Jedna z věcí, která se před mnoha lety v Kroměříži povedla, byl provoz dopravního hřiště na Koperníkově ulici. Hodně zanedbaného areálu se před asi dvaceti lety ujaly dobrovolnice z Českého červeného kříže, kde současně našly své sídlo.

Postupně celý areál zvelebovaly s nadšením sobě vlastním, až se z dopravního hřiště stalo vyhledávané místo nejen pro povinnou vyuku dopravní výchovy a prvni pomoci, ale i pro volný čas rodičů s dětmi a mimořádně oblibené a vždy okamžitě naplněné letní příměstské tábory.

Spojení dopravní výchovy se zdravotníky jsem považovala za ideální a ani by mne ve snu nenapadlo, že by to mělo být jinak. Proto když se před asi třemi lety rozhodlo o rekonstrukci budovy dopravního hřiště z původního “likusáku” na moderní kontejnerovou stavbu, považovala jsem to za dobrý počin. Několika miliony korun přispěl státu, potažmo Centru služeb pro silniční dopravu na rekonstrukci i rozpočet Zlínského kraje. Kvůli rekonstrukci se měl oblastní spolek Českého červeného kříže vystěhovat a zrušila se najemní smlouva. Následovalo zbourání a výstavba nového objektu.

Kolaudovalo se na přelomu roku.

Je květen a areál stále nemá svého oficialního nájemce. Půl roku je prázdný. Mělo by prý snad proběhnout výběrové řízení, ale stále neproběhlo. Nikdo neví proč a kolem dopravního hřiště panuje trochu divná atmosféra. Dopravní vychova dětí probihá nadale v režii Českého červeného kříže, ale pouze neoficiálně. Hlavně se tam devčata prý nemají nijak zabydlovat. Tak nevím. Říká se, že když něco funguje, nemá se do toho rýpat. Nemohli bychom se toho držet i v případě dopravního hřiště? Nebo tu jde o něco jiného?