Nejprve zmínila události z 11. března, jež kauzu odstartovaly, pak nabídla tři rozhovory. S rektorem VŠE Petrem Dvořákem, s děkanem Miroslavem Ševčíkem a komentátorem Seznamu Zpráv Václavem Dolejším. Lepší ukázku, jaké jsou metody práce České televize, snad ani nejde vymyslet.

Skutečné důvody toho, proč se Ševčík na schodech Národního muzea vyskytnul, totiž že tam přišel na pomoc občanovi zbitému policií, což dokazuje řada videí, jichž je internet plný, Česká televize už čtvrt roku vynechává. Příběh stále líčí, že Ševčík byl součástí davu, který se do muzea dobýval, aby strhnul ukrajinskou vlajku. Sečteno, podtrženo: Česká televize dlouhodobě prezentuje zavádějící informace, což není nic jiného než informační zločin. Je to nestoudné, je to nepoctivé, je to neetické, ba přímo nezákonné.

Následovaly ony tři rozhovory. Zatímco s Dvořákem a Dolejším si moderátor Jiří Václavek povídal, jako když horkým nožem másla ukrajuje, Ševčíkovi stačil během několikaminutového rozhovoru skočit do řeči, nenechat ho dokončit větu či doříct myšlenku víc než desetkrát.

Podpisů na petici proti Ševčíkovu odvolání je asi desetkrát víc než na petici opačné, na podporu Ševčíka probíhají demonstrace, za Ševčíkem stojí řada osobností z akademického i politického světa, Dolejšího antiševčíkovské dojmologii ale nikdo ve studiu neoponoval, žádní Ševčíkovi podporovatelé dle České televize v naší zemi zřejmě neexistují.

To není publicistika. To, co provozuje Česká televize, je sprostá propaganda. A platíme si to povinným výpalným.