Epidemie a pandemie patří k lidstvu od počátku. V dnes globálně propojeném světě jim nejde úplně zabránit. Ale naše civilizace si s nimi umí poradit – čím dál tím líp. Není důvod bát se, že to nezvládneme. Naopak panika a hysterie nás v globalizovaném světě mohou poškodit ekonomicky, sociálně i kulturně daleko víc. Budeme-li neuváženě zavírat hranice, bránit obchodu, izolovat nejen nemocné, ale i zdravé, doplatíme na to všichni. Uchopme naopak situaci jako příležitost.

Za prvé, podpořme naše vědce. Morálně, finančně i komunikačně, ať mohou v zápase proti chorobám pracovat. Akademici jako Holý nebo Cihlář měli mít dávno Nobelovku. Nemají, protože o nich dost nemluvíme. Řešíme ptákoviny místo problémů. Přitom lékaře a chemiky máme na světové úrovni. A za druhé: včera byla Popeleční středa. Začátek předvelikonočního půstu. „Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš,“ slyšel křesťan, když si šel v kostele pro popelec. Ano, epidemie koronaviru útočí na Evropu v čase půstu. Tak se k tomu postavme čelem. Míň spěchat a víc kontemplovat. Půst je časem sebeočisty, dobrovolné karantény. Neznamená to izolovat se, nikam nechodit a nic nedělat. Znamená to ale brát víc ohledu na druhé. Právě to potřebujeme nejvíc. Za čtyřicet dní se oteplí a koronavirus – stejně jako chřipka, od níž se až tolik neliší – už nebude mít tak vhodné klima k dalšímu šíření. Není důvod věšet hlavu.