Jednáme o dvou velmi důležitých zasedáních Evropské rady ve velmi důležité chtělo by se říci přelomové době. Chtěl jsem ocenit vystoupení pana vicepremiéra, a to k oběma bodům, a budu k tomu mít pár poznámek a potom jednu otázku přímo na pana vicepremiéra. Pobavilo mě, že pan vicepremiér s takovou jasností řekl, že nelze spoléhat na čínské certifikáty, mluvil o ekologických certifikátech, resp. o certifikátech v souladu výrobků s normami EU. Já tady mám za to, že naše zkušenost s tím, jak v obrovské míře se falšovaly evropské certifikáty v době COVID-19, kdy jsme museli dovážet zásadní výrobky, které rozhodovaly o zdraví našich obyvatel, že tato zkušenost byla natolik otřesná, že je velmi dobře, že pan vicepremiér z toho vyvodil takové poučení.
Ano, nelze spoléhat na to, že když někdo dá razítko na výrobek, který je na první pohled šunt, že to razítko odpovídá našim pravidlům. Tahle skepse se mi líbí a myslím si, že je součástí suverénního přístupu k tomu, abychom chránili trh před padělky a před zdraví ohrožujícími výrobky. Pan vicepremiér se také velmi razantně přimlouval za posilování kooperace ČR s Německem a vysvětloval, jak je důležité s Německem spolupracovat pro další nejenom průmyslovou, ale i politickou prosperitu ČR. Naprosto souhlasím.
Jenom bych tu jeho kritiku minulé vlády zasadil do kontextu, protože Německo v té době nebylo připraveno, nebylo připraveno tak, jako je dnes. Když posloucháte, jak mluví a jak vystupuje například kancléř Merz v současné době, kdy prohlásí, že opuštění jaderných elektráren pro Německo byla velmi vážná chyba, že to byla největší chyba pro německé hospodářství, je to právě sdělení, které tam dříve chybělo, ta připravenost nebyla. A proto si myslím, že je potřeba, abychom zodpovědně brali do úvahy i to, jak se Německo dneska mění, jak rychle se mění v té průmyslové politice. A to, co to znamená pro nás, kteří máme takovou těsnou navázanost na Německo, to pan vicepremiér velmi dobře popsal.
Ano, je velmi dobře, že nasloucháte průmyslu, a já chci ocenit, že nejenom to jednání 12. 2. Evropské rady se bude opírat o Draghiho zprávu, o zprávu Enrico Letty, ale že se bude také opírat o antverpskou deklaraci. Průmyslu je potřeba naslouchat a průmysl potřebuje, abychom jednali tak, aby podmínky pro podnikání byly předvídatelné. Nejde jenom o inovace, ale vůbec o zachování průmyslové výroby na evropském kontinentě a o nejenom zachování, ale rozvoj tohoto průmyslového potenciálu. Tady chci ocenit, že to vláda České republiky takto vnímá.
Jsme v době existenční výzvy pro Evropu a neměli bychom se bát velkých cílů. To, co jsme zatím věděli, ale neřešili, trochu připomíná prokrastinaci. Je potřeba, abychom se probrali. Věřím, že i to jednání 12. února k tomu pomůže. V Evropě totiž leží k dispozici nevyužitý kapitál, evropští občané mají obrovské úspory, a protože nevědí, co s nimi, tak je často posílají do Ameriky, aby je zhodnotili. A tohle je potřeba změnit. Změny ale je potřeba dělat rychle a hledat si k spojence. Bez toho, že bychom se pustili do této diplomatické, často nevděčné práce to ale nedokážeme.
Proto se domnívám, že bude dobře, když vláda posílí pedagogickou aktivitu i vůči občanům v České republice, protože, jak známo, někteří koaliční partneři hnutí ANO v dnešní vládě se nechali zvolit s tak zavádějícími argumenty na téma evropské spolupráce, že je co vysvětlovat. Je-li Evropská unie naším vitálním prostorem a má-li nás zajímat, čemu dneska evropské státy čelí, tak bychom měli také občanům České republiky vysvětlovat, že si v této situaci nepomůžeme sami a že jedině tehdy, když spojíme síly, když odbouráme některé bariéry na vnitřním trhu, které stále ještě tady trvají, jedině za té podmínky dokážeme snad něco zlepšit.
Evropa na to má dneska řadu nástrojů. Ty nástroje, které ještě nemá, je potřeba vytvořit. A máme také sílu ekonomickou, abychom si s tím poradili. Tady je teď potřeba politické odvahy, a to nejenom v Bruselu, ale i v Praze. Těším se na to, že vláda Andreje Babiše začne občanům vysvětlovat, v čem je pro nás evropský prostor tak významný, protože se tady skutečně jedná i o přežití našeho modelu společenského a o přežití suverénního rozhodování v tomto tak složitém světě, který nám ten evropský prostor ještě dneska do značné míry umožňuje. To, že je potřeba posilovat spolupráci nejenom v průmyslu, ale i v bezpečnosti a obraně, o tom není sporu. Ostatně, stačí číst dokumenty, které se přijímají v Evropské unii a pod nimiž je dneska podepsaná i Česká republika.
Co se týče toho jednání v lednu, Evropské rady, tam se jednalo mimo jiné taky o Arktidě. Tady je potřeba připomenout, že bez toho, že bychom se zajímali o sever, o ten velký sever, nepochopíme, co nám odsud hrozí. Je potřeba odradit Rusko a Čínu od jejich snah získávat vojenský a ekonomický vliv v celém regionu. I o tom byla přece ta veliká show, ten velký spor o Grónsko. Bez toho, že se do toho zapojí i Česká republika, teď myslím, strategicky, vojensky, obranně i technologicky nebo z hlediska výstavy schopností, to ale nikdy nepochopíme. Proto se domnívám, že je potřeba, abychom i toto dokázali občanům v České republice vysvětlovat, protože to, podle jakých pravidel se bude hrát v Arktidě, nakonec ovlivní i životy v České republice.
A nakonec k těm důležitým otázkám transatlantické spolupráce. Podporuji, aby Česká republika nadále pracovala na dlouhodobých strategických otázkách, které musíme řešit se Spojenými státy americkými. Abychom dokázali odlišovat tu pěnu dní a ty otázky, které do druhého dne často zvadnou a zastarají, pokud máme na mysli některé výroky na sociálních sítích, které jsou často na první pohled naprosto nepřijatelné, ale z hlediska našich dlouhodobých strategických cílů jsou vlastně sekundární nebo druhotné.
Tady chci ocenit, že vláda nadále v duchu i té předchozí vlády formuluje tak jednoznačně, že transatlantické vztahy je potřeba udržovat a rozvíjet, protože dlouhodobé výzvy, kterým dneska čelí Evropská unie, jsou často mnohem jednodušeji řešitelné v těsné spolupráci s našimi spojenci. A tady mám svoji otázku. Když mluvíme o významu vztahů se Spojenými státy americkými, jak si připravuje vláda to setkání s Amerikou, když mluvíme o výdajích na obranu... Dneska dávat na obranu dostatek prostředků není důležité proto, že nám to někdo ve Washingtonu nebo v Bruselu poradil. To je přece výraz naší suverenity. To je výraz péče o naši obranu a bezpečnost našich občanů. Pokud vidíme rostoucí hrozby kolem nás, na které jsme opravdu v minulosti se dlouhodobě nepřipravovali, a vláda Andreje Babiše v minulosti v tom opravdu nedělala dost, jak měla, už v té době, a to můžeme říct, že byly ještě mírové časy do jisté míry, jak se s tím chce dneska vláda poprat, když je tak vážná bezpečnostní situace.
Je na jedné straně správné, že doprovázíme podnikatele do Ameriky, ale pokud se na každém jednání budou ptát, jak si představujeme naši budoucnost, když šidíme sami sebe a šidíme naše spojence na tom závazku, ke kterému jsme se přihlásili, to je kvadratura kruhu, kterou bych potřeboval slyšet, jak máte rozmyšlenou. Dneska už vám to musí říkat i americký velvyslanec v Praze, o kterém jste mluvili, že s ním máte tak dobré vztahy... Pomozte nám vysvětlit, jak to máte promyšlené. My vám totiž v těch výdajích na obranu velmi rádi v Senátu pomůžeme prosadit to, co je potřeba. Zdá se mi, že tady od vlády Andreje Babiše ještě nejenom Senát, ale i široká veřejnost v České republice neslyšela adekvátní odpověď.
Takže otázka na pana vicepremiéra. Výdaje na obranu, jak to máte vymyšlené? Není možné se tvářit, že výdaje na každou cyklostezku nebo železniční přejezd nebo přemostění můžeme zahrnovat do našich výdajů na obranu. To je prostě nesmysl. Zajímá nás opravdu to, co nás může vůči nepříteli a protivníkovi chránit, a to z hlediska naší připravenosti. Proto, jak se připravujete na rozhovory o těch zásadních strategických otázkách, to by mě opravdu zajímalo.
Děkuji.
