Stačí se podívat, jak se útočí na herce, kteří si dovolili říct svůj názor, o sobě už snad ani nemluvím, co jsem musela ve zralém věku zažít. Jak mocní pochopili, že mám mozek a odvahu a nebojím se obojí tvrdě použít, stala jsem se "lovnou zvěří"...
Vidlák (u kterého jsem si taky dávala v době volební kampaně kafe, a doufám nějaké podzimní zase dáme), má tedy krutou pravdu (více ZDE). A navíc ji umí velmi originálně napsat. Já mohu jen dodat, že buď tam nahoře zase budou novodobí Jakešové, s nimiž nás čeká neuvěřitelný ekonomický propad, pozice slouhů kdekoho a opakovaných mezinárodních ostud typu zákazu hry tenisu a operního zpěvu, nebo...
Nebo je prostě vyprovodíme a staneme se malým, ale sebevědomým svrchovaným středoevropským státem, v jehož čele budou chytří, schopní, zdravě odvážní, svůj národ chápající a za něj bojující lidé. Protože včera bylo pozdě. Tedy už to dnes není skutečně o jednom usnesení vlády, o jedné její chybě... Je to už o této účelově slepené vládě jako celku, která má evidentně co dělat sama se sebou. S ní míříme k ekonomickému dnu a naše mezinárodní pověst hyne.
Někdo nás využívá, někdo nás používá... protože ví, že může. Tato vláda zkrátka něco neumí, na něco nemá odvahu, v něčem se podbízí, v něčem se nechá tlačit do kouta, ale skutečnou osobnost v ní nenajdete... Někteří členové vlády dokonce pracují téměř v ilegalitě. A pak nás provázejí naučené fráze, naučené projevy, naučená gesta, což vše slouží kdekomu, jen ne této zemi... Velmi ráda bych napsala něco jiného, ale nemohu. Vidím to v přímém přenosu. A pamatuji bohužel i dobu toho Jakeše - tedy to srovnání si mohu dovolit.
A k mému srdečnímu oboru...
Tato vláda si viditelně neváží ani samosprávy, respektive o obce a města se nestará, zato považuje za samozřejmé, že samospráva zachrání a před občany obhájí vše, od mizejících pošt, chystaného chaosu na úřadech práce, personálně na sociálních odborech, a mávne velkoryse rukou i nad částečnou státní privatizací "své" daně z nemovitosti. Kdyby tak mohla samospráva vyhlásit samostatnost a nezávislost na státu, to by byla věc.
Bohužel je to jen teoretická a samozřejmě nerealizovatelná úvaha. Samospráva je součástí celé veřejné správy, ale aby se jí opravdu pracovalo dobře, to by to nahoře muselo jinak vypadat... Když opominu některé kauzy velkých měst, jako teď tu aktuální a tragikomickou kokainovou, jsou přece jen radnice dnes největší jistotou naší země. Bez ohledu na občasné úlety některých z nich.
Proč? Protože obce zachrání vždy všechno. Jestli ono to není tím, že odvolat starostu jde ze dne na den, narozdíl od předsedy vlády... Proto u mne obce vždy nachází oporu, i když náhodou něco nechtěně spletou.
Teď mne tak v této souvislosti napadá - váží si tato vláda vlastně vůbec někoho? Nebo jen sama sebe?
