Vzpomínám, jak mi ho do Paříže doslova poslala vláda Kuby. Karel byl na Kubě pomáhat disidentům, tak, jako to dělal vždycky a všude po celém světě. Kubánská vláda se tehdy rozhodla ho vyhostit tak rychle, že mu zajistila volné místo v prvním letadle do Evropy. Bylo to u Air France. Vyhostili ho tak rychle, že si ani nestačil zabalit. V Paříži jsem na něj čekal u východu z letadla. Chvíli trvalo, než jsem službu konající členy cizinecké policie přesvědčil, že nejde o podezřelého, ale o senátora, který má imunitu a pouze se dostal do křížku s kubánským režimem.

Spolu jsme pak v Paříži prožili den, setkávali se s novináři z velkých francouzských deníků a dali si vybraný oběd s dobrým vínem. V těch se Karel Schwarzenberg vždycky vyznal. Když jsem s ním později sloužil, to byl ministrem zahraničí, pozoroval jsem, že dobré adresy zná doslova po celém světě. Někde nakoupil tabák, jinam zašel na skleničku, a všude na něj čekávali přátelé.

Jeho narozeniny jsme slavili na setkání, na něž nás pozval ministr Jan Lipavský. Dojalo mě, že mu věnoval jako osobní dar oblíbený tabák z jednoho obchůdku v New Yorku. Kníže ho přijal s nadšením a se slovy, že si zapálí až po skončení adventu, protože teď drží půst. A že děkuje za všechna krásná slova, která zazněla, ale že by sám sebe nechtěl moc přeceňovat.

To je Karel Schwarzenberg. Podle něj nevšímavost může být prvním krokem na cestě k diktatuře. V tom má pravdu. Karel Schwarzenberg ví, o čem mluví. A také ví, že nic není zadarmo. Myslím tím svobodu, kterou nám pomáhal vybojovat.

Všechno nejlepší k narozeninám!