Již v roce 2017 byli tři pachatelé za toto trestné jednání pravomocně odsouzeni za spáchání celkem tří trestných činů a zároveň odsouzeni k náhradě škody státu. V trestním řízení se účastnila Česká republika jako poškozená. Poškozenou tedy nebyla Kancelář prezidenta republiky či Miloš Zeman jako fyzická osoba, ale stát jako takový, který svou svrchovanost navenek prezentuje právě státními symboly. Útok na státní symbol je symbolický útok na stát. To se běžně děje ve světě (např. pálení státních vlajek), ale u nás nebylo typické.

Prvotním motivem Petra Pavla zřejmě není vrátit ukradenou prezidentskou vlajku do majetku státu, protože peněžní hodnota vlajky nehraje roli v porovnání s její hodnotou symbolickou, byť nadále ukradená věc patří i po ukradení svému majiteli, v tomto případě našemu státu. Předpokládám, že motivem je především zviditelnění Pavla v prezidentské kampani.

Ovšem vyjednávání s pachateli vyvolává dojem vzájemných sympatií. Petr Pavel nemá problém s nimi jednat a oni zřejmě nemají problém jednat s ním za účelem vrácení vlajky. Přitom i pachatelům musí být jasno, že jde o symbolické gesto, které Petr Pavel využije v kampani. Ať si každý zhodnotí, zda je správné mít prezidenta, který se neostýchá vyjednávat s pachateli krádeže státního symbolu, tedy útoku na stát. Prezident má stát a jeho státní symboly chránit, a ne s nimi kupčit a využívat je jako nástroj zviditelnění v kampani.

V politice se často uplatňuje zásada: s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje. I když útok na státní symbol zdaleka nedosahuje závažnost teroristického útoku, přesto lze i zde říci: s pachateli útku na státní symbol se nevyjednává.