Já, vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, nikoli pro vlastní zviditelnění, ale pro zviditelnění tématu bych rád upozornil, že je to oblast, ke které se kromě společenské závažnosti otáčí také docela hodně prostředků. A to už po léta a bude se otáčet stále více. A mám určitou zkušenost, že tato období, kdy EU vytyčí něco, nejsou vůbec jenom formální. Vzpomenu 2003, kdy jsme vstupovali do EU, tak jsme byli vyzváni přijet do Ženevy, tehdy ještě, a UICC, což je taková mezinárodní unie pro rakovinu, nás přesvědčovala, že si máme udělat vlastně onkologické plány v zemi, což jsme měli od 70. let, ale určitě ne v této podobě, kde se jasně strukturovalo, jak má vypadat péče cancer units, cancer departments, cancer centers, comprehensive cancer centers. A kupodivu my jsme se toho hezky drželi, takže v roce 2005-2007 tehdy i s podpisem pana prezidenta Klause se naformulovala taková ta první vlna. Teď je dobře hovořit o vlnách, takže první volna onkologického programu, který byl výjimečný tím, že byl na jedné stránce a měl 6 bodů, které si každý zapamatoval. Nicméně na základě toho se přezbrojilo. To znamená, dosavadní kobalty a tady ta stará technika, cesioteraxy se přezbrojily na lineární urychlovače. Vzniklo 16 onkologických, 17 později, krajských onkologických center.
Jedině, kde chybí, je zatím Karlovarský kraj, a to spíše z důvodů personálních. A stalo se mnohé a proinvestovalo se hodně peněz na přezbrojení, i těch evropských. Kromě solidních názorů máme ještě šest hemato-onkologických center napříč republikou a dvě pediatrická centra pro děti. Takže jakýsi základní organizační rámec byl. Máme data po celou tu dobu, protože jsme nerozpustili, nýbrž zdokonalili národní onkologický registr. A kdo bude mít volný čas, tak si zalistuje na webu na svod systém pro vizualizaci onkologických dat, v češtině nebo angličtině, a najde si tam, cokoliv bude chtít o svém kraji. Případně o celé republice po stránce struktury.
Já tím jenom říkám, že to nebudujeme na zelené louce. Ta druhá vlna byla asi před osmi lety, kdy vznikl program CANCON, Cancer Control, a ten byl hodně hnán Italy. My jsme se v něm účastnili docela významně. A samozřejmě těch programů je celá řada, jako vznikla síť biobank a také síť ECRINu, což je klinické zkoušení akademického typu. Schůzky jsme tady dělali každý rok na půdě Senátu. Byly to odborné semináře.
A teď přichází tato příležitost. A jako každé sdělení Evropské unie, nebo doporučení, má vždycky podobu verbální a digitální. Ta verbální podoba je jistě snadná. A digitalizovat to potom do podoby těch či oněch investic je už někdy složitější. Letos se nezdá, protože spojení s plánem obnovy, který vznikl nedávno, je tam určitě příležitost racionálně věci posunout a pracuje se na tom. Proto jsme nemohli potvrdit nadšení poslanců, kteří chtěli mít rozpracování do konce dubna, to je myslím pozítří. My jsme v tomto kritičtější, tak jsme si říkali, že do pololetí by šlo ty věci nasměrovat tak, abychom měli tu verbální stránku, kterou jistě umíme jistě napsat. Nebo už ji máme dokonce. A aby byla doprovázena tou digitální stránkou, která už také je v jisté fázi připravenosti.
A tím pádem zase máme světlé zítřky na třeba pět let dopředu, protože gross není v současné době v technologiích a v mašinách. Gross je především v organizaci, v některých oblastech samozřejmě je to o lidech a o připravenosti tlafovaných lidí v těch čtyřech oborech, v těch pilířích diagnostickém, operačním, radiačním a medikamentózním účastní. Ale hlavně je to také ještě o dostavbě, protože kupodivu Praha to, co deklarovala před čtyřiceti lety, tak zatím má nedotaženo. Kéž by měla tu příležitost některé věci dotáhnout i pro ten onkologický program.
Já to zviditelňuji jen proto, že je to dlouhodobá příležitost. A neměla by být formální, jako když někdy jednáme o podpoře třeba velrybářství, nebo naopak proti velrybářství, nemaje moře, tak tady toho máme naopak moře případů. Neměli bychom na to zapomínat, a pokud se zapomene někdy na covid, tak v rámci té onkologie se budeme bavit dál.
A jedna taková spíš reminiscence, on to pan kolega Nwelati už zdůraznil, nabývá to zvykem, že bychom opravovali češtinu, ale věřte tomu, že po desetiletí jsme byli upozorňováni již profesorem Kouteckým a Klenerem a všemi klasiky, že nemáme nadužívat toho jinak zlidovělého rakovina. Já to zdůvodním, proč.
Řada pacientů říká po operaci: „Zaplaťpánbůh, měl jsem jenom zhoubný nádor, že to nebyla rakovina.“ Jakkoli to zní lehce vesele, tak skutečně velká část společnosti si pod pojmem rakovina představuje pokročilá onemocnění, něco už těžko řešitelného. A hovořit o včasném záchytu rakoviny je takové trošku demotivující, protože někdy jsou to skutečně v těch časných fázích banální výkony, které věc řeší.
Hovořit také o rakovině u dětí, jakkoliv je to těch šest sedm druhů nádorů, tak také není správné. Hovořit o rakovině krve také není správné. Hovořit o rakovině mozku také není správné, protože ta rakovina se váže k epiteliálním nádorům dospělých, protože to mělo kdysi pro některé starověké badatele podobu raka nebo kraba.
Takže neříkám, že bychom to měli úplně mýtit, ale upozorňujeme na to, že zejména v překladech těch evropských materiálů, kde je všechno „cancer cancer“, tak že bychom měli víc používat zhoubná nádorová onemocnění, nádory, zhoubné nádory, maligní onemocnění apod. Kvůli kultuře jazyka a kvůli nestrašení. Národ je vystrašen už dostatečně, já bych řekl, že to stačilo, takže netřeba ho strašit rakovinou.
Nezlobte se, já jsem si ten dodatek nemohl odpustit. A budu rád, když všichni ten materiál podpoříte. A zejména když podpoříte naše ministerstvo, aby do toho konce pololetí udělalo nějaký konkretizovaný ucelený materiál, který by nás verbálně i digitálně mohl vést po několik dalších let. Děkuji vám.
