Strach z neúspěchu byl silnější.

Věděl, že by neprošel, že by utrpěl ostudu, a tak zvolil jinou, zbabělejší taktiku.

Rakušan – ten údajný „hrdina“ – se raději schoval za kolegyni.

Když ještě nedávno kádroval ostatní strany, poučoval, hodnotil, vyžadoval čistotu kandidátů, usmíval se spokojeně jak ředitel školy, pan učitel. A dnes?

Dnes raději mlčí a před sebe nastrčí kolegyni Kovářovou – tu, která už místopředsednickou funkci jednou zastávala. Tak takhle končí pohádka o hrdinovi Rakušanovi. Žádné vítězství, žádná čest – jen výmluvy, kalkul a útěk před vlastní odpovědností. To je hrdina!