Letitým záměrem na vyhlášení CHKO jsou i Krušné hory a právě tam jsme zavítali. Krušné hory mají všechny předpoklady na vyhlášení územní ochrany, biologické a krajinářské hodnoty jsou nesporné, je tu také bolestivá historie tohoto pohoří, mám na mysli především totální kolaps lesního ekosystému z důvodu exhalací v minulém století. Nicméně jak jsme mohli vidět v terénu, les regeneruje a jsou tu také nesmírně hodnotné Krušnohorské bučiny, které si bezesporu zaslouží velmi citlivé hospodaření.

Silně kontrastně pak působí horský masiv se zmíněnými bučinami s přiléhající těžbou zdevastovanou hnědouhelnou pánví, dolem ČSA. Nicméně se ukazuje, že právě toto stoletou těžbou změněné území, resp. jeho velká část, mají nesmírný význam pro biodiverzitu, jde o biotopy, kde můžete vidět velmi vzácné druhy ptáků, v nepočetných drobných tůních pak řadu druhů obojživelníků. Tato „umělá“ krajina, kde již celá léta neprobíhá žádná těžební aktivita má tak trochu charakter stepních oblastí asijských zemí.

V současné době se jedná o změně způsobu plánovaných rekultivací na velké ploše areálu povrchového dolu, v zásadě by se mělo jednat částečně o bezzásahovost, částečně promyšlený management, tak aby nadále území vyhovovalo nesmírně bohaté a vzácné biodiverzitě v podmínkách ČR.

Musím říct, že Krušné hory na mne velmi pozitivně zapůsobily a na těžbou zdevastované území jsem získal úplně jiný náhled. Pokud by se podařilo změnit režim rekultivací a ponechat prostor biodiverzitě, tak by to byl nesmírný ochranářský počin a zcela konkrétní naplňování Evropské strategie pro biodiverzitu do roku 2030.

Oba záměry, tedy vyhlášení CHKO Krušné hory i zásadní změna pohledu na rekultivace, mají mou plnou podporu.