já si myslím, že dneska si pan ministr Rakušan bude mumlat ze spaní tu větu, kterou tady dokolečka každý opakuje, že nouzový stav je selhání vlády a že nebude dneska spát dobře a že mu řekne jeho protějšek - prosím tě, vzpamatuj se, už neříkej nic ze spaní, hlavně ne, že je to selhání vlády. Každopádně já už to opakovat nebudu. To je první poznámka.
Druhá je, že tady jak pořád fungují ta přednostní práva a my ostatní řadoví poslanci nemáme možnost vystoupit a vy si tady potom všichni přehazujete, včetně nás jako opozice a vás jako koalice, ty informace a mě to vždycky strašně nutí se zvednout ze židle a něco říct, tak si myslím, že jsme trošičku diskriminovaní, my řadoví poslanci. Tak to je jenom tak na okraj.
Já vždycky mám rád tady vystoupení paní ministryně obrany Černochové, která vždycky tady vystoupí a řekne nějakou jako takovou pravdu a ještě to řekne tím takovým poloagresivním způsobem a řekne - Ministerstvo průmyslu a obchodu, výběrové řízení nula, Ministerstvo kultury, výběrové řízení nula. Já si myslím, že je tak napůl pravda samozřejmě, ale napůl je to taková demagogie, protože to tak úplně není.
Protože nějaké náklady tady s tím vším, co tady dnes řešíme, tedy jednoduše jsou. Nejsou skrze výběrová řízení, ale i tady v této důvodové zprávě, kterou jste nám předložili, se musí - a já budu hlasovat pro prodloužení nouzového stavu jenom kvůli tomu, že se musí - naplnit ty zásobníky toho plynu. A to už v tuto chvíli stálo - a nevím, kdo to platí, ale asi Ministerstvo průmyslu a obchodu - osm miliard korun, jak jsme se dozvěděli z úst pana ministra průmyslu a obchodu Síkely.
Také bychom se ho na to rádi zeptali, jaký je další plán i další finanční plán. Ale bohužel tady není a neodpovídá na naše otázky a ani nechce. Ale zároveň nás tady žádá, abychom ten nouzový stav prodloužili. Takže to, že tady nějakým způsobem udělá atmosféru, že to vlastně nic jakoby nestojí, tak to není pravda. Není to pravda. Máme tady Ministerstvo průmyslu a obchodu a osm miliard korun.
Já jsem byl včera na výboru pro sociální politiku a bylo to velmi zajímavé, protože jsem zjistil, že tato vláda vlastně tak trošičku hazarduje s různými čísly. Takže za prvé jsme se ptali, kolik je tady těch uprchlíků podle registru, kde se jednotliví uprchlíci registrují. Bylo nám řečeno, že je tady 346 tisíc lidí ke včerejšku. Tak jsem se logicky ptal - protože to je rozdíl 75 % zhruba nebo 80 - jak to, že je tady tedy pouze 200 tisíc podle toho, co říkal v Otázkách Václava Moravce ministr vnitra Vítek Rakušan. Tak jsem si říkal, to je ale velikánský rozdíl plus minus 140 tisíc uprchlíků. Tak to já nevím. Jeho dva náměstci to popřeli. Říkali, že skutečně jsou to jenom jako odhady a že tady je prostě 346 tisíc registrovaných uprchlíků.
Já jenom chci říct, že když nebudeme říkat na mikrofon tu pravdu, kolik toho je, nebo že prostě jednoduše nevíme, tak tím jenom zvyšujeme ten napnelismus ve společnosti. Nic to nestojí, máme tady jenom 200 tisíc uprchlíků, ne 346, pravděpodobně. Potom paní náměstkyně Merhautová z MPSV říkala, že máme připraveno 1 800 lůžek v ubytovacích zařízeních, například v domovech pro seniory. Tak se ptáme. Vždyť to není možné, vždyť jsme vždycky na hraně kapacity a všichni čekají na pořadníky. Pak z ní zase vypadne, že to je pouze jenom nějaký odhad, ale to číslo je vlastně už venku. Takže na jedinou mou otázku konkrétně bylo odpovězeno to, kolik to vlastně celé v tuto chvíli stálo. Takže když budeme sledovat tok peněz, tak se dozvíme vlastně, jakým způsobem se s těmi penězi nakládá.
My jsme tady samozřejmě všichni hlasovali pro Lex Ukrajina. Je to v pořádku. Nevěděli jsme vůbec na začátku, jakým způsobem to bude fungovat, jestli to bude pět tisíc nebo jeden tisíc nebo máme dávat deset tisíc. Dali jsme prostě pět na zkoušku. V tuto chvíli bude pravděpodobně nějaká novela po těch zkušenostech. Já se na ty zkušenosti chci zeptat, protože po nějakých zkušenostech tu novelu děláme. Mě zajímají ty zkušenosti a ta zpětná vazba právě z těch orgánů, jaká je a proč tu novelu budeme dělat.
Takže v tuto chvíli na humanitárním příspěvku bylo vyplaceno 2 625 milionů korun, na mimořádné okamžité pomoci 270 milionů korun a 190 milionů korun bylo vyplaceno na solidární příspěvek na ubytování. Toto jsou fakta, která nám včera byla sdělena na výboru pro sociální politiku. Takže v tuto chvíli ne nula, ale tři miliardy, paní ministryně.
Když se potom podíváme na další náklady - a to já vůbec neříkám, že bychom to neměli platit, ale aby tady nevznikl potom, když paní ministryně říká - výběrové řízení nula, nula, nula - kdo všechno bude platit například to stanové městečko ve Vysočanech. To znamená, že to se postavilo jenom tak, ty stany a jsou tam jenom tak ty mobilní záchody a jenom tak tam přijíždí to jídlo bez žádných nákladů? Samozřejmě že ne, že to všechno platí municipality nebo kraje nebo Hlavní město Praha. A tento stát ještě nedal ani korunu krajům. A to už máme od konce února právě začátek uprchlické krize.
Mně to prostě připadá, že pořád s těmi čísly tato vláda trošičku hazarduje, snaží se kašírovat věci narůžovo a de facto nám neříká jednoduše tu faktickou pravdu tak, jak to je, protože se snaží, aby v televizi zaznívaly informace ne o tom stavu, kolik tady máme registrovaných lidí, ale pořád jenom nějaké odhady. Odhady na počet míst v sociálních službách a odhady třeba na to, kolik tady ve skutečnosti uprchlíků máme. Ale pokud nemáme ta jednotlivá a jasná čísla, tak jak se máme připravit na ty další věci?
Jaká je ta další vize? Proč tady nemáme tu uprchlickou strategii, kterou nám tady tak hrozně slibujete a dali jste nám v pátek minulý týden nějaké čtyři ušmudlané papíry na naše stoly, které měly každý jinou velikost písma a jinou barvu? Co to je? Já jsem to nemohl ani přečíst, jak ty tabulky byly malé, protože to bylo jenom tak nějak ofocené a spíchnuté narychlo. A my to chceme a bylo to dokonce usnesení tady této Poslanecké sněmovny, že by měla být do nějakého data tady uprchlická strategie a nemáme ji.
Ale přitom tady říkáte, že jsme skoro nic neutratili a že tady máme o 75 % uprchlíků méně. (Poslanci upozorňují na přílišnou hlučnost projevu.) Dobře. Budu pokračovat dál, ano. (Ztišil hlas.) A už nebudu opakovat ta slova, že nouzový stav je selhání této vlády.
Pan ministr Jurečka tady říkal a zmínil, že když bude novelizace toho Lex Ukrajina, tak že ostatní země také čelí tomu vysokému náporu těch uprchlíků. My víme, že jich je několikanásobně více například v Polsku. Tam se to počítá opravdu v jednotkách milionů, ale tam nouzový stav nemají. V Maďarsku nemají nouzový stav a na Slovensku ho nemají také. Přitom čelí úplně stejnému náporu uprchlíků, jako čelíme my. A my ten nouzový stav potřebujeme. Pravděpodobně ho potřebujeme jenom právě kvůli Ministerstvu průmyslu a obchodu, abychom naplnili zásobníky. Jinak si nedokážu představit proč.
Protože pokud zaplatíme veškeré věci, které jsme slíbili hejtmanům a municipalitám, tak bude vlastně všechno v pořádku a můžeme pokračovat dál bez jakéhokoliv nouzového stavu. Ale protože prostě ten nouzový stav potřebujete kvůli tomu, aby se mohly zaplatit stany, jídlo a mobilní WC, tak jednoduše samozřejmě - a musíme to říct tady na rovinu - ho potřebujete prodloužit třeba o dalších třicet, šedesát, dnů? Proč ne třeba o 14 dnů? Mě prostě zajímají ta fakta.
Potom říkal, že se chystá nějaké relokační schéma uprchlíků. To tady zaznělo asi před půl hodinou od pana ministra Jurečky. Co to znamená to relokační schéma, jakým způsobem to chcete dělat? Jste domluveni s hejtmany, jste domluveni s obcemi, jste domluveni s těmi lidmi, kteří by měli jít nějakým způsobem do těch míst, kam nechtějí? Na začátku té uprchlické krize to vypadalo tak, že v Bohumíně skončil vlak, z toho se vystoupilo, byla tam první humanitární pomoc, lidé si sebrali, co potřebovali, najedli se, napili se, šli do ubytovacího zařízení a během čtyř dnů tam nebyli, protože jednoduše přirozeně - a já bych to nedělal jinak - si obvolali své známé a příbuzné, kteří už v Evropě jsou a rozjeli se za nimi. Takže mě zajímá, jakým způsobem to relokační schéma chcete dělat, jak ty lidi chcete donutit a jak jste domluveni s těmi hejtmany a kolik to bude stát.
Také mě zajímá, jak ty lidi chcete motivovat. Tady zazněla samozřejmě ta vznešená slova o tom, že je potřeba ty uprchlíky umísťovat tam, kde jsou ty vzdělávací kapacity, ty školky, předškolní zařízení, kde ty školy vezmou děti tady těchto uprchlíků. Cha, jako my doteď nejsme vůbec schopni například umístit - a já jsem byl toho svědkem, protože já jsem s takovým středoškolákem jezdil - od září toho kluka do prváku na průmyslovku. Prostě nejsme.
Protože ředitelé tady tyto lidi jednoduše odmítají, protože nemluví česky a nevěří, že se během prázdnin tu češtinu naučí, protože jednoduše nemají na to volné kapacity, protože samozřejmě že čeští studenti a ti, kteří končí základní školu, tak mají přednost, takže možná se to bude dělat v průběhu další vlny, poté, co třeba někteří z těch základních škol odpadnou, ale v tu chvíli tam nemůžete přece ty lidi vozit, to znamená, že přistavíte autobus, pravděpodobně podle úst paní Černochové také zadarmo, také ne přes výběrové řízení nula, to je nula, jo? Jaképak nesmysly? Já vás prosím, paní Černochová, abyste na mě nemluvila. V tuto chvíli. A poprosím pana předsedu Bartošku, aby paní ministryni trošičku umravnil.
Tak vás prosím, abyste si ho zjednal.
Děkuji. Já už se ale blížím k úplnému závěru. Jednoduše, nestojí to velkou nulu, výběrová řízení se skutečně nedělají na ministerstvech, protože v nouzovém stavu se prostě nedělají, nouzový stav potřebujeme proto, abychom doplnili zásobníky plynu, což tady potvrdil už za pana ministra Síkelu pan ministr Stanjura, něco to stálo, to už víme, zhruba asi tři miliardy korun a já moc prosím v závěru této své řeči tuto vládu, aby nehazardovala s čísly, aby říkala pravdu, tak jak je, aby vždy řekla, že když neví tak prostě neví, a tím snižovala ten napnelismus ve společnosti, který v tuto chvíli tak strašně všichni cítíme a všichni nám píšou. Takže moc prosím, říkejte pravdu.
Děkuji.
