11. května to bylo deset let, co vzniklo hnutí ANO. Dobře si pamatuji na naše začátky, kdy jsme do politiky šli po hlavě a pořádně jsme ani nevěděli, co nás čeká. I já jsem tehdy občas pochyboval o tom, jestli vůbec budeme úspěšní. Nedostatek zkušeností jsme doháněli nadšením, elánem měnit věci k lepšímu a odhodláním bojovat proti korupci a klientelismu tradičních politických stran. Zkrátka jsme se snažili vrátit naši zemi zpět občanům.
Jsem rád, že ANO nenásledovalo osud řady ostatních stran, které jako kometa zazářily a stejně rychle pohasly, ale že se naše hnutí stalo stálicí na českém politickém nebi. Dnes má ANO 2617 členů a 252 místních organizací, kromě toho spolupracujeme i s řadou nestraníků. Obce po celé zemi vede 78 našich starostů, v barvách hnutí ANO působí i 13 primátorů a tři hejtmani. A samozřejmě zůstáváme nejsilnější stranou v Poslanecké sněmovně se 72 poslanci.
Od roku 2013 jsme vyhráli osmery volby za sebou, osm let jsme byli ve vládě, z toho čtyři roky jsme kabinet vedli. Loňské sněmovní volby jsme na počet mandátů také vyhráli, tradiční strany musely vytvořit pětikoalici, aby nás udolaly, protože samy o sobě neměly žádnou šanci. Vítězství by nikdy nedosáhly nebýt hlasité a vytrvalé podpory velké většiny médií. Není daleko od pravdy, když řeknu, že novináři sestavili současnou vládu. Na jejich nekritickém až devótním přístupu vůči pětikoalici je to vidět dodnes.
I když spousta našich oponentů doufala, že po prohraných sněmovních volbách hodíme flintu do žita, tak se naopak ukázalo, že nás odchod do opozice nejenže nezlomil, ale naopak nás posílil. Už několikrát jsme pětikoalici ukázali svou sílu a jasně jsme vládě dali najevo, že budeme věcná, ale tvrdá opozice. A že budeme dál prosazovat čitelnou a pragmatickou politiku s cílem zlepšovat životní úroveň všech občanů České republiky.
V době, kdy bylo ANO ve vládě, naše hnutí nemělo moc času se věnovat samo sobě, a když naši zemi zasáhla pandemie, tak už vůbec ne. Půl roku v opoziční roli nám alespoň poskytlo určitý nadhled a dostatečný prostor pro přemýšlení o tom, kam chceme směřovat dál. Na dnešní konferenci bychom tyto úvahy měli ještě dál posunout a snad i konkretizovat. Proto jsme mezi nás pozvali i hosty zvnějšku, kteří se dlouhodobě věnují naší politické scéně. Myslím, že jejich pohledy, i když ne vždy spolu ve všem souhlasíme, pro nás budou určitě přínosné. Ještě jednou bych jim chtěl poděkovat, že přijali naše pozvání, protože to chce určitou dávku odvahy, když u řady lidí pouhé vyslovení jména Babiš nebo hnutí ANO působí jak rudý hadr na býka.
Vždycky jsem o našem hnutí říkal, že jsme catch-all-party, tedy strana pro všechny. Že se nemáme nechat svazovat pravo-levým viděním světa, protože tyto ideologie jsou dnes již dávno překonané. Pro mě byla vždycky klíčová pragmatická politika s cílem hospodárně a rozumně spravovat stát tak, aby se v naší zemi lidem dobře žilo. A to se, myslím, za naší vlády, dařilo. Rostly mzdy i důchody, mohutně jsme investovali se do naší země a všem se zvyšovala životní úroveň. Jsem přesvědčen, že by to měl být cíl jakéhokoli politika. Každá vláda by se měla snažit o zachování sociálního smíru a starat o to, aby se v naší zemi dobře žilo. V tom je hnutí ANO konsistentní ať už ve vládě, tak nyní v opozici.
Kde však vidím prostor pro zlepšení, je zejména práce s lidmi, a to jak dovnitř hnutí, tak vůči občanům. Myslím, že každý z nás by se měl v duchu amerického prezidenta Johna F. Kennedyho zeptat, co může udělat pro naše hnutí, nikoli co hnutí může udělat pro něj. Bohužel nemálo našich členů se o naše hnutí začne zajímat a začne být aktivní několik měsíců před volbami.
V tomto směru vidím tři úkoly.
Zaprvé by se hnutí ANO nemělo bát nové krve. Nejsem sám, kdo si myslí, že řada našich místních i regionálních organizací kostnatí, že se naši členové mnohdy obávají konkurence, kterou by noví lidé mohli představovat. Jenže bez nových tváří a nových názorů hrozí našemu hnutí, že bude následovat osud dnešních vyprázdněných, tradičních politických stran.
Zadruhé by se hnutí ANO mělo vrátit ke svým kořenům a začít znovu pracovat s lidmi. Politika není o tom se zavřít do kanceláře, přerušit kontakt s reálným světem a mezi občany vyrazit dva měsíce před volbami. Politika je o tom se s lidmi pravidelně setkávat po celé čtyři roky funkčního období. A je jedno, jestli budete mluvit k plnému sálu nebo budeme třeba jen k hrstce občanů na návsi. Zvlášť v této době, kdy ze Sněmovny vypadly tradiční levicové strany a Fialova vláda se k lidem chová arogantně a přezíravě, musí naše hnutí být tou silou, která problémům našich občanů naslouchá a bojuje za ně.
A zatřetí by se ANO mělo pomalu, ale jistě začít porozhlížet po někom, kdo po mně převezme post předsedy a povede kandidátu do sněmovních voleb v roce 2025. Nebudu na nikoho ukazovat, ta volba bude nakonec na hnutí. Silných osobností máme dost, ale ne všichni mají potenciál lídra. Vidím to i ve stínové vládě, kde máme stínové ministry aktivní a stínové ministry méně aktivní. Za půl roku fungování si myslím, že bude třeba stínovou vládu obměnit, aby dostal šanci někdo jiný.
Řečeno s Masarykem, politika je drobná, každodenní práce. To je základní pravidlo, který si každý z nás musí osvojit – ať už je člověk předseda vlády, stínový ministr nebo obecní zastupitel. Jedině tak může být politik autentický a jedině tak se může těšit důvěře lidí.
Stabilní preference našeho hnutí ukazují, že ANO není strana na jedno použití, ale projekt na dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, kdo bude předseda. Myslím, že naše hnutí má před sebou ještě velkou budoucnost.
Závěrem tedy chci ještě jednou poděkovat všem, kteří na naši konferenci dorazili a těším se na vaše příspěvky a následnou diskusi.
Děkuji za pozornost.
