Ing. Ivo Bezecný

mimo zastupitelskou funkci
  • KDU-ČSL
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,1. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

20.04.2022 17:42:17

Výročí, které zůstává mementem

Výročí, které zůstává mementem

14. dubna 1964 se osmým předsedou vlády jihoafrické Rhodesie stal Ian Douglas Smith. Pro Afriku i svět se jednalo o velmi turbulentní dobu a její odraz v podobě pokřiveného charakteru západních demokracií pociťujeme dodnes.

 Už jen pamětníci si vzpomenou na bouřlivá šedesátá léta minulého století. Patřil k nim slavný projev Harolda Mc Millana v ghanské Akře věštící „Wind of Change“ a následná zpackaná dekolonizace, úsvit levičáctví v Evropě, květinové děti ve Spojených státech, válka ve Vietnamu, okupace Československa sovětskou armádou a také neslavný konec Britského impéria, jemuž poslední hřebíček do rakve zasadil Ian Douglas Smith jednostranným vyhlášením nezávislosti Rhodesie.

Smith vystřídal v čele Jižní Rhodesie Winstona Fielda. Hlavním důvodem byla nespokojenost elektorátu s protahujícími se rozhovory o udělení nezávislosti tehdejší britské kolonii. Zatímco Severní Rhodesie a Njasko dostaly svou nezávislost krátce po rozpadu středoafrické federace, jíž byla Jižní Rhodesie nejvyspělejším členem, sama na tu svou stále čekala.

Důvod? V mateřské zemi vystřídala konzervativce levicová labouristická vláda premiéra Harolda Wilsona a ten pod tlakem tehdejšího okouzlení Afrikou a ultralevicových náboženských a kulturních organizací a skupin podmiňoval udělení nezávislosti možností účasti teroristických nacionalistů v politickém životě. Tento požadavek rhodeská vláda, zastupující nejen většinu bílých osadníků,  ale i většinu černého kmenového elektorátu ovládaného tradičními kmenovými vůdci, kategoricky odmítla. A přestože se obě jednající strany nejednou dostaly až těsně ke kompromisnímu řešení, následné nové a nové požadavky britské administrativy veškeré naděje vždy na dlouho umlčely.

Proč jednala Británie tak nepřátelsky? O tlaku domácích radikálů byla řeč. Druhým důvodem byla snaha o udržení jednoty Společenství britských národů, Commonwealthu, jehož afroasijská převaha tlačila na změnu politického režimu v Rhodesii.

Tehdy se nejen Británie, ale i USA a řada dalších zemí Západu zpronevěřila vlastním zásadám a následnými sankcemi uvalenými na Rhodesii ustoupily tlaku krvavých diktatur a zradily ideje, na kterých naše civilizace vyrostla. Čest Salazarovu Portugalsku a Verwoerdově Jižní Africe, které navzdory hrozbám OSN sankce odmítly a byly připraveny jít za Rhodesii až na hranici ozbrojeného střetu. V případě Portugalska a jeho tehdejšího režimu zase jedna z velkých ironií dějin.

Ian Smith a civilizovaná Rhodesie se drželi dalších patnáct let, než došlo k předání moci ultranacionalistům, následovanému národnostními nepokoji, hromadnými masakry a postupnému rozpadu veškerých lidských, institucionálních i ekonomických struktur v zemi.

Pachuť západního pokrytectví bohužel cítíme dodnes. Až do druhé světové války byla osvícená imperiální politika západu diktována heslem „civilizace, křesťanství obchod“. Poté ji vystřídal důraz na lidská práva, národní svrchovanost a uvolňování napětí mezi západem a východem, které ovšem znamenaly spíše kouzlení se slovy než důraz na akci při jejich prosazování.  Své o tom vědí Maďaři i my, kdo jsme zažili tanky sovětských okupantů v našich městech. Neustálé ustupování nejrůznějším diktátorům a neochota přijmout opatření proti flagrantnímu porušování nejen lidských práv, ale i mezinárodních zvyklostí, jakou se nedávno stala anexe Krymu Ruskem, dnes vyústilo v další krvavý konflikt evropských dějin v podobě ruské okupace Ukrajiny. A tak zatímco prapor křesťanství, civilizace a obchodu dávno odvál čas, plnou silou se dnes hlásí ke slovu triáda ruského imperiálního myslitele Sergeje Uvarova „Pravoslaví, samoděržaví, národnost“, která patří k ideologickým východiskům současného Putinova režimu.

Vítr změn a zrada demokratické Rhodesie a její konečné předhození Mugabeho krvavé diktatuře (asi by se podobně dalo psát třeba o Jižním Vietnamu) byly články procesu vedoucího k vytvoření ideologického vakua v západním politickém myšlení, které na světové scéně stále více nahrazuje myšlení východu, jako je zmíněná Uvarovova triáda nebo třeba myšlenka omezené demokracie, jejímž autorem je první prezident Indonésie Sukarno, a kterou oprašují malí i velcí diktátoři dnešního světa včetně prezidenta Putina.

Okupace Ukrajiny není bleskem z čistého nebe a nechápu, jak mohla někoho překvapit. Okupace Ukrajiny je dlouho připravovaný projekt, kterému bylo zabrání Krymu lakmusovým papírkem a uznání Doněcka a Luhanska přípravnou palbou. Když Západ a jeho slabí lídři taktně mlčeli, co už mohlo Rusku zabránit zahájení projektu samotného, jehož konečnou vizí je obnova Velkoruské říše, o jejíchž hranicích dnes můžeme jen spekulovat.

Hlasování tzv. OSN (zrušme už konečně tu zbytečnou organizaci!) o udělení sankcí okupantovi, kde většina zemí je proti nebo se maximálně zdrží hlasování, pak vypovídá o tom, jak dnešní svět uvažuje a co ze západního detente vykvetlo. Kéž by dnes mohla být Rhodesie Izraelem Jižní Afriky!

Bohužel nestačí jen svou pravdu mít, za svou pravdu je třeba někdy také bojovat. A jít proti většině, když není jiného východiska. Tak jako to předvedl Ian Douglas Smith v Rhodesii. A jak se o to snaží dnešní Ukrajina. Čest všem, kteří ji přitom pomáhají, a to nejen dobrým slovem.

Co ale bude následovat? Rhodesii jsme předhodili hladovým psům, kteří ji rozcupovali na kousky. Co se stane s Ukrajinou? Mají západní lídři v rukávě odpověď? Nebo se všechno vrátí do starých vyježděných kolejí? Je „Marshallův“ plán pro obnovu Ukrajiny vážně míněnou nadějí nebo jen dalším z mnoha prázdných gest ideologicky vyprázdněného Západu? Pokud ovšem samozřejmě bude co obnovovat. 

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama