Rád bych se zpětně ohlédl za čtyřletým obdobím, které jsem v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR i díky vám měl možnost prožít.
Sněmovna je tak trochu jako „život". Nic není zadarmo a vše něco stojí. Sněmovna „dává", ale i „bere". Je na člověku, jak si s tím dokáže poradit a jak to vnímá. Na druhou stranu poskytuje zákonodárcům jedinečnou možnost podílet se na změnách. Dala mi též pokoru při zacházení s mocí a spoluzodpovědnost za vývoj věcí. Sněmovna mě v neposlední řadě reálně přesvědčila o tom, že správně dělaná politika je službou pro lidi. Jak jsem v minulosti psal, jde o jiný svět. Dodnes nevím, jak je to možné, ale už jeden den práce vás poznamená. Ve chvíli, kdy se za vámi po celodenním jednání zavřou masivní dřevěné dveře jednacího sálu, je poměrně těžké vrátit se nohama zpět na zem. Pražanům to prý trvá maximálně dvě hodiny, nám ostatním, co tam trávíme celý týden, až dva dny.
Nicméně to pro mě byla životní zkušenost, které nikdy litovat nebudu. Jak se říká, „člověk v životě lituje toho, co neudělal". Po celou dobu jsem se snažil neudělat ostudu sobě ani naší Dobrušce. Kolegové poslanci, kteří ve sněmovně působí již několikáté volební období říkají, že člověk se v ní první čtyři roky učí, a teprve další období pracuje naplno. Šel jsem do toho s tím, že se budu nejen učit, ale zároveň i pracovat. Snažil jsem se předkládat návrhy zákonů, o kterých jsem byl přesvědčen, že mohu věci měnit k lepšímu pro dobro nás všech. Sám jsem navrhoval nebo jsem byl součástí týmu předkladatelů. Z 25 návrhů zákonů, na kterých jsem se podílel nebo je předložil, se do předposlední schůze 11 schválilo. Ostatní většinou nebyly včas projednány, proto spadnou tzv. „pod stůl" a budou se muset znovu předložit a projednat v příštím volebním období. Předložil jsem 10 pozměňovacích návrhů zákonů, které jsem připravoval osobně. Většinou se jednalo o zákony týkající se dopravy, vězeňství, bezpečnosti nebo Ministerstva spravedlnosti, prostě okruhy, které jsem měl na starost. Snažil jsem se v rámci možností (covid) být na všech hlasováních a to i za polovičního počtu poslanců, takže mám více jak 80% účast. To vše obnášelo spoustu času - jednání s ministry a jejich týmy, s náměstky, návštěvy velvyslanectví nebo firem, v nichž se zákonné změny promítnout a zároveň i čas strávený s občany, pro něž jsem toto celé dělal.
Na druhou stranu vše co jsem popsal má i odvracenou tvář. Sněmovna bere volný čas, vezme soukromí, rodinu, přátele (některé jsem neviděl čtyři roky). V tom lepším případě ráno v osm přijdete a po dvanácti hodinách odcházíte.
Neumíte si představit, jak se vám třesou ruce, nohy i hlas, když se máte poprvé postavit za řečnický pult sněmovny. Dodnes mám trému, když hovořím ke dvěma stovkám poslanců. Oslovuji lidi, které jsem předtím znal jen z televize. Nyní už vím, že jsou to také lidé z masa a kostí. S některými si rozumíte, s jinými nikdy společnou řeč nenajdete, přesto je respektujete jejich názory a postoj. Vše jsou zkušenosti, které mně už nikdo nevezme.
Trápí mě fakt, že ač jsem zástupcem i svého města, nemám ze své pozice příliš možností městu přímo pomoci. Snažil jsem se pro vedení našeho města zajišťovat schůzky na ministerstvech, jednání s ministry, náměstky nebo řediteli. Projednávali jsme možnosti získání různých dotací pro Dobrušku a další možnosti jak ji udělat ještě lepším místem pro náš společný život. Podařilo se postavit okružní křižovatku, zahájila se výstavba sportovní haly za spoluúčasti státu (30 mil.), obchodní řetězec u nás otevřel prodejnu Lidl, dokončuje se obytný dům u školy Fr. Kupky, získali jsme spoustu dotačních titulů z různých ministerstev díky připravenosti projektů.
Děkuji starostovi Ing. Petru Lžíčařovi, místostarostovi Miroslavu Sixtovi, zastupitelům města, mojí rodině a všem dalším za to, že byli tolerantní k mojí práci a vycházeli mi maximálně vstříc. Postrádal jsem více času pro to, abych se mohl podílet na společném vedení města či dalších aktivitách. Zmínění lidé mi poskytli dostatečný prostor pro práci v PSP ČR.
Ještě jednou vám všem moc děkuji a přeji krásný podzim.
