návrh novely ústavy o zavedení klouzavého mandátu jsme předložili před několika lety, čili není to záležitost, která by reagovala na nějakou aktuální situaci, a to v té podobě, že by to byl klouzavý mandát povinný. To znamená poslanec, který získal mandát ve volbách od občanů by o něj nepřicházel se vstupem do vlády, ale v případě, že by došlo k nějaké vládní turbulenci, tak by mu ten mandát zůstal zachován. Tak, jak to odpovídá výsledku voleb.
Vedly se diskuse v rámci komise pro ústavu a dalších orgánů PS i konzultace s vedením politických stran. A právě ve snaze najít širokou shodu proti námitce, že některým kolegům to připadalo jako, že by se toho mandátu nechtěli vzdávat v případě, že by se stali členy vlády, tak jsme se rozhodli pro variantu dobrovolnou. A není to věc, která by byla čistě výsledkem politického jednání, protože v té době proběhla i cesta delegace mandátového a imunitního výboru PS, návštěva Rakouské republiky a rakouského Národního shromáždění, kde jsme se seznamovali s praxí, jak je uplatňován klouzavý mandát v Rakouské republice.
Tam skutečně mají tu dobrovolnou variantu. A ten model toho fungování si chválí a nevidí tam žádné problematické prvky. Takže ta úprava, ke které nakonec Poslanecká sněmovna dospěla a kterou 120 hlasy schválila, tak předpokládá právě tu dobrovolnost. Jestli není shoda v této základní záležitosti, tak je to věc, která bude vyžadovat pravděpodobně další jednání mezi ústavními komisemi nebo jinými příslušnými orgány či reprezentacemi obou komor, tak, abychom případně hledali možnost dohody na tom, jakým způsobem to realizovat.
Pokud jde o tu formulační otázku, tak ta formulace vycházela od profesora Wintera a profesora Kysely. S tím, že původní formulace předvídala, že mandát poslance v případě uplatnění klouzavého mandátu zaniká a ten člověk přestává být poslancem. A naopak ten náhradník se poslancem stává. Opět v rámci nějakých dlouhých právních diskusí bylo zvoleno z toho technického pohledu řešení, že ten, kdo nastupuje do vlády, tak pouze mandát přestává vykonávat, u poslance, a nastupuje za něj náhradník. Nicméně tato otázka není vůbec problém, který by se nedal překonat jinou vhodnou formulací. I v tom původním návrhu jsme se klonili právě k tomuto řešení. Takže pokud to vyplyne z diskuse komisí pro ústavu, tak je to možné řešení.
Ten současný návrh se samozřejmě, jak dobře víte, stal problematickým z toho důvodu, že je tam přechodné ustanovení a že od té doby předložení skončilo volební období Poslanecké sněmovny. Takže tak, jak původně byl koncipován, že by platil už toto volební období, tak tam zůstává přechodné ustanovení, že by začal platit až za 4 roky. Což je něco jiného, než jsme předpokládali v okamžiku, kdy jsme ten návrh podávali a kdy ho schválila Poslanecká sněmovna.
To určitým způsobem oslabuje ten návrh, tak, jak byl předložen sem do Senátu, a posouvá ho k jinému významu. A pokud se podaří v rámci toho příštího volebního období najít nějakou shodu, tak si myslím, že je možné i vycházet z toho, co doporučila komise pro ústavu Senátu, která ve svém usnesení uvádí, že nespatřuje žádný významný ústavní aspekt, který by bránil tomu, aby ta právní úprava byla použitelná již dříve, než po skončení volebního období Poslanecké sněmovny.
Děkuji za pozornost.
