Děkuji za slovo. Audiatur et altera pars, tedy budiž slyšena i druhá strana. (V sále je silný hluk.) A ten hlas té druhé strany, tedy toho, koho obviňujete z nějakého zákulisního jednání, zní, že když si svolám mimořádnou schůzi, tak také přijdu do práce a přihlásím se a jsem tady a makám. A když tady prostě svolavatelé mimořádné schůze nejsou, no tak potom najednou není, kdo by hlasoval. Jako promiňte, není naší vinou, že zhavarovala mimořádná schůze včera. Tak jako není naší vinou, že mnohahodinové obstrukce například důchodů nedávno, tak také nezněly z lavic ANO a KSČM ani sociální demokracie, ale odněkud úplně odjinud. A já jsem z tohoto místa žádal, aby ty mnohahodinové obstrukce skončily a přistoupilo se k hlasování. A co víc? Mnohatýdenní, mnohaměsíční obstrukce projednání zákoníku práce, tedy projednání obecného nároku všech pracujících lidí na pět týdnů dovolené, právě teď vyvrcholily oněmi přestávkami.

A to se musí zaznamenat, i toto musí občan vidět. Nejen to, že jsme neustále obviňování z nějakého koaličního komplotu proti bůhví čemu. To všechno se dalo projednat. Nebýt zbytečných, nadbytečných, obstrukcí v okamžiku, když ten kdo nemá hlasy, tak se snaží s tématem vypořádat tím, že si nabere pauzy. Ano, je to, řekněme, legální součást parlamentní demokracie, ale svědčí to o tom, která témata kdo upřednostňuje, nebo ne. Já konstatuji, že ano, dnes jsme možná skončili, možná i v tomto volebním období ta témata skončila. Ale ta témata zůstávají ve společnosti. Navzdory vašim přestávkám a pauzám. Děkuji.