Mnohé druhy jsou v Evropě na hranici vyhubení s děsivými důsledky pro naši budoucnost.

Krajina postrádá přirozené prvky, které poskytují úkryt. Pestrost byla vystřídána monotónností rozměrných lánů, sužovaných půdní erozí, bez schopnosti zadržovat vodu, natož podporovat biodiverzitu.

Evropský parlament udělal mnohé pro ochranu naší budoucnosti a dodržení mezinárodních závazků, například v podobě snížení emisí o 55 % do roku 2030 a emisní neutralitu kontinentu do roku 2050. Jeden z výrazných prvků však v legislativě chybí, a to zákon o ochraně přírody a její obnově.

Nelze jen podporovat intenzivní zemědělství na úkor ochrany krajiny. Nemůžeme dále vytvářet „v polích“ jen izolované ostrůvky života. Tím se obnova přírody v evropském kontextu nastartovat nedokáže a ztratíme i její poslední zbytky, které civilizaci ještě odolávají.