Kdo někdy viděl jeden (nebo víc) z jeho filmů, už na to nezapomene. Neměl jednotný styl, ale jakési neuchopitelné "cosi", jemnou poetiku při zpracování silných témat (Skřivánci na niti), lehkých komedií (Slavnosti sněženek) i ležérních až poetických úvah, kdy čas není důležitý (Rozmarné léto). Osobně mne nejvíc vzal film Ostře sledované vlaky a pak samozřejmě klasika Vesničko má středisková, skoro každou třetí větu z toho filmu někdo cituje. 

Na tom je vidět, že Menzel herce větami nenechal plýtvat a soustředil se hodně na obrazovou stránku filmu. A také zajímavou hudbu. Jednotlivé složky, z nichž se film skládá, se pod jeho taktovkou spojily v dokonalý celek. Člověk v nich nevnímá jednotlivosti, je prostě unášen dějem. A když film skončí, chce ho vidět znovu. A znovu. 

Škoda, že ta geniální režisér už žádný další film nenatočí. Ale svou celoživotní prací si postavil takový pomník, že jeho dílo mohou obdivovat ještě generace našich vnuků.