Děkuji za slovo. Nejdřív začnu pozitivně. Chtěl bych ocenit slova pana ministra, který říkal, že v této chvíli zvažují a propočítávají model, kdy se o ty nájmy podělí tři strany - majitel, nájemce a stát. My jsme zhruba před měsícem dali vládě inspiraci, ať se podívají do jiných zemí, kde ten model už funguje několik týdnů. A teď není úplně důležité, jestli to bude třetina, třetina a třetina. Mně to připadá rozumné, ale i kdyby to bylo trošku jinak, tak si myslím, že to je rozumný nápad, který reálně pomůže, opravdu reálně pomůže. Každý trošku ztratí, nikdo není vítěz, ale nikdo není poražený. A za to bych chtěl poděkovat a pokud to tak bude v nejbližších dnech, tak si myslím, že minimálně od občanských demokratů ta pochvala zazní veřejně, nejenom dnes na ten mikrofon.
Teď ta kritická část vystoupení. Ten návrh zákona, v jakém odešel ze Sněmovny do Senátu, vlastně nepomáhal nikomu. To je ten rozdíl oproti tomu, o čem mluvil pan ministr, co chystají a proti tomu, co schválila Poslanecká sněmovna hlasy vládních poslanců. Tady shoda nebyla. U mnoha zákonů, které jsme přijímali v legislativní nouzi byla výrazná shoda, tady to bylo rozdělené koalice versus opozice.
Proč říkám, že to nepomohlo nikomu? Protože ten problém vláda a ta vládní většina - a je to zodpovědnost Poslanecké sněmovny i vlády, vláda to předložila a my jako poslanci jsme o tom hlasovali - ten problém vlastně přesunula. Přesunula z nájemců na majitele a to není fér, to není vyřešení problému. Prostě si vyberu jednu skupinu vůči druhé. V tomto případě navíc to jsou podnikatelské subjekty. To není jako v tom předchozím zákoně.
A já bych podepsal všechno, co říkal pan senátor. Kdybychom nepřemýšleli a nehlasovali pouze politicky, ale věcně, tak ta rozprava podle mě bude tři minuty, schválíme senátní verzi, popřejeme panu ministrovi, ať ten model o kterém mluví, co nejdřív spustí a za pár měsíců můžeme vyhodnotit, jak ten model pomohl a kolik to stát vlastně stálo a kolik těch nájemců přežilo a kolik pronajímatelů také přežilo. Obávám se, že tomu tak nebude a je to hrozná škoda.
K tomu všemu, co říkal pan senátor o těch milionových nájmech a podobně, tak si ještě uvědomme, že k tomu je DPH, které ten majitel prostě musí odvézt, přestože mu to nikdo nezaplatí a to už jsou velké částky. A to není o tom, že on něco neprodukuje, protože je krize. Prostě ta nájemné smlouva platí, nepřijdou peníze a nepřijdou peníze vlastně včetně DPH. To je zase rozdíl proti tomu předchozímu zákonu, kde o DPH nemluvíme u nájemného za byty.
Takže si opravdu myslím ve shodě s panem senátorem, že po tom měsíci nebo pěti týdnech, kdy budeme vyhodnocovat stav ekonomiky, vládní opatření a opatření Sněmovny a Senátu, tak podle mě největší hrozbou je ta druhotná platební neschopnost, která opravdu může přivézt do problémů i zdravé firmy, které nebyly zasaženy opatřeními vlády. A teď je nekritizuji, jestli si rozumíme, jenom konstatuji. A to by byla hrozná škoda.
My jsme představili jako občanští demokraté plán, který by to mohl vyřešit a to je vlastně plošné odložení platby DPH pro čtvrtletní plátce za první a druhé čtvrtletí a pro měsíční plátce za březen až červen. To znamená, za první pololetí bez vlastně ledna a února. Když se podíváme na daňové příjmy za první tři měsíce, tak jak je zveřejnilo Ministerstvo financí, tak vlastně za první tři měsíce de facto nedošlo k propadu daňových příjmů. Byly menší, než byly prognózovány, ale byly o něco málo větší, než ty, které byly loni. To znamená, ten propad nastane až v příštích měsících. To je evidentní. A zase to není chyba vlády, to je evidentní fakt. To by bylo řešení, které by pomohlo snížit hrozbu druhotné platební neschopnosti. Nevím, jestli vláda k němu přistoupí nebo ne. My se budeme snažit u těch některých dalších bodů tohle navrhnout a získat pro tento návrh podporu.
Druhá věc, která je velmi pozitivní na té senátní vratce, která skutečně pomáhá na rozdíl od toho, co odešlo ze Sněmovny, je prodloužení kompenzačního bonusu. To je hrozné sousloví, co jste vymysleli - kompenzační bonus. Já bych řekl, že to je nějaká mimořádná dávka. Je to 500 korun denně, co navrhla a schválila většina. My jsme pro to taky hlasovali, protože 500 korun je samozřejmě lépe, než nula. Už tehdy jsme navrhovali 700 korun i na ten březen až duben, respektive na to období od 12. března do 30. dubna. Ten návrh není nijak přehnaný a jak říkal pan senátor, tím, jak vláda rozvolňuje opatření, tak se snižuje počet těch, kteří na ten bonus dosáhnou, zcela logicky. Takže ty náklady nebudou nijak dramatické.
A ono to vypadá, že to je 25 tisíc čistého, ono se to tak pochopí, ale je to 15 tisíc měsíčně. Ten návrh, který říká Senát na květen, je vlastně 21 tisíc. Tak si řekněme sami. Je to nějaká závratná částka, zbohatnou na tom ti, kteří mají zavřené provozovny? No samozřejmě, že ne. A samozřejmě, že jim, i když mají zavřené provozovny, jim plynou náklady. Nejsou to jenom ty nájmy, ale mají mobilní operátory a další služby, které si prostě objednávají. To není tak, že nemají jenom příjmy a současně nemají žádné náklady.
Takže ten návrh je velmi rozumný a pokud bychom schválili, což my budeme hlasovat pro senátní verzi, tak vlastně bod čtyři dneska projednávat nemusíme a i si zkrátíme tu dobu. A dá se očekávat, že Senát, pokud zase projde 500 korun, se k té své myšlence vrátí. Proč by to dělal jinak? Nejsme pod žádným časovým tlakem, protože do konce dubna je to pokryté a jenom to budeme zdržovat. A ti živnostníci, kteří se začínají postupně chystat na to znovuotevření v kterékoliv z těch vln - jednu vlnu máme za sebou, druhá vlna má přijít příští pondělí, pak máme ještě další tři vlny, o tom budeme debatovat v jiném bodě dneska na konci dnešního programu - by měli tu jistotu už dnes.
A mohli by také lépe plánovat a mít zdroje na znovuotevření prodejny nebo provozovny. To taky není úplně jednoduchá věc. A není to tak, že když to otevřete první den, že první den, první týden, první měsíc, se vrátíte na tržby, které byly předtím. To tak bohužel nebude. Všichni bychom si to přáli, nemyslím si, že kdokoliv z nás by si to nepřál. Ale realita bude bohužel jiná a horší. Možná u těch kadeřníků, jak se psalo, že my muži tam všichni naběhneme, tak tam to možná bude v těch prvních dnech jiné. Ale v mnoha odvětvích to bude prostě složité, ten návrat, návrat tržeb na tu úroveň.
Takže ty návrhy jsou veskrze pozitivní, přinášejí skutečnou pomoc a na rozdíl od toho, co odešlo ze Sněmovny do Senátu, nepřenášejí problém z jedné skupiny podnikatelů na druhou skupinu podnikatelů. A už o tom mluvil někdo z předřečníků v minulém bodě. Tak se podívejte na bod šest dneska, který máme, který my podpoříme jako opozice, říkám rovnou. Je to o zárukách. A proč je najednou jakoby - když to řeknu takhle, tak když si vezmu půjčku na zaplacení nájemného, tak tu záruku podle bodu šest budu mít.
Takže v jednou bodě, v jednom zákoně, to jde - pravděpodobně proto, že to přináší vláda - a v jednom to nejde - pravděpodobně proto, že to přináší Senát, který má jinou většinu, než Poslanecká sněmovna, jak bývá v české politice obvyklé. Není to nic neobvyklého, že ty komory mají jinou politickou většinu. Zažili jsme absolutní většinu ODS v Senátu, pak jsme zažili absolutní většinu sociálních demokratů v Senátu a vlády byly naopak politicky složeny. Není to nic neobvyklého.
My jako občanští demokraté budeme hlasovat pro senátní verzi a vás vládní poslance opravdu žádám, abyste pečlivě zvážili ty argumenty, které tady velmi dobře zmínil pan senátor. A všimněte si, že v těch vystoupeních jak pana senátora, tak v mém, si myslím, že nezazněla nějaká extrémní kritika kroků vlády. Naopak, jestli pan ministr prosadí ten program, tak ono je to skoro pak zbytečné.
Tak pak si řekněme, že neschválíme nic, ať to vláda stáhne a já tomu rozumím. Mně přijde než tenhle zákon, vůbec ve sněmovní verzi je mnohem lepší ten model, o kterém mluvil pana ministr. Který skutečně pomáhá, je spravedlivý - tak se nestyďme pak přiznat, že ten zákon je zbytečný a neodhlasujme žádnou verzi, po politické dohodě. Ne bojovým hlasováním. Pak tomu já rozumím, to mi vůbec nevadí. A říkám, já oceňuji tento krok. My jsme tu inspiraci vládě nabídli a jsem rád, že vláda se inspirovala a je jedno, jestli vezme slovenské, estonské, švédské nebo dánské parametry. Je to vyzkoušený model a mohl by fungovat. To je taky varianta.
Nevím, jestli pan ministr na to zareaguje, nám by to vůbec nevadilo. Než tady svádět politický souboj o tu vlastní pravdu, o ten kompenzační bonus, tam si můžeme naše pozměňováky, jako že je máme připravené, načíst. Já se panu senátorovi přiznám, že on spolupracuje s mým kolegou Tomášem Hajduškem, že mám připraven stejný pozměňovací návrh, kdyby neprošla senátní verze, ve stejné verzi, abychom o něm hlasovali v bodě 4 až bude třetí čtení bodu 4 naší schůze. Tak ta myšlenka určitě nezapadne. Ale znovu zopakuji a skončím pozitivně - ten návrh, o kterém mluvil pan ministr v úvodu svého vystoupení, je mnohem lepší než ten zákon. Mnohem lepší než ten zákon, který odešel ze Sněmovny do Senátu. Mnohem lepší v tom řešení nájmu nebytových prostor. Ta část, která se týká kompenzačního bonusu, samozřejmě nemůže být řešena rozhodnutím pana ministra, ale tím programem, ale to můžeme vyřešit případně v tom bodě 4. Protože když se podíváme a představíme si situaci, že budou platit oba, tzn. bude platit tento zákon a současně bude spuštěn program, o kterém mluvil pana ministr. Těžko se dá s jistotou prognózovat chování těch subjektů, ale řekl bych, že naprostá většina logicky využije ten program. Takže myslím si, že obě skupiny, jak majitelé nebytových prostor, tak nájemci nebytových prostor, si uvědomují problémy, které mají a které je čekají v příštích měsících. A tohle je skutečně nabídka, klidně bych řekl velkorysé pomoci ze strany státu a přímé pomoci, ne to přenášení z jedněch na druhé. Děkuji.
Pokud bude pan ministr trvat na hlasování, tak my samozřejmě podpoříme senátní verzi, pro sněmovní verzi hlasovat nemůžeme, nehlasovali jsme ani poprvé v Poslanecké sněmovně, protože problém neřeší, jenom přenáší z jedné skupiny podnikatelů na druhý. A nevím, proč já jako zákonodárce, když problém tady vznikl a nemůže za něj nikdo, abych já svým rozhodnutím rozhodoval: Ty ne, tvoje problémy vyřešíme tak, že ten problém přenesu jinam, k jiné skupině podnikatelů. To není fér. Ani k první, ani k druhé skupině.
