k interpelaci ve věci stažení Čajkovského Střevíčků z programu Národního divadla bych vám chtěl sdělit následující. Národní divadlo se připojilo k výzvě na podporu Ukrajiny. Z toho důvodu mimo jiné se rozhodlo nerealizovat operu Petra Iljiče Čajkovského Střevíčky, již plánovalo uvést v příští sezóně. Učinilo tak především proto, že opera je zasazena do doby Kateřiny Veliké a v libretu jsou sborové scény, které oslavují carevnu, vyzdvihují nepřemožitelnost ruské imperialistické armády a všeobjímající velikost carského Ruska. (Smích v levé části jednacího sálu.) Postup Národního divadla je zcela legitimní. Je na Národním divadle, jaká díla bude nebo naopak nebude inscenovat.
Zde bych připomněl, že ústavní pořádek České republiky zaručuje svobodu umělecké tvorby. Ta samozřejmě zahrnuje nejen uměleckou tvorbu jako takovou, ale i například provedení uměleckého díla, tedy divadelní představení. Tvůrčí tým, který měl inscenaci připravovat, cítil obavu z možného zneužití části obsahu opery, která se týká velké ruské říše. Dílo by mohlo dle jeho názoru v souvislosti s válkou na Ukrajině vyvolat značně negativní pocity.
Musím dodat, že Ministerstvo kultury nemůže nijak zasahovat do rozhodování Národního divadla o tom, které konkrétní dílo uvede a které nikoli. Platný právní řád takový postup neumožňuje. Ministerstvo kultury, ač je zřizovatelem Národního divadla, tedy mohlo toliko vzít na vědomí rozhodnutí Národního divadla učiněné v kontextu s ruskou okupací Ukrajiny. Zároveň musím zdůraznit, že rozhodnutí Národního divadla neznamená nějaké apriorní odmítání ruské umělecké tvorby, tím méně Petra Iljiče Čajkovského. Na repertoáru například zůstávají jeho balety Labutí jezero, Spící krasavice a Louskáček. Ještě dodávám, že v lednu 2023, kdy byla plánována premiéra opery Střevíčky, uvede Národní divadlo díla jiných významných ruských autorů: symfonii číslo 9 Dmitrije Šostakoviče a oratorium Igora Stravinského Oidipus Rex pod vedením dirigenta Johna Fioreho.
A protože se mě paní poslankyně ptala na můj osobní postoj, tak jenom k tomu dodávám, že toto rozhodnutí bylo učiněno dramaturgy Národního divadla. Chci podotknout, že hra nebyla ani zkoušena, a nevznikly proto ani žádné náklady. Byl to návrh, který nebyl přijat, nikoliv rozhodnutí o zrušení již hotové inscenace. Národní divadlo nadále hraje řadu ruských autorů. Nejde proto o žádný bojkot ruské kultury, ale jen o rozhodnutí uměleckých pracovníků Národního divadla, kteří vidí problém ve výše uvedené scéně.
Ostatně Ministerstvo kultury bylo informováno až po rozhodnutí dramaturgů při mé schůzce s ředitelem Národního divadla. Já osobně bych takto nerozhodl, kdybych byl na místě dramaturgů Národního divadla, na druhou stranu chápu, že rozhodování nebylo jednoduché a existují argumenty, které ho podporují. Dokážeme si asi každý představit, jaká by mohla být reakce publika na scénu opěvující velkou ruskou říši ve vztahu k Ukrajině.
Na závěr ale musím zdůraznit, že Ministerstvo kultury pod mým vedením do uměleckých rozhodnutí Národního divadla a dalších příspěvkových organizací nezasahuje a nechystám to logicky ani proto v tomto případě.
