stimul v době zpomalování ekonomického růstu naše země a naše hospodářství potřebuje.
Já jsem stejný návrh předkládal při projednávání daňového balíčku. Proto dnes nebudu opakovat všechny argumenty. Paní ministryně, mě velmi mrzí, že ministerstvo opětovně návrh odmítalo s odkazem na evropské právo, přitom jsme vám pro inspiraci uváděli příklad Slovinska, které požádalo o zvýšení hranice v červenci 2012 a v lednu 2013 bylo vydáno rozhodnutí Rady Evropy o povolení zvýšení této hranice, což je pět měsíců. Rozhodnutí o Slovinsku potvrdilo možnost členských států požádat o zvýšení prahové hranice až na 100 tis. eur. Takže opravdu nerozumím tomu, proč ministerstvo pořád opakuje, že to nejde kvůli Evropě, že to nejde kvůli Evropě, že to nejde kvůli Evropě. Podle mě se za to ministerstvo pouze schovává. Proto doufám, že se přestanete schovávat za Evropskou unii a stávající prahovou hodnotu a přestanete tvrdit, že to nejde. Jde jenom o to, jestli je zde vůle a ochota vlády v tom něco udělat. Pokud ta ochota nebude a stanovisko bude opět podobné jako při daňovém balíčku, tak já velmi rád při třetím čtení zde zopakuji velmi podrobně všechny své argumenty k tomuto návrhu. A já se snažím být optimistou a doufám, že se aspoň některé ledy na ministerstvu pohnou.
Dámy a pánové, to bylo deset pozměňovacích návrhů. Děkuji za jejich zvážení. Děkuji i za jejich zvážení na Ministerstvu financí.
Přeji hezký den.
