Já jsem rád, že alespoň v této fázi, kdy ještě nejednáme přímo o konkrétním návrhu, protože jsme stále ještě ve fázi teprve přednostních práv před tím, než se přímo mimořádná schůze k prvnímu čtení přímo jako k takovému dostane, dovolte mi, abych stručně vystoupil poté, co tady skoro šest hodin mluvili představitelé opozice, kdy tady bývalý premiér předseda hnutí Andrej Babiš, který ještě před několika lety ve verzi Andrej Babiš 2013 říkal, že ve Sněmovně rozhodně nechce blábolit a že je to politik, který mluví stručně a věcně, tady dokáže překonávat dneska ve svých projevech i Tomia Okamuru více jak tříhodinovým projevem, Tomio Okamura byl na své poměry dneska velmi stručný, mluvil jenom hodinu, tak jsme mohli slyšet tady nesourodé věci, které zaznívaly, a především nepravdivé. A já k některým těm nepravdivým se chci vyjádřit, než budu hovořit o podstatě toho materiálu, který chceme projednávat, a o věcech, které přináší důchodová reforma naší vlády.
Tady zaznívaly výroky na adresu mé osoby či pana ministra financí. Já se vůči nim chci ohradit. A prosím, aby předseda hnutí ANO nepoužíval nepravdivé a lživé výroky. Já si nepamatuju - a pokud to pan předseda Andrej Babiš tady říkal, tak ať to doloží - že by ministr financí někdy řekl o českých důchodcích, že jsou nějakou hospodářskou škodou. Dneska to tady Andrej Babiš řekl několikrát. Buď ať to doloží, nebo ať se omluví za takovou lež. Mluvil o mně, že já jsem v loňském roce vyzýval a říkal, ať si jdou lidé požádat o předčasný důchod, že je to výhodné. Ať to doloží, nebo ať se domluví, já jsem nikdy nic takového neřekl.
Já jsem na dotazy novinářů, kteří znají problematiku důchodového systému a kteří si už na konci srpna loňského roku spočítali, že v okamžiku, kdy v daném roce je jedna či dvě mimořádné valorizace, tak nastane specifická anomální situace, že je výhodnější si o předčasný důchod požádat nebo od něj odejít, anebo požádat a nechat si odloženou výplatu. A na to jsem řekl, ano, je tato situace a v roce 2022 nastala. Ale nikdy jsem nikoho nevyzýval. Já bych byl rád, aby tady nebyly používané výroky, které nejsou pravdivé. Můžeme si tady vyčítat ledacos. Ale jestliže se tady začne veřejně lhát a opakovaně lhát a padají tady slova o tom, že tato vládní koalice bere důchodcům, že si jich neváží a podobně, tak to jsou opravdu věci, které jsou těžce za hranou.
My jsme za rok a půl naší vlády dle platné legislativy zvyšovali důchody, kdy došlo už ke třem mimořádným valorizacím a ke dvěma řádným. Důchody v České republice za rok a půl vzrostly o 30 %. Průměrná výše důchodů v České republice je po červnové mimořádné valorizaci na hodnotě 20 200 korun. Takže prosím pěkně, říkat tady, že vláda Andreje Babiše přidávala a za vlády této současné se důchodcům nepřidalo, je opět lež, nepravda a je to těžce zavádějící. Myslím si, že nikdo z nás politiků, z nás dětí a vnoučat současných důchodců by současným důchodcům nepřál.
Každý si přejeme, abychom je dokázali podporovat, abychom je dokázali chránit, abychom je dokázali podpořit v situaci, kdy kolem vzrostla inflace z objektivních globálních příčin. Ale zároveň každý zodpovědný nejenom politik, ale i rodič, táta od dětí, máma od dětí také má na paměti to, že je důležité nejenom myslet na současnost, ale také myslet na budoucnost. A opatření, která jako vláda děláme v rámci celé důchodové reformy, opatření, která představujeme v rámci tohoto konkrétního legislativního návrhu, jsou opatření, která v rámci celé důchodové reformy znamenají, že chceme zajistit dobré životní podmínky nejen pro současné důchodce, ale i pro jejich děti a pro jejich vnoučata, aby i dnešní generace padesátníků, čtyřicátníků, třicátníků a těch, kteří budou přicházet za námi, měli garanci, že v průběžném systému díky těmto úpravám, díky těmto změnám i oni budou mít šanci žít důstojně ve svém stáří.
Děláme úpravy, které jsou pozitivní, které jsou prorodinné, které jsou prosociální. A také oceňuji, že někteří kolegové a kolegyně z opozice opakovaně třeba v posledních týdnech je dokázali také kvitovat jako dobré a pozitivní. Například rodinný vyměřovací základ, který oceňuje zásluhu výchovy, investice do vzdělání, kterou investují rodiče do svých dětí tím, že tato doba už nebude dobou almužny a potrestání těchto rodičů jednou v důchodu, ale bude oceněna hodnotou průměrné mzdy v tom roce, že to je opatření jednoznačně dobré a pozitivní. Že v rámci rodinného vyměřovacího základu je jednoznačně dobré a pozitivní také to, že lidé, kteří pečují o své rodiče, prarodiče, manželky, manžele, o někoho blízkého, kdo je v nějakém vyšším stupni závislosti, že toho člověka nedali do žádné péče nějakého pobytového zařízení, ale že o něj pečují doma, že i to bude oceněno v budoucím důchodu také výší průměrné mzdy v daném roce. To je obrovský posun. Dosavadní důchodový systém tyto lidi spíše trestal. To, že je tady jednoznačně pozitivní krok jako společný vyměřovací základ manželů, který bude umožňovat dobrovolné sdílení výše průměrných příjmů v daném roce a z toho se budou vypočítávat jednou důchody, je krok, který zase bude přinášet stabilitu především pro ženy tak, aby jejich důchody v případě jakéhokoliv životního zvratu, v případě ovdovění měly důstojnou výši.
Je tam další důležité opatření, které pamatuje na vdovy a vdovce, které dává větší pravděpodobnost lidem, kteří někdy už i v pozdějším věku ztratí manžela a manželku a také při současných podmínkách nenávratně jednou provždy nárok na vdovský a vdovecký důchod, takže i pro ně bude ten systém o něco solidárnější. Je tam opatření, které zavádí vyšší hodnotu minimálního garantovaného důchodu, to znamená, že lidé budou vědět, že pokud odpracují alespoň 35 let v době pojištění, tak jejich garantovaná minimální část bude 20 % průměrného výdělku. To jsou jednoznačně pozitivní opatření. Nebo také opatření, které bude umožňovat dřívější odchody u lidí, kteří vykonávají náročné profese. A myslím, že to jsou opatření, u kterých jsme se v diskusích na pracovní úrovni v zásadě shodli, že je podporují v principech i představitelé opozice. A jsou to opatření, které přinesly i dřívější důchodové komise, které tady byly, nejenom komise Danuše Nerudové za minulé vlády, ale i ty dřívější.
Ale kdybychom zůstali jenom u těchto opatření, tak by to znamenalo jen další výdaje ze systému, z důchodového systému, který už v letošním roce bude mít deficit větší než 80 miliard korun. O 80 miliard korun v letošním roce více vyplatíme na důchody, než se vybere. A kdybychom to nechali tak, tak v roce 2050 v tomto systému bude každý rok chybět více jak 350 miliard korun. Každý rok. A tu částku bychom museli buďto v budoucnu zajistit tím, že se vybere více peněz z daní, nebo by jiná ministerstva musela dramaticky ušetřit, nebo bychom museli výrazně snížit důchody. A jak některé odborné autority spočítaly, pak by budoucí průměrný důchod v dnešních cenách byl 12 000 korun. A pokud je tady politik, který je zodpovědný, tak toto ví, že nemůže dopustit. Jsme v situaci, kdy se tady 25 let téma důchodové reformy odkládalo.
Já si pamatuji i Andreje Babiše, jak tady stál v roce 2014 na tomto místě a říkal, já tu důchodovou reformu mám, za pár měsíců ji představím a budeme ji realizovat. Mnoho vlád mělo ve svém programovém prohlášení vlády napsáno: důchodovou reformu uděláme, musíme ji udělat, je hazard ji odkládat. Většinová veřejnost v České republice je přesvědčena i podle mnoha průzkumů, že důchodovou reformu není možné odkládat a že je potřeba ji udělat. Pamatuji si ještě Andreje Babiše, který říkal, když budeme čtyři roky vládnout, tak ať už jako menšinová, nebo jednobarevná vláda se o důchodovou reformu pokusíme a uděláme ji. A dneska slyšíme vlastně spousty kritiky, často nepravdivé kritiky, ale nevidíme nic z toho, že za poslední roky, kdy Andrej Babiš byl premiérem nebo ministrem financí, že by takovýto návrh představil, nebo že by se o něj alespoň pokusil.
A my v rámci důchodové reformy děláme kroky, které vedou právě i ke stabilizaci, k tomu, aby budoucí důchody měly důstojnou úroveň a hodnotu. A proto děláme i některá opatření, která nejsou na první pohled možná pro někoho populární. Ale pokud má člověk rád své děti a svá vnoučata, tak si myslím, že rozumný člověk, člověk, který si v životě mnoho odřekl proto, aby se jeho děti a vnoučata mohly mít přiměřeně dobře, tak si myslím, že pochopí, že některá opatření je nutno udělat. A my tady máme před sebou dnes v návrhu, který chceme během příštích hodin projednat v prvním čtení, návrh, který míří do dvou oblastí, do oblasti úpravy valorizace, kdy bude platit, a to chci podtrhnout a zdůraznit, bude platit, že vždy k 1. lednu každého roku bude řádná valorizace plně o inflaci a o jednu třetinu růstu reálných mezd. Tedy parametry, které tady byly dlouhé roky do roku 2018 a které přinášely stabilitu a adekvátní růst pro zajištění dobré životní úrovně našich důchodců. To bude platit vždy. Na tom se nic nemění.
Pak upravujeme parametr, který se týká podmínek mimořádné valorizace. A proč ho upravujeme? Upravujeme ho proto, že ten současný mechanismus způsoboval, že nadprůměrné a vysoké důchody po mimořádné valorizaci rostly a rostly už trvale více než ty podprůměrné a nízké důchody. Ty nůžky se mezi těmito skupinami starobních důchodců neférově rozevíraly. A my tímto nastavujeme ten mechanismus tak, aby pokud se někdy v budoucnu stane, že meziměsíční inflace v tom daném roce překročí 5 %, tak pak bude fungovat princip mimořádného příspěvku k důchodu, o který nebude muset nikdo žádat. Ten po zbývající měsíce daného roku pomůže díky tomuto vyššímu příspěvku zvládnout ten nárůst inflace starobním důchodcům a pak ke každému 1. lednu každého kalendářního roku dojde k té řádné valorizaci, která bude adekvátně valorizovat jak tu základní složku, tak tu zásluhovou. A je to férové, je to sociální, zohledňuje to ten vývoj inflace.
A pak také reagujeme na to, že upravujeme podmínky pro odchod do předčasného důchodu. A já jsem přesvědčen, že předčasný důchod nemá být využíván jako institut proto, že je to výhodnější v nějaký okamžik, nebo proto, že to je výhodné odejít z pracovního trhu, a využívá to dneska 30 % lidí, kteří odcházejí do důchodu. Ale starobní důchod a ten předčasný, předčasný odchod do starobního důchodu, má být využíván v situaci, kdy člověk z objektivních důvodů už prostě v tom svém produktivním životě nemůže dále pokračovat a odchází do důchodu. Ale nemá to být o tom, že to je momentálně výhodné, že se stane nějaký rok, kdy to je mimořádně výhodné. Proto upravujeme ty čtyři základní parametry, a to je to, že se ta doba, kdy se může odejít do starobního důchodu, upravuje na tři roky před nárokem na starobní důchod, že za každých 90 dnů důchod bude snižovat koeficientem 1,5 % a že chceme mít požadavek na to, aby tento institut využívali lidé, kteří pracovali a měli pojistnou dobu 40 let. Připomínám, dneska průměrná doba, kdy odchází lidé v České republice do starobního důchodu, je 44,5 roku. Takže to není opatření, které by dneska lidé běžně nesplňovali.
A poslední. Po tu dobu, kdy člověk pobírá předčasný důchod, tak se ta zásluhová část nebude valorizovat, bude se valorizovat pouze ta základní a bude se potom valorizovat v okamžiku, kdy ten člověk už přejde z toho institutu předčasného důchodu do toho řádného.
Myslím si, že když se nad tím člověk zamyslí, tak ta opatření dávají logiku, dávají prostor pro to, aby ti lidé odcházeli opravdu v situaci, kdy to vyžaduje například jejich opotřebení, jejich fyzická zátěž a v kombinaci s tím, že počítáme, že od roku 2025 s celým tím balíčkem důchodové reformy budeme mít potom ten institut náročných profesí, tak si myslím, že to jsou opatření, která dávají logiku.
Já si dovolím ještě jenom připomenout to, co je také důležité, proč to děláme a proč to třeba není jednoduché a proč to někdy třeba lidé vnímají jako něco, co mají pocit, že by třeba se dělat nemuselo a mohlo se to třeba ještě odložit. Chci tady ukázat, jaký je dneska podíl výdajů ze státního rozpočtu na důchody. (Ukazuje graf.) Dneska vydáváme na důchody z rozpočtu 33,9 %. A jak jsem tady zmiňoval před chvílí, v letošním roce ten deficit - rozdíl mezi tím, kolik vybereme na pojistném a kolik vyplatíme, tak bude přes 80 miliard korun. Musíme těmi opatřeními dělat kroky k tomu, abychom nesměřovali k tomu obrovskému deficitu, který by znamenal kolem roku 2050 až minus 350 miliard korun. Jsme také situaci, kdy naše populace stárne, za posledních 30 let se nám narodilo o 900 tisíc dětí méně, daleko později přichází mladší a mladší generace na pracovní trh a kombinace těchto faktorů bude znamenat, že dnes máme situaci, kdy kolem roku 2030 bude 1,5 pracujícího člověka v produktivním věku na jednoho důchodce a v roce 2050 ten poměr bude jeden pracující na jednoho důchodce.
To jsou fakta. To není strašení. To je konstatování situace a politici mají říkat pravdu. Mají říkat, toto je skutečnost, toto je už velmi přesná prognóza, a proto máme dělat ta opatření, která třeba na první pohled nejsou populární, ale ona jsou vlastně populární pro ty budoucí generace, aby ony měly šanci na to, že v důchodu i oni jednou budou mít podobné zabezpečení jako jejich rodiče nebo prarodiče.
Ano, já souhlasím, a to v té důchodové reformě je a je to i v dalších opatřeních, která děláme, je stále velmi důležité podporovat rodiče, podporovat rodiny, podporovat odvahu, statečnost, úsilí rodičů mít děti, vychovávat je a investovat do jejich vzdělání. To stát musí dělat, obzvláště stát, který vymírá, a Česká republika stejně jako celá Evropská unie vymírá. Nemáme porodnost, která by měla hodnotu dvě a více dětí na jednu ženu. Takže o toto úsilí se máme stále snažit, nesmíme na něj rezignovat a naše vláda na něj také nerezignuje. Ale to, že nám chybí za těch skoro 30 let 900 tisíc dětí, už je fakt, který se stal, ten už nedokážeme zpětně změnit. Můžeme se snažit změnit ty budoucí roky, ale už nedokážeme změnit ten zásadní negativní výkyv, který nastane.
Pak jsem také chtěl ještě ukázat drobné srovnání, jaká je ta výše důchodů, když tady zaznívalo, že tato vláda nemyslí na důchodce. Tak se podívejme na ta nejposlednější data, která jsou aktuální. (Ukazuje.) Já jsem si tady dovolil drobné srovnání mezi Českou republikou aktuálně a posledními hodnotami, které jsou známé z veřejných zdrojů na Slovensku, což je červen 2023 v případě nás a duben 2023 v případě Slovenska. Doporučuju se podívat na to, jaká je výše průměrných důchodů v těchto dvou zemích. A myslím si, že když se podíváme i na ten poměr, náhradový poměr mezi průměrnou výší důchodů a průměrnou mzdou, tak jsme se dostali prakticky na hodnotu 50 %, což je jeden z nejvyšších náhradových poměrů, vlastně nejvyšší za posledních 30 let. Ano, je to dáno také tím, že se zastavil růst reálných mezd. To je potřeba si přiznat, to je jednoznačné a jasné, ale vůči seniorům tato společnost z generování odvodů se zachovala v této situaci velmi solidárně. A my zapomínáme na jeden fakt. Nikdo z našich rodičů a prarodičů si ve svých odvodech neodkládal na svůj důchod. Je to průběžný systém. To znamená, to, co odvedli, se další měsíc vyplácelo na důchody jejich rodičů a prarodičů. A dnešní produktivní generace ve svých odvodech vytváří hodnotu toho, co je vypláceno další měsíc současným starobním důchodcům. A opravdu tady musí být vyvážená mezigenerační solidarita a musíme sledovat obě dvě ty misky vah.
A dovolím si poslední věc, do závěru ještě říct jednu podstatnou věc, co bylo důležité a co více jak 1,4 milionu žen, především žen, v důchodu pomohlo velmi výrazně, a to bylo od 1. ledna zavedení výchovného. I v rozpočtově složité situaci vláda toto opatření od 1. ledna realizovala. Ano, říkám na rovinu, já jsem tento návrh tady v minulém období jako opoziční poslanec předkládal několikrát a pamatuji si, jak mě tehdejší vládní koalice ANO a ČSSD s tímto opatřením několikrát odmítla podpořit.
Podařilo se to až na jednom z posledních hlasování tehdejší končící Sněmovny. A jsem za to rád, že se to podařilo, protože tím sice neřešíme příčinu, tu řešíme rodinným vyměřovacím základem, ale řešíme ten důsledek. Důsledek, kdy systém trestal naše maminky, babičky, které vychovaly nás, současnou produktivní generaci. A to je další krok, kdy mně velmi vadí, když tady zaznívá z úst některých opozičních představitelů, že my tady máme nějakou obsesi, posedlost a že tady máme ambici řešit problémy deficitu rozpočtu tím, že něco snižujeme důchodcům. Není to pravda. Za rok a půl třicetiprocentní nárůst výše důchodů, zavedení výchovného, které pomáhá především ženám, které mají objektivně výrazně nižší důchody než muži a překročení vlastně té rekordní hranice více jak 20 tisíc korun průměrného důchodu.
Byl bych moc rád, aby ty příští hodiny, možná dny, uvidíme, opravdu byly vedeny konstruktivní debatou, a když sem někdo přichází a kritizuje, aby tady nemluvil od Šumavy k Tatrám, aby tady neříkal věci, které jsou zjevně nepravdivé, ale aby se pokud možno soustředil na podstatu toho, o čem se bavíme, a to je novela zákona o důchodovém pojištění, případně věci, které souvisejí s důchodovou reformou. A když někdo přichází a říká, je to špatně, tak bych očekával, že předloží a řekne - mám tady komplexní návrh, který řeší i tu otázku nejenom výdajů, ale především otázku příjmů, tedy i věci, které nejsou populární, ale které se prostě musí odpracovat, pokud opravdu jako politik, který si stoupne k tomuto místu, to myslí vážně a myslí to vážně i vůči budoucím generacím, které přijdou za dvacet, třicet, čtyřicet, padesát let. A jestli neumí ten člověk dát relevantní lepší protinávrh, tak ta diskuse je hodně složitá a někdy bezpředmětná.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
