Pandemie útočí na zdraví, životy i domácí rozpočty. Milióny lidí svírá existenční strach. Zůstat dnes 10 dní v karanténě a spadnout na 60 % příjmu, je pro spoustu lidí takřka neřešitelný problém. Proto dnes potřebujeme nutně a co nejdříve motivovat k péči o zdraví své i svých blízkých všechny, kteří se dostali do styku s koronavirem.

Ještě nedávno platilo, že jen jedna třetina lidí s příznaky nebo po rizikovém kontaktu jde na testy. Ti pozitivní se pak často zdráhají uvést své rodinné příslušníky, kolegy či přátele, se kterými se setkali. A tak v některých regionech máme průměr hlášených rizikových kontaktu pod jedna. To je samozřejmě absurdní. Dokonce se stalo, že manžel nepřiznal ani kontakt s manželkou. Ale víte co? Chápu to. Nikdo nechce své blízké uvrhnout do neřešitelných finančních potíží.

Odmítám proto soudit a obviňovat lidi z nezodpovědnosti nebo na ně snad dokonce svádět, že nám skáčou čísla nakažených. Úkolem politiků je hledat cesty. A cestou ze začarovaného kruhu určitě není nekonečné moralizování a přesvědčování. Tou cestou je pozitivní motivace.

Izolačka chrání před neřešitelným výpadkem příjmů v důsledku karantény nebo izolace. Lidé v nařízené karanténě budou moci dostávat k náhradě mzdy bonus až 370 korun za den. Vyplácet jej budou po dobu 10 dnů zaměstnavatelé, kteří si pak o tyto výdaje sníží sociální odvody. Těší mě, že Sněmovna tento nástroj odsouhlasila, a doufám, že Senát dnes rychle návrh schválí. Opačný scénář by mohl vést ke katastrofě.

Vládní předlohu doplnily ještě dva velmi důležité pozměňovací návrhy z pera poslance Onderky a poslankyně Gajdůškové (oba ČSSD). Na obou spolupracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí a oba mají moji plnou podporu, protože i jejich cílem je podat pomocnou ruku lidem s horší či nestabilní prací nebo dokonce bez práce.
Zákon má ambici udělat konečně pořádek v nabídce pracovních míst, aby úřady práce mohly lépe práci nabízet a lidé hledající si zaměstnání ho snadněji našli. Vrací se tak k původní praxi a opět zavádí povinnost firem hlásit úřadům práce všechna volná pracovní místa. Bez toho to nepůjde. Dnes má i každá personální agentura lepší informace o nabídce práce než úřady práce. A zaměstnavatele za to ještě platí. Je to jeden z důsledků šílených Drábkových reforem.

Úřady práce tu nejsou od toho, aby si tam lidé chodili jen pro dávky. Jejich hlavním smyslem je pomoct lidem najít práci. Potíž je v tom, že naprostá většina volných míst je pro uchazeče se základním vzděláním a za minimální mzdu. A k tomu jsou ještě dvě třetiny z nich pro cizince. Nic proti zahraničním pracovníkům, ale nejprve musíme obsloužit domácí zájemce a také dělat všechno pro to, aby lidé za svou práci dostávali mzdu, ze které se dá důstojně vyžít.

A ještě jedno vylepšení. Musíme dělat průběžnou inventuru. Dnes máme nahlášených 350 tisíc volných míst. To je brutálně nadhodnocené. Některé firmy totiž čísla nezřídka účelově zkreslují. Kolikrát jedno místo nahlásí zaměstnavatel i agentura. To silně zkresluje realitu.
Zaměstnavatelé také s úřady často nekomunikují, a to je nutné změnit. Místo, které nám firma nahlásí, bude v evidenci maximálně šest měsíců. Potřebujeme aktuální a skutečná čísla, jinak těžko můžeme lidem nabízet práci. Teď to bude potřeba víc než kdy jindy. Musíme umět lidem poskytnout rychlou a dobře zacílenou pomoc, aby se ve frontě čekající na práci dlouho neohřáli.

V krizi také chceme lépe pomáhat dohodářům. Loni jsem byla pod palbou kritiky, že nepomáháme nepojištěným dohodářům, kteří ze dne na den přišli o práci. Chceme proto zavést jejich evidenci, abychom pro příští krize měli přesná data, a stát jim mohl efektivně pomáhat. K tomu však musíme vědět, kolik dohodářů máme a v jakém rozsahu pracují. Chápu zaměstnavatele, že mají strach ze zbytečného papírování, ale mají moje slovo, že evidence bude jen otázkou několika kliknutí.

Pracovně-právní legislativa často vyvolává pravo-levé spory. Snad se ale shodneme, že dnes na ně není čas. Podstatné je vnést do téhle doby trochu naděje – dát lidem práci, firmám zakázky a usilovat společně o to, aby ekonomikou obíhaly peníze.

Proto je také nezbytné co nejrychleji zatočit s koronavirem, což nejde bez testování a trasování. Moc si přeji, aby izolačka zbavila nesmělé ostychu a opatrné obav z oslabení příjmů. Epidemii zvládneme, jen když budeme hrát s otevřenými kartami a na první místo našeho zájmu postavíme zdraví.