Pane místopředsedo, velmi děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády. Já se pokusím být zajímavější, než telefon paní ministryně Schillerové, ale to bych musel udělat salto dozadu. (Ministryně Schillerová: Já pracuji.) Já také pracuji, ale měla byste mě u toho poslouchat. A dovolím si zrekapitulovat trochu, co tu opozice namítá už poměrně dlouhou dobu, a na co zkrátka nebylo bráno ohledu.
Já jsem tu minule říkal: Milá vládo, to neděláte dobře s těmi opatřeními. To skutečně neděláte dobře. Na soudy už napadly podání a vy to prohrajete. A skutečně vláda to prohrála. Možná teď se pokusí nebo už podala kasačku k Nejvyššímu správnímu soudu, ale ta opatření obecné povahy byla zrušena. Jistě, můžu se poplácat po rameni: Měl jsi pravdu, Dominiku. Ale k čemu mi to je? Teď se zkusím vyjádřit ještě k něčemu jinému a dám vládě, doufám, dobrou radu. Vládo, prosím, přijďte proaktivně s odškodňovacím zákonem nebo s odškodňovacím mechanismem. Pokud se toto nestane, tak nejenže budete čelit tisícům žalob od podnikatelů, ale - samozřejmě část vyhrajete, část prohrajete, ale významně narušíte společenský smír. To je jedna věc.
Další věc, ke které bych se chtěl dostat, tak je, a to už myslím si, můžu teď dovolit říci. Že to, co vláda měsíc a půl předvádí, tak je totální komunikační chaos. Naprosto nezvládnutá komunikace vlády ohrožuje veškeré fungování našeho státu a má to i významné ekonomické dopady. Ten komunikační chaos začal už ve chvíli, kdy se vláda rozhodla vydávat ta opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví a ne podle krizového stavu. Protože v tu chvíli rozsekla nouzový stav a ta opatření. To znamená, že si lidé, kteří na rozdíl od nás nepracují neustále nad právem, nad právními předpisy, spojili tyto dvě věci dohromady. A najednou, když se řeší prodloužení nouzového stavu, tak se část veřejnosti domnívá, že to znamená, že všechna ta opatření se prodlužují. Proč to vláda nevysvětlila? No, protože vláda si počínala jako pohádková saň, která má velké množství hlav, které ale nešlehají plameny, ale opatření, kdy jedna hlava šlehne jedno opatření, další hlava to zase popře, další šlehne další opatření a vytváří jenom další a další chaos!
Namísto toho, aby vysvětlila, že ta opatření jsou něco jiného než nouzový stav, a aby se nestalo, že jeden den představí jeden ministr plán rozvolňování opatření, aby následně to celé zaniklo tím, že se prodlužuje nouzový stav. Totálně nezvládnutá komunikace. Takových případů najdeme velké množství. A jak je proboha v právním státě, v demokratickém právním státě možné, že v sedm večer se zveřejní nějaké vládní rozhodnutí, které nabývá účinnosti o půlnoci. Tím mluvím o znovuzavedení modrých zón. Proboha, vždyť právo má být předvídatelné. Mně psali lidé, že přece... jako jestli to o půlnoci se znovu navrátí ty modré zóny, já si nemůžu ani vyřídit tu parkovačku, protože další den jsou úřady zavřené, nebo ten úřad, kde si to mám vyřídit. Vždyť to přece není možné. Ano, Praha v tom zasáhla. Ale takhle zkrátka nemá vypadat vládní rozhodování.
Další příklad vládního komunikačními chaosu. Tak je třeba tisková konference, kde došlo k významnému rozvolnění opatření, stál tam pan ministr zdravotnictví sám, všichni ostatní ministři to na něj asi hodili, a je samozřejmě asi těžké po jednom člověku vyžadovat, aby měl naprostý přehled o tom, co ta vláda prostě projednává, jaká opatření přijala a znal je do detailu. Pak se tedy stalo, že létalo v éteru, že vysoké školy se všechny otevřou. Ale skutečnost byla úplně jiná. Další komunikační chaos. Nebo že pan ministr zdravotnictví neví, jestli vláda rozhodla o nouzovém stavu nebo ne. Další příklad vládního komunikačního chaosu.
A myslím, že to ani vládni poslanci zastírat, protože i vládním poslancům chodí dotazy, kdy to bude, co to znamená tady to. Můžu otevřít svojí provozovnu, vejde se to do tady toho ustanovení nebo ne. I vládním poslancům tady ty dotazy chodí. A věřím, že se snažíte na ně odpovídat. Ale kdyby vláda usměrnila svojí komunikaci, komunikovala přímo a jasně, tak by těch dotazů bylo nepoměrně méně, a bylo by mnohem méně rozčarování v rámci veřejnosti. A dovolím si ještě další příklad totálního selhání komunikace vlády. A to je zrušení daně z nabytí nemovitosti. To tady létá ve vzduchu - já jsem o tom nikdy neslyšel, protože to do Sněmovny ještě nepřišlo. Ale ministryně financí o tom mluví už pekelně dlouhou dobu. Zablokovala tím transakce na realitním trhu. Vím, že to k nám někdy přijde, vím to. Vím to, paní ministryně, vím to. Ale proč o tom mluvíte tak strašně dlouho dopředu? To si neuvědomujete důsledky, jaké to bude mít.
Dámy a pánové, všichni, co jsme tady víme, že v nějaké podobě bude nouzový stav prodloužen. Moc dobře víme, že se sociální demokracie, hnutí ANO a komunisté na něčem domluvili, že si prostě plácli, jestli to bude sedmnáct dnů nebo jak dlouho to bude. Ale prosím vládu o dvě věci. Připravte odškodňovací mechanismus a komunikujte s lidmi férově, komunikujte s nimi napřímo a komunikujte s nimi jasně. Děkuji.
