včera už jsme zažili delší rozpravu k tomuto zákonu. Já bych si dovolila vypíchnout problém, který mě jako zpravodaje tíží, a tím je - já se neslyším, paní předsedající.

...a tím je pro mě neomezený počet náměstků, v hantýrce řečeno politických náměstků. Já se domnívám, že by předkladatelé měli zvážit jednu důležitou věc, a to zastropovat, protože přece jenom když bude nějaký náměstek, potřebuje aparát, to již bylo samozřejmě řečeno, potřebuje aparát, auto s řidičem, sekretářky, to je všechno fajn, tady se myslí na to, aby politická reprezentace byla opravdu reprezentována, s tímto přístupem úplně nemám problém, nicméně co se mi zásadně nelíbí, je vlastně postoj navrhovatelů k tomu, že politická reprezentace bude mít velké zastoupení, ale na výbory že by měli chodit tedy ti, co tomu rozumějí.

Jak už jsem včera delší dobu uváděla, je to docela, nebo trošinku, v rozporu s ústavou, protože ústava říká, že na poslaneckých výborech samozřejmě člena vlády zastupuje náměstek, když jich navíc může být neomezený počet.

Když to tak vezmu, tak vlastně náměstků bude dost, ale přesto by je měli zastupovat - promiňte mi ten výraz - ti, co tomu rozumí, tak opravdu ne. Ústava říká, že náměstek. Tak buď změňme terminologii v návrhu zákona, aby bylo přece jenom pár odborných náměstků, kteří by mohli odborně podporovat návrhy. Protože přiznejme si, ne všechny věci, které jsou předkládány do výborů a Sněmovně jsou politické. Čisté implementace nelze považovat za úplně politickou věc.

Já to vezmu z oboru, kterému rozumím. Nedokážu si představit, že bychom se třeba tady detailně zabývali schvalováním technické způsobilosti vozidel a že by příslušní - promiňte mi - i ministr a náměstek měli tak detailní odborné znalosti o výfucích, světlech, deformačních zónách, vozidel. Proto se domnívám, že přece jen si pořád někteří z nás neuvědomují, že to není jenom o politické práci na tom ministerstvu, jak se tu včera neustále prezentovalo - politika, politika, politika.

Ale prosím vás, většina práce na ministerstvech je v souladu se zákonem, je čistě odborná, úředníci se musí řídit ne politickou vůlí, ale zákonem. Probíhá tam enormní množství správních či přestupkových řízení, odvolacích řízení a k tomu já nepotřebuji žádného politika, aby toto řádně probíhalo. K tomu já skutečně potřebuji toho úředníka, který tomu rozumí, zná rozhodovací praxi, zná i vývoj v dané oblasti.

Navíc judikatura v takových věcech je nepřeberná. Prosím vás, i já jsem pracovala jako úředník s judikaturou. Prosím vás, i na těch obcích úředník s osmou platovou třídou musí znát judikaturu a podobně. Jak to je potom na tom ministerstvu? Tam ještě ty odborné znalosti očekávám podstatně větší. Nicméně přece jenom připomenu, co je v návrhu zákona. Úředníci - nebo ve státní službě, omlouvám se, že používám termín úředník z obce - budou mít jednodušší výběrové řízení, pokud budou zařazeni od páté do deváté platové třídy. S tímto nemám problém.

Já jsem si dovolila - tehdy to bylo čistě ke zpravodajské zprávě, nyní v obecné rozpravě - opravdu, dámy a pánové, proč by toto ulehčení nemohlo být v zákonu o úřednících i pro krajské úřady, magistráty, obce prvního, druhého, typu? Proč tam musí ten člověk, který je v té sedmé, osmé, třídě projít výběrovým řízením, komise musí být minimálně tříčlenná? Proč taky tam nebude stačit ten pohovor?

To je ta věc, která mi vadí, že tam není provázanost s těmi dalšími předpisy. Protože já se opravdu domnívám, že když se připravoval tento návrh zákona, dalo se to dělat opravdu trošku i obecněji. Víte, proč by měl být principiálně postaven jinak zákon o úřednících a jinak zákon o státní službě? Principiálně by to mělo být podle mého názoru podobné.

Já se ještě během rozpravy samozřejmě vyjádřím jako zpravodaj s přednostním právem. Chtěla jsem tady svým způsobem zrekapitulovat trošku mé výhrady k danému návrhu zákona a ráda dám slovo těm, kteří se řádně přihlásili do rozpravy.