když vás tady vidím, tak bychom mohli začít třeba nějakými titulkami ze zahraničního tisku, abychom se podívali tedy, jaký je obraz České republiky v zahraničí. Takže pro začátek tady mám (Ukazuje.) Financial Times, EU finds Czech Prime minister in breach of conflict-of-interest rules neboli Evropská unie shledala českého premiéra v porušení pravidel střetu zájmů. Potom tady mám Guardian: Czech Prime minister accused of conflict of interest over EU funds to businesses. Neboli český premiér čelí obvinění ze střetu zájmů kvůli evropským penězům pro své firmy.
Podívejte se, jakou nám děláte ostudu v Evropě. A nekončíme. Máme tady další Le Mond, Accusé de conflits d´Intérets, le premier ministre tcheque favori des élections. Neboli český premiér obviněný ze střetu zájmů favoritem voleb. Potom další Německo – Der Spiegel. Ermittlungen genen Tschechiens Premier Babis wieder aufgenommen. Neboli vyšetřování českého premiéra Babiše bylo obnoveno. No a potom El País, Španělsko. La justicia checa pide levantar la inmunidad del premier ministro Andrej Babis. Neboli česká justice žádá o zbavení imunity premiéra Andreje Babiše. (Všechny materiály předává ministru Macinkovi.)
No, a tohle nejsou titulky z pirátského newsletteru ani výroky opozičních politiků. Nejsou to ani komentáře na sociálních sítích od nějakých náhodných kolemjdoucích. Tohle jsou prostě titulky respektovaných zahraničních médií, která sledují, co se v České republice děje. No a co nám říkají, co vidí? No vidí zemi, která se už roky, už roky točí kolem střetu zájmů jednoho člověka.
Ano, ty titulky nejsou včerejší. Je to průřez několika let a vidí tady za ty roky premiéra spojeného s holdingem, který čerpá ty veřejné peníze, vidí stát, který místo ochrany svých občanů řeší to, jak ochránit penězovody do Agrofertu a vidí Českou republiku, která to musí neustále dokola vysvětlovat v Evropě. A já se ptám, opravdu tohle chceme, opravdu chceme, aby Česká republika v evropských médií byla symbolem střetu zájmů, dotačních kauz, ohýbání pravidel a rozkrádání veřejných prostředků?
Lidé v téhle zemi totiž řeší primárně to, kde budou bydlet, řeší drahé nájmy, řeší vysoké hypotéky, které jste mimochodem slibovali, že zlevníte a lidé na ně teď nedosáhnou. A řeší, jestli jejich děti budou mít šanci zůstat, žít v tom městě, kde vyrostly a řeší, jestli si mladá rodina třeba někdy vůbec bude moci pořídit byt a založit rodinu a řeší, jestli obce budou mít peníze na výstavbu školy, školky, služby základní infrastruktury a tak dále. A co řeší vláda Andreje Babiše? Vláda Andreje Babiše řeší, jak ochránit penězovody pro Agrofert. A to je vlastně celé jádro problému, neboli jádro pudla a každá další hodina, kterou tady ve Sněmovně trávíme, tím řešením střetu zájmů Andreje Babiše, tak samozřejmě je další hodinou, kdy se nemůžeme věnovat řešení těch dalších problémů našich lidí, mladých rodin, seniorů, vlastně kohokoliv.
Každá další debata o tom, jestli premiér může přes holding, svěřenské fondy nebo jakkoliv jinak s využitím libovolné právní kličky sahat na ty veřejné peníze je čas, který potom chybí v tom řešení dostupného bydlení. Chybí těm rodinám, obcím, školám, regionům, ale my opravdu k tomu nemůžeme mlčet. My nemůžeme jenom přihlížet, jak si premiér tady hrabe erární peníze sobě do kapes, to bohužel opravdu možné není.
Andrej Babiš a jeho dotační kauzy si nezaslouží, aby kvůli nim tahle země dalších 10 let stála na místě, protože to nás nestojí jenom peníze, stojí nás to čas, stojí nás to energii, stojí nás to politickou pozornost, kterou bychom měli věnovat mladým lidem, rodinám, seniorům a hlavně tomu dostupnému bydlení. Přitom ta čísla mluví úplně jasně, 7+7 je 14. 14, protože těch 14 miliard teď chybí pro to dostupné bydlení, polovina z toho, 7 miliard, ty skončily podle dostupných informací v problémů těch neoprávněných dotací spojených s Andrejem Babišem a Agrofertem, na to jsme dávali Andreji Babišovi ten QR kód, aby to mohl poslat zpátky, protože tam už soudy rozhodly, že to byly neoprávněně načerpané peníze. No a dalších 7 miliard korun vláda teď přihodila ministru zemědělství v tomto roce do rozpočtu na dotace, které budou směřovat opět primárně velkým agrobaronům, tedy do prostředí, kde ten Agrofert hraje tu zásadní roli.
Takže to je dohromady 7 plus 7, 14 miliard. A to je právě ta částka, co by nastartovala to dostupné bydlení. 14 miliard – ty by mohly jít na výstavbu dostupných nájemních bytů, na podporu obcí, na pomoc mladým rodinám, na samoživitele, na seniory, prostě na lidi, kteří nechtějí luxus, nechtějí sosat zemědělské dotace jako pan Babiš, ale chtějí prostě normální, důstojný život.
A místo toho my se tady musíme pořád dokola zabývat tím, jestli si premiér téhle země může přes nějaké právní konstrukce, nějaké právní kličky a různé cinknuté posudky udržet přístup k veřejným penězům. Protože tahle země nemá málo peněz. Tahle země má akorát vládu, která má špatné priority.
A když jde o to dostupné bydlení, tak tady pořád slyšíme nějaké výmluvy. Když jde o pomoc lidem s drahými nájmy, tak je tady ticho. Když jde o mladé lidi, kteří nemají šanci dosáhnout na vlastní byt, aby si mohli založit rodinu, tak se tady řeší zástupná témata. Ale když jde o dotace pro velké hráče v agrobyznysu, tak ty peníze se najdou vždycky.
A proto máme pro Andreje Babiše i nepřítomného pana ministra Šebestyána velice jednoduchý vzkaz: Obraťte kapsy, pánové, a můžeme vyřešit to dostupné bydlení. Protože ty veřejné peníze tady nejsou pro Agrofert dnes ani zítra, nejsou tu pro holdingy ani pro agrobarony, už vůbec ne pro premiéra téhle země. Ty jsou tady pro občany, zejména ty, kteří nějakou pomoc potřebují. A my nedovolíme, aby vládní poslanci přidali do zákona ještě další kličku, která umožní, aby ty veřejné peníze dál tekly tam, kam téct nemají.
Ale tím snaha Andreje Babiše nahrabat si bohužel nekončí. Naopak. Vládní poslanci za ANO pokračují v tom svém cíleném rozkladu právního řádu a tím tedy i základních pravidel funkční demokracie a tento týden předložili návrh, který rozebírá zákon o střetu zájmů na součástky. Řekněme si to úplně otevřeně, je úplně jasné, komu tím slouží. Pod návrhem jsou podepsaní poslanci Radek Vondráček, David Pražák, Marie Pošarová a Filip Turek.
A výsledek? Výsledek má být ten, že Agrofert by si podle tohoto návrhu dál mohl čerpat miliardy korun z dotací a z veřejných zakázek, a to i za situace, kdy by Andrej Babiš byl premiérem. Takže to není žádná technická novela. Je to prostě zjevný účelový návrh, který má otevřít cestu veřejným penězům pro holding spojený s premiérem. Je to návrh, který má z právního problému udělat papírovou formalitu. Návrh, který má ten střet zájmů ne vyřešit, ale obejít.
Ten návrh obsahuje několik mimořádně nebezpečných věcí.
Za prvé osekává ta pravidla proti střetu zájmů. Zákaz čerpání dotací a veřejných zakázek by se nově vztahoval jen na úřad, který má ten konkrétní člen vlády takzvaně pod sebou. To zní technicky. V praxi je to absurdní. U Andreje Babiše by totiž ten zákaz platil v zásadě jenom pro Úřad vlády. Jenomže Agrofert nečerpá ty hlavní peníze z Úřadu vlády. Ten samozřejmě žádné dotace nevypisuje. Agrofert čerpá z ministerstev, ze státních fondů, z dotačních programů, z dalších veřejných institucí.
Premiér tady není v postavení nějakého ředitele jednoho úřadu. Premiér řídí vládu. Premiér má vliv na ministry, má vliv na rozpočty, má vliv na legislativu, má vliv na celé politické zadání státu. Někteří ministři jsou v té vládě zcela zjevně jenom proto, že jsou vysoce loajální Andreji Babišovi. Takže tvrdit, že ten střet zájmů premiéra se vztahuje jen na Úřad vlády, je prostě výsměch zdravému rozumu, protože to není žádné řešení střetu zájmů, to je prostě legalizace. Je to namalování tak úzké definice, aby se do ní skutečný problém vlastně vůbec nevešel. Je to jako postavit klec pro myš a potom předstírat, že v té místnosti není ten slon.
Za druhé to omezení by se nevztahovalo na nárokové dotace, což je problém číslo 2. Protože to je další cesta, kudy mohou veřejné peníze téct k firmám spojeným s politikem v tom střetu zájmů. Jenže nárokové dotace nejsou soukromé peníze, nejsou to peníze Agrofertu, nejsou to peníze Andreje Babiše. Jsou to peníze daňových poplatníků. A pokud má politik ekonomický zájem ve firmě, která tyto peníze čerpá, tak logicky ten střet zájmů existuje – bez ohledu na to, jestli se ta dotace jmenuje nároková, nenároková, evropská, národní, zemědělská nebo jakákoliv jiná. Veřejné peníze prostě jsou veřejné peníze a střet zájmů je střet zájmů.
Za třetí ten návrh zavádí jakási čestná prohlášení. A to už je fakt jako tedy špatný vtip, protože postavit tu kontrolu střetu zájmů na čestných prohlášení od lidí a firem, kteří už v minulosti opakovaně lhali, tak to je naprostý nesmysl. Já znovu připomenu, Andrej Babiš je opakovaně soudem uznaný lhář. Má na to razítko od soudu, že lže, respektive lhal, opakovaně. A kromě toho se tady vyskytly jakési prapodivné cinknuté posudky od té advokátní kanceláře Portos, které následně byly rozmetány našimi soudy, takže neměly ani hodnotu toho papíru, na kterém byly vytištěny.
Takže tohle je opravdu nesmysl. Protože my jsme tady opakovaně slyšeli, že ten střet zájmů je vyřešen, že ty svěřenské fondy všechno napravily, že žádný problém neexistuje. A kde jsme dneska? Dneska jsme znovu u stejného člověka, znovu u stejného holdingu, znovu u stejných miliard, znovu zase řešíme ten samý problém.
To čestné prohlášení bez účinné kontroly prostě není nástroj pro ochranu veřejných peněz. To je nějaké alibi. To je takový papír, za který se dá schovat politická odpovědnost. Je to nějaký vzkaz úřadům, moc se neptejte. A je to taky vzkaz občanům, prostě nám věřte. Třeba jako: prostě nám věřte, že budou levnější hypotéky, které teď zdražují.
Jenomže občané už tady těch nesmyslných tvrzení slyšeli dost a mají rozhodně právo na víc než jenom takovýhle papír. Za dosavadní nepravdivá prohlášení nenesl nikdo skutečnou odpovědnost. A kdo na to doplácí? No, doplácí na to samozřejmě občané. Občané, z jejichž daní se tyhle peníze platí.
Za čtvrté ten návrh zkracuje lhůtu pro zahájení řízení o vrácení dotace z 10 let na 4 roky, a to i zpětně. A to je mimořádně závažné, protože to může znamenat, že už nebude možné vymáhat zpět nezákonně vyplacené miliardy z doby první Babišovy vlády. To může znamenat, že stát sám sobě podrazí nohy při vymáhání veřejných peněz. A to může znamenat, že se miliardy prostě nechají být.
Takže Ivan Bartoš prokázal, že ty peníze z Agrofertu jdou dostat zpátky, když člověk jde. Samozřejmě nebylo to jednoduché. Ale když je vůle, tak je zjevné, že stát se bránit umí. A právě to se Andreji Babišovi nelíbí. Protože fungující stát znamená, že pravidla platí. Platí pro všechny, platí tedy i pro něj, platí i pro Agrofert a další velké holdingy.
Zákon o střetu zájmů má chránit stát před tím, aby veřejná moc sloužila tomu soukromému byznysu politiků. Ten má chránit férové podnikatele, kteří nemají za svého šéfa premiéra. Má chránit rodinné farmy, které nemají vlastní politickou stranu. Má chránit malé podnikatele, kteří nemají armádu právníků. Má chránit obce, které se každý rok perou o každou korunu. A má taky chránit občany, aby jejich peníze nekončily v kapsách těch, kteří si ta pravidla píšou pro sebe.
A to je, vážení, ten smysl zákona o střetu zájmů. A tento návrh poslanců ten smysl úplně vyprazdňuje. A vládní poslanci se tady tváří ještě, že řeší nějaký problém, ale ve skutečnosti vytvářejí politickou kličku. Oni se tváří, že to jako zpřesňujou, ale ve skutečnosti ten zákon oslabují. Oni se tváří, že chtějí chránit nějakou právní jistotu, ale ve skutečnosti chrání penězovody, které si přistavil Andrej Babiš ke státnímu rozpočtu.
A tomu my říkáme naprosto jasné ne. Ne zákonu na míru, ne veřejným penězům pro soukromý a politický byznys a ne státu jako servisní organizaci Agrofertu. Protože ten střet zájmů opravdu není žádný výmysl Pirátů, to není politická kampaň, to není žádná posedlost opozice, žádná Pirátská obsese. To je problém, který řešila Evropská komise. Je to problém, o kterém psala zahraniční média, která jsem tady zmiňoval. A je to problém, kvůli kterému se řešilo vrácení peněz. A je to problém, který se opakovaně objevoval v rozhodnutích a závěrech institucí. To, že je to problém, který potvrdily i pravomocné rozsudky, které do toho úspěšného soudního verdiktu dotáhl právě Ivan Bartoš.
A teď se dozvídáme, že i stamiliony na takzvaný inovativní tousťák byly podle rozhodnutí vytaženy z těch evropských peněz neoprávněně, protože tohleto řeší policie. A tohle musí prostě okamžitě skončit. Český stát a naše instituce musí okamžitě přestat vyplácet dotace firmám spojeným s Andrejem Babišem, dokud nebude ten střet zájmů skutečně a definitivně vyřešen. Ne papírově, ne čestným prohlášením, ne svěřeneckým fondem jako clonou, ale doopravdy.
A pokud dnes úřady říkají, že je všechno v pořádku, tak musí velmi přesvědčivě vysvětlit na základě čeho – protože nezávislí experti tady opakovaně říkají dlouhodobě opak. Evropské instituce mají pochybnosti.
No a historie nám ukazuje, že podobné právní jistoty už dříve skončily jako účet pro daňové poplatníky, takže to není žádné hypotetické riziko, to je velice konkrétní problém a pokud Evropská komise odmítne proplatit dotace, tak to zaplatí kdo? Andrej Babiš? Ne, ne. Poslanci, co pro to hlasovali? Kteří teď navrhují tu novelu? Ne, ne. Myslíte, že to zaplatí Agrofert. Taky ne. Myslíte, že to zaplatí ministr Šebestyán? Taky ne. Zaplatí to občané přes státní rozpočet. Takže to zaplatí lidé, kteří s tím nemají vůbec nic společného. Ten zisk se privatizuje, rizika se přenesou na stát, holding čerpá, občané ručí.
A tohle je systém, který my odmítáme. My tohle prostě odmítáme. Podle zveřejněných informací má ministr zemědělství Martin Šebestyán oznámit, že zemědělský fond začne znovu přidělovat dotace koncernu Agrofert. A že prý žádné předpisy ke střetu zájmů nejsou porušeny.
Opak je ale pravdou podle nezávislých expertů. Koncern Agrofert má podle nich nárok na dotace – pardon, nemá podle nich nárok na žádné dotace s ohledem na evropská pravidla ke střetu zájmů. A Evropská komise tuto věc zkoumá i na základě podnětu naší europoslankyně Markéty Gregorové. My teď pošleme nové podklady, protože aktuální vývoj ukazuje, že riziko není menší, je naopak stále větší. Zároveň podle zveřejněných informací zemědělský fond nemá v plánu důsledně vymáhat miliardy korun, které už stát vyplatil v rozporu s pravidly.
A tady se dostáváme k dalšímu jádru věci. Takže nejde jen o to, že se mohou otvírat další dotace pro Agrofert, ale jde i o to, že by stát nemohl vymáhat ty peníze, které už byly vyplaceny neoprávněně, o čemž už rozhodl soud. Takže celkově se bavíme o částce zhruba 7,5 miliardy korun. 7,5 miliardy. Ještě jednou: sedm celá pět miliardy Kč.
To nejsou žádné drobné. To nejsou peníze, nad kterými může stát mávnout rukou. To nejsou peníze, které se můžou někde nechat takhle jako ležet, dokud se to nepromlčí. To jsou peníze občanů. A právě nevymáháním nezákonných evropských dotací se teď zabývá evropský žalobce na základě trestního oznámení Pirátů. A samotné nevymáhání těch národních dotací je u Vrchního státního zastupitelství v Praze. A za Piráty budeme naše trestní oznámení rozšiřovat o nové skutečnosti, doručíme je oběma zmíněným institucím a budeme trvat na tom aby stát skutečně konal, protože nemůže po běžných lidech vymáhat každou chybu, každé opomenutí, každou korunu a zároveň se tvářit bezmocně, když jde o miliardy pro koncern spojený s premiérem.
A tohle je přesně ten moment, kdy se láme důvěra občanů ve stát. Takže když občan udělá chybu, přijde sankce. Když malý podnikatel špatně vyplní nějaký formulář, stát ho semele. Když obec nestihne nějaký termín, tak má problém. Ale když jde o miliardy u Agrofertu, tak najednou se hledají výjimky, výklady, analýzy, předkládají se změny zákona a podobně.
Takový stát by nebyl spravedlivý. Takový stát by jen sloužil tupě mocným a my s tím nesouhlasíme. Mám tady takový pocit, jako bychom byli zpátky v letech 2017 až 2021. Znovu slyšíme, že je úplně všechno v pořádku. Znovu slyšíme, že analýzy potvrzují správnost postupu. Znovu vidíme jakési právní konstrukce na míru. A znovu se hledá cesta, jak pustit peníze k Agrofertu. Zároveň se občanům říká, že žádný problém neexistuje. Jo, a taky se říká, že nejsou peníze na to nebo ono. A znovu se může stát, že ten účet zaplatí daňoví poplatníci.
Martin Šebestyán dnes působí jako nastrčený ministr zemědělství, který pomocí na míru upravených právních analýz znovu otevírá cestu miliardám korun z peněz českých i evropských daňových poplatníků. A ano, tenhle scénář jsme tu už jednou viděli. To je prostě učebnicový příklad toho, jak systémová korupce vysává miliardy. Ne vždycky v obálkách a v igelitkách, ne vždycky v hotovosti. Někdy prostě v právních stanoviscích, někdy v nevymáhání, někdy ve změně lhůt, někdy v účelové novele zákona, někdy v čestném prohlášení bez reálné kontroly. Ale ten výsledek je stále stejný. Ty miliardy potom chybí lidem, chybí tam, kde mají pomáhat potřebným, chybí rodinám, chybí mladým, kterým se vzdaluje dostupné bydlení, chybí obcím, chybí školám, chybí regionům, chybí poctivým podnikatelům, chybí na rozvoj venkova a ochranu krajiny, chybí prostě všem, kteří nemají vlastní holding a politickou moc.
A přesně proto říkáme: kde máte nějaký plán pro lidi? Jak zlepšit jejich život? Protože tohle není žádný plán pro lidi. Tohle váš návrat ke krmelci. Agrofert by podle tohoto návrhu poslanců Radka Vondráčka, Davida Pražáka, Marie Pošarové a Filipa Turka mohl dál čerpat miliardy korun z dotací a veřejných zakázek, a to i kdyby byl Andrej Babiš premiérem.
A my tento nový návrh zákona pošleme včetně našeho právního rozboru eurokomisaři pro demokracii, spravedlnost a právní stát Michaelu McGrathovi, protože Evropská komise musí vědět, že se v České republice připravuje tahleta účelová změna pravidel, která může ohrozit ochranu českých i evropských veřejných peněz. A musí vědět, že se tady mění zákon jenom proto, aby vyhověl Andreji Babišovi. Ne proto, aby ten zákon byl silnější, ale proto, aby byl slabší. Musí vědět, že se tady neřeší střet zájmů, že se hledá nějaká cesta okolo něj. A musí vědět, že místo skutečné kontroly se tady navrhují jakási stupidní čestná prohlášení. Že místo vymahatelnosti se zkracují lhůty a místo ochrany veřejných peněz se otvírají dveře pro Agrofert. A pokud české instituce selhávají, tak je správné, aby o tom evropské instituce věděly.
Proto my budeme dál předkládat návrhy, které zabrání obcházení zákona přes svěřenecké fondy, podobné konstrukce. Budeme dál tlačit na účinnou kontrolu, budeme dál požadovat vymáhání neoprávněně vyplacených dotací. A budeme dál chránit peníze českých občanů. Protože stát není servisní organizace pro Agrofert. Veřejné peníze nejsou nějaká soukromá kasička Andreje Babiše a státní rozpočet není bankomat Agrofertu. Zákony téhle země se nesmí přepisovat podle potřeb jednoho holdingu.
Já se chci teď obrátit i na úředníky. Na všechny, kteří možná dnes cítí tlak. Na všechny, kteří vidí, že se po nich může chtít nějaké rozhodnutí, které není v pořádku. Na všechny, kteří vědí, že pravidla se nemají ohýbat, ale že mají platit pro každého úplně stejně. Tak se nebojte ozvat. Nebojte se bránit ten zákon. Nebojte se bránit veřejný zájem. A svá svědectví můžete předat například evropskému žalobci. Můžete tak učinit i anonymně. Můžete se obrátit i na Piráty, pokud nevíte, jak postupovat. A právě pro tyto situace jsme prosadili zákon na ochranu oznamovatelů; protože úředník není osobní slouha ministra, úřad není servisní organizace holdingu, stát není majetek této vlády ani žádné jiné a zákon není nezávazné doporučení. A pokud někdo tlačí úředníky k nezákonnému přidělování dotací, tak to musí vyjít najevo. A my uděláme maximum, aby lidé, kteří se ozvou, se nemuseli bát.
Takže. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Tahle Sněmovna dnes nestojí před nějakou složitou otázkou. My stojíme před velice jednoduchou volbou, zda budeme chránit občany anebo budeme chránit holding. Zda budeme chránit pravidla nebo výjimky na míru. Zdali budeme chránit právní stát anebo účelové novely. Zdali budeme řešit dostupné bydlení, rodiny a budoucnost anebo budeme dál uklízet ty následky střetu zájmů Andreje Babiše. No a my máme jasno. My jsme na straně občanů, my jsme na straně pravidel, jsme na straně veřejného zájmu, jsme na straně poctivých podnikatelů, rodinných farem, obcí a lidí, kteří platí daně a mají právo očekávat, že ty jejich peníze nebudou končit v nějakém systému výjimek pro mocné.
A proto my ten návrh odmítáme, odmítáme ten návrat ke krmelci, který tady předvádíte. Odmítáme to vaše dojení státu. Odmítáme ty zákony psané na míru jednomu holdingu. Odmítáme ta čestná prohlášení jako jakousi zástěrku místo skutečné kontroly. Odmítáme to zkracování lhůt, které znemožní vymáhání těch neoprávněně vyplacených miliard. A odmítáme stát, který je měkký na ty silné a tvrdý na ty slabé.
A ještě jednou to řeknu úplně jednoduše. Nemůžete chtít dojit a řídit ten stejný stát. Buď stát řídíte, nebo z něho čerpáte miliardy. Ale obojí najednou v právním státě prostě nejde.
Takže pravidla musí platit pro všechny, musí platit i pro miliardáře v politice. A pokud stát nedokáže vymáhat ty miliardy od Agrofertu, no tak tím říká občanům jediné: zákony tady neplatí pro všechny stejně. Máme na vás dvojí metr. A s tím se my Piráti nikdy nesmíříme.
Díky.
