Nejprve je třeba říci, že developeři se na výstavbě občanské vybavenosti podílí už nějaký ten pátek. Pokud ale závazky vyplývající z individuálních smluv nahradíme plošným nařízením, dostaneme se na poněkud tenký legislativní led.Dobrovolný závazek, ke kterému by se developeři museli chtě nechtě upsat, lze totiž z pohledu zákona považovat za formu daně, jejímž uvalením a výběrem by město jednoznačně překročilo své pravomoce. K tomu, aby se celá konstrukce kontribucí zbortila jako domeček z karet by pak postačilo, aby se v této věci kdokoli obrátil na soud. Zavedení metodiky by se podepsalo také na cenách nemovitostí, které skokově vzrostou o 3 až 5 procent. To znamená u průměrného pražského bytu
skokové zdražení až o 350.000 Kč! V návaznosti na růst cen by stouply také měsíční splátky hypoték, a tudíž i ceny komerčních nájmů, které se už nyní pohybují na hranici únosnosti. Hlasovat pro schválení metodiky tedy znamená hlasovat pro další skokové zdražování bydlení.Mnohem transparentnější, jednodušší a především plošně aplikovatelnou alternativou složitých výpočtů na základě metodiky by byla změna rozpočtového určení daní tak, aby z se z poplatků odvedených za výstavbu vracelo do obcí podstatně více peněz než v současnosti. Stavba vybudovaná v Německu přinese například do rozpočtu samosprávy stonásobek toho, co týž projekt realizovaný v České republice. A důsledky, které to pro obce má, jsou patrné již na první pohled. Městské části potřebují více peněz na školy, školky a infrastrukturu a metodika je jednoznačně konkrétní protikorupční nástroj. 
Jak už to ale u pirátské koalice Zdeněk Hřib - primátor Prahy bývá, řešení je nedodělané, nedomyšlené s mnoha nevyjasněnými otázkami a problémy, předložené na jednání Zastupitelstva s jediným cílem - mít další líbivé PR a “splněný slib” za každou cenu. V tomto případě doslova. Kdybyste se na okamžik ocitli na místě členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, jak byste v otázce metodiky hlasovali vy
Těším se na zajímavou diskusi v komentářích 
