Člověk ale nemusí být ani fanda sci-fi, aby si uvědomil, jak křehká je naše „vyspělá“ a přetechnizovaná civilizace. Že není otázka, zda přijde nějaká epidemie, ale kdy přijde. Stejně jako u jiných pohrom a katastrof, v přírodě probíhá neustálý boj o přežití a ten se týká samozřejmě i virů či bakterií. A na to musíme být zkrátka vždy připraveni.

Před několika měsíci mnozí nadutě oslavovali 30 let od majetkového převratu, který znamenal i konec komplexní zdravotní prevence a výskyt již jednou vymýcených chorob, ztrátu potravinové soběstačnosti, nekontrolovaný pohyb i rizikových osob po našem území, konec výuky branné výchovy, takže lidé nevědí, jak si počínat, ani jak si třeba mýt správně ruce. Likvidaci civilní obrany a skladů, takže má stát nouzové zásoby jen na 1,3 dne, zatímco dříve to bylo na měsíce.

Kriticky vidím jako občan i přijatá nesystematická a pozdní opatření.  Nejprve to bylo hihihi, nás se to netýká, jsme v bezpečí a máme všeho dostatek, včetně roušek a dezinfekce. Pak najednou zděšení, že se tu něco objevilo. Pak přišel úděs, že se počty nakažených množí u vracejících se návštěvníků Itálie. Ano, reagovalo se – doktoři měli chodit za rizikovými pacienty, doporučila se i jejich karanténa. Začaly namátkové kontroly na hranicích. Pak se zrušily akce nad 100 lidí a zavřely se školy. Ale vždy až krok pozadu za postupující epidemií.

Místo aby se včas, před zavlečením koronaviru na naše území, zavedly povinné kontroly příchozích a karanténa. Aby se případně včas zavřely hranice. Aby se včas distribuovaly ochranné pomůcky. Aby se včas oddělili zdraví lidé od nemocných a zajistila se péče nejen o rizikovou skupinu seniorů, ale i o děti, které nemohou být s rodiči.

Nepochybuji, že lidstvo, i naše země nad koronavirem nakonec zvítězí. Zda se však poučí tak, aby až přijde skutečně mocný protivník, přežilo, to se teprve uvidí…