Jak je to s tou aliancí NATO? Je na odpis?
Objevily se titulky článků jako: Washington vtáhne Canberru do nové studené války / Pohřeb NATO? / Zapomeňte na NATO, válčit se bude v Tichém oceánu. K článkům na toto téma došlo k tomu proto, že se objevila náhle jakási aliance AUKUS.
Není to ale aliance, ale jenom zastírací manévr. Aby Australané a Američané nějak odůvodnili podraz na Francii, tedy zrušení zakázky na jaderné ponorky za stovky milionů, spíše mnoha miliard dolarů, a vyměnili ji za zakázku od USA s trochou drobků také z Británie. Proto USA inscenovaly vznik obranné aliance AUKUS. Tedy Američanů, Britů a Austrálie.
Někteří to srovnávají s paktem NATO. Proto jsme četli titulky o tom, že „dohoda o ponorkách otřásla aliancí NATO“ nebo „Pohřeb NATO“( kéž by to byla pravda).
Přitom jde jenom o obchodní dohodu o výrobě zbraní. AUKUS není konkurencí NATO, protože NATO je jenom téměř nefunkční organizace pro oblast severní Ameriky a EU. Nemá již jiný význam, než ten, že ho USA začaly koncem 90. let využívat k oslabení Ruské federace, když jim nevyšel vnitřní rozvrat Ruska s pomocí bandy kolem Jelcina a tamních jimi placených neziskovek. Jiný význam nemá.
Studená válka jede dál. Právě dokončuji knihu s prozatímním pracovním názvem „Studená válka 2.0., dějství druhé“ o tomto tématu. V této knize jsem napsal: Nejpozději od roku 2010 jsou USA v situaci, kdy si myslí, že mají sílu jenom na konfrontaci s jednou z mocností – s oslabeným Ruskem. Pod různými politickými záminkami jako omezení ruského exportu surovin, výrobků a omezení dovozu některých technologií do Ruska vytváří pro USA jakou si konkurenční výhodu.
USA mají jenom dva skutečné potenciální soupeře – Čínskou lidovou republiku a Ruskou federaci. Rusko je geograficky svou rozlehlostí velmi významným hráčem v Evropě i v Asii. Čína kontroluje významnou část Asie a přístupy k Tichému a Indickému oceánu od Japonska přes Filipíny a Vietnam: Na rozdíl od Ruské federace má Čína ohromný lidský potenciál, a silně nastavenou hospodářskou agresivitu vůči vnějšímu světu.
Oba státy jsou konkurenty Američanů, protože potenciální soupeři Američanů, aby měli vůči USA úspěch, musí se opřít o spojenectví s Ruskem nebo s Čínou. Američané si jsou vědomi svého pokračujícího úpadku. Vědí, že nemohou jít do konfrontačního vztahu s Čínou, protože jsou na ní ekonomicky již značně závislé. Dovolují proto své americké byrokracii se vůči Číně jenom vymezovat „ekonomickým zadržováním“. Pokusí se jenom omezit další čínskou rozpínavost. Jiné ambice USA již mít nemohou. Mohou vymezit již jenom vůči Rusku, protože je ve zdánlivě slabším postavení než Čína. Proto je agenda USA (a v souvislosti s tím i EU) dominantně a slabomyslně protiruská. Známe to již ze základní školy – silní frajeři se vždy vytahovali na slabší. Asi ale zapomínají, že Ruská federace V.V. Putina není Ruskou federací opilce Jelcina!
V oblasti Asie a Tichomoří se zmohli jenom na vyhlášení pseudoaliance AKUS kvůli zakázce přesahující zcela určitě přes 100 miliard dolarů, ačkoliv cena 8 ponorek na jaderných ponorek, které si australský premiér objednal v USA, zatím nebyla oficiálně stanovena. Neuvěřitelný podraz Američanů na svého aliančního spojence, Francouze, vyvolává celou řadu velmi vtíravých otázek. Ostatně s podrazy spojenců máme také smutnou zkušenost. Přišla z Mnichova, jak víme.
