Andrej Babiš

  • ANO 2011
  • Ústecký kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 1,91. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

16.11.2023 13:19:00

Zítra uslyšíme jen tradiční provládní plky

Zítra uslyšíme jen tradiční provládní plky

Projev na 83. mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny 15. listopadu 2023 ke stavu České republiky.

 Takže dobré ráno, vážení spoluobčané, dámy a pánové. Načasování této mimořádné schůze je absolutně perfektní. Zítra je totiž 17 listopadu, Den boje za svobodu a demokracii. Spousta lidí bude mluvit o demokracii a naše média nám budou jako tradičně každý rok přinášet reportáže o demokracii.

Při této příležitosti bych vám tady chtěl něco přečíst. Napsal to jeden můj dobrý známý a mně se to moc líbí. Ve spoustě věcí mi mluví z duše. Je to tedy o demokracii, takže budu rád, když budete poslouchat.

17. listopad je svátkem, kterým si dnes připomínáme, zítra, a už je to vlastně 33 let, 34 dokonce, počátek naší moderní demokratické státnosti. Připomínáme si listopadovou revoluci, celonárodní revoltu lidí proti upadajícímu socialistickému systému, ve které se lidé dokázali spojit v odporu proti totalitní moci. Dnům, kdy se národ vzepřel dominantní politické síle, zasahující do všech aspektů života tehdejší společnosti a dokázal ji odstavit. Lidé dokázali odstavit politickou moc demonstracemi a generální stávkou. Vládu, která nedokázala poskytnout lidem jejich přirozená práva, rozvíjet svobody a vést otevřený dialog o problémech země, která již nedokázala rozvíjet ekonomický potenciál vlastního státu. Vládě, která ostrakizovala kritické názory, trestala je vězněním, vyhazováním z práce, zastrašováním a nátlakem. Moci, která se udržovala silou zbraní globálně působícího sovětského impéria, jemuž byla podřízena vojensky, politicky i ekonomicky a která prostřednictvím státem a politikou provozovaných médií lhala vlastním lidem o skutečném stavu země, ekonomických problémech země, strukturálních problémech, které již nedokázala řešit.

Demokracie nám po revoluci přinesla svobody, o kterých se nám za předchozího politického systému mohlo jen zdát. Důkazem je množství politických směrů, které dnes zastupují občany v otevřeném politickém zápase. Jsme za tuto možnost, toto právo, velmi vděčni a velmi si jej vážíme. Demokracie je politickým systémem, ve kterém mají lidé možnost a naději, že svá práva a potřeby účinně a mírumilovně prosadí.

Mají právo se organizovat, shromažďovat, veřejně prosazovat své myšlenky, vést politický dialog, v politickém zápase získávat své příznivce a podporovatele a takto krok za krokem prosazovat své vidění světa a zároveň potřebné věci pro stát a společnost. To je demokracie. Dnes žijeme v systému, který ze sebe nedokázal setřepat praktiky a postoje minulého režimu. I dnes bohužel jsou oponenti, lidé a stejně jako politická uskupení mimo parlamentní aktivity, kteří nesouhlasí s vládní politikou, často v postavení, kdy vládnoucí režim a jeho podporující média jsou označována jako antidemokratická, antisystémová, dezolátní, proruská a podobně. Ano, tito lidé a ta uskupení. Je to tedy podobná praktika, jakou používali kdysi i komunisté. Pro ně byli jejich odpůrci antisocialistickými živly, pomatenci a zkrachovalými existencemi. Dnes lidé, kteří kritizují systém politiků i ekonomické přešlapy vlády, jsou zesměšňováni a napadáni ve svých postojích. V přirozených zápasech o postavení a prosazováni svých přirozených zájmů jsou lidé, tak i opoziční politici, stavěni do rolí, kdy jsou označováni jako ohrožení demokratického zřízení. Představitelé opozice jsou nuceni se bránit dlouhodobé systematické denunciaci. Denunciaci. Lidé, kteří projeví veřejně svůj názor, se často ocitají v postavení, kdy jejich veřejné postoje vedou k jejich ekonomické ostrakizaci v práci, ve společnosti, v životě. Kritika jak v rovině politických, tak i ekonomických přešlapů vlády a systému je zhusta nálepkována jako nepřátelská tomuto zřízení. Manipulativně je označována jako neuvědomělá, nevzdělaná a bůhvíjaká ještě. Je to dlouhodobý problém. Dříve byly za antisystémové, xenofobní, rasistické považovány názory, které upozorňovaly na skutečnost, že evropská migrační politika má řadu problémů, které společnost zatíží a přinese velké strukturální problémy. Dnes vidíme, že tehdejší kritici měli v lecčems pravdu. Žijeme v době velkých agend: Green Deal, rozsáhlá migrace, ilegální migrace, žijeme v době ostrých válečných konfliktů, tématem společnosti je klimatická změna nebo prosazování různých globálních trendů. Demokracii by mělo jít o to, abychom měli možnost společně nad těmito jevy kriticky a solidně uvažovat, čelit výzvám, ohrožením a být schopni pojmenovávat a využívat příležitosti k vlastnímu rozvoji. Děje se tak? Ani náhodou. Skutečnost, žitá skutečnost ukazuje čím dál naléhavěji, že jsme ve vleku mediálních diskursů, které nevznikají z našich potřeb a zájmů. Kritici, opoziční parlamentní i mimoparlamentní strany a hnutí, lidé v ulicích, lidé na demonstracích, lidé, na které těžce doléhají přešlapy a omyly vládních polistopadových politik, globálních agend či stejně tak naprosto tristní účinkování této aktuální vlády jasně a zřetelně pojmenovávají podstatu problému. Vědí jednoduše, často dříve než vláda, dříve než média retušující realitu, kde společnost, stát i systém ve skutečnosti selhává.

Vede naše společnost a tato vláda dialog? Nebo ve skutečnosti se stala jen jakýmsi novým autonomním politbyrem, které prosazuje politiku bez ohledu na stát, lidi, průmysl, ekonomiku a samotnou demokracii? Pravdou je, že stále ještě valná většina lidí v této zemi žije v představě, že strany, které si v roce 2021 zvolili do vlády a které samy sebe označují za nositele demokratických hodnot, jsou demokraty i ve skutečnosti. Je to právě jakýsi obmyslný status demokratů, který je rozhodujícím prvkem jejich volebních úspěchů. Lidé milují demokracii a věří v ni a je to samozřejmě skvělé a v pořádku. Problémem je, že tento status, status demokratů si uzurpovala jak tato vláda, tak i polistopadová politická moc. Postavení v rovině nominálních demokratů je jedním z rozhodujících požadavků české společnosti, která, většinově, se domnívám, spěje a tíhne zcela přirozeně k demokracii. Demokracie, nejen stav ekonomiky, je to, díky čemu se lidé ve volbách často rozhodují ve prospěch polistopadových stran. Demokracie je základní axiom naší společnosti. A právě poukaz na nedemokratičnost opozice, trvale plédovaný, a všimněte si, vždycky mluví o populistech a nedemokratech a tak dále, je často důvodem, proč lidé podvědomě se zdráhají poskytnout mandát opozici bojující o změnu postavení naší země na mezinárodním kolbišti zájmů v Evropské unii, v domácí i evropské ekonomice a nakonec i v domácí politice.

Takže pojďme si to teď společně vysvětlit. Nově budovaný demokratický režim po listopadu 1989 potřeboval demokraticky smýšlející a jednající politiky, kteří by měli za cíl životní poslání a životní postoj budovat v naší zemi demokracii. Bohužel během času se ukázalo, že právě demokratický mandát a demokratický étos se stal jen nástrojem, kterým si polistopadová moc vykolíkovala hřiště pro vlastní působení. Strany, které vznikly po revoluci v roce 1989, si jednoduše přisvojily značku demokracie. Jen oni jsou demokratičtí. A v tom je ta největší zrada demokratických ideálů a demokratické soutěže politických stran. Demokratický mandát zde posloužil jen k vytvoření pozic ve státě. V neotřesitelné hodnotě, kterou uznáváme všichni společně, platí, že pouze polistopadová moc a média samozřejmě mají jakýsi obmyslný mandát určovat, co je a co není demokratické, kdo je a kdo není demokratem. Tito lidé se staví do role nositelů demokracie a jiné staví do rolí, kdy oni sami posuzují, co ještě je a co už není demokracie. A to je jeden z velkých a hlubokých omylů, se kterým zápasí celá naše společnost. To, že polistopadová moc může dnes určovat, kdo je a kdo není demokratem, je poloha, která deformuje politickou soutěž. Opozice je nazývána a prezentována systematicky jako nedemokratická. Je to taktika, účinně prosazovaný postoj, manipulace, jejímž cílem je odrazování veřejnosti od politických programů opozice; smysluplných, účinných, posouvajících vývoj dopředu. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Politické strany pod pláštíkem demokracie po listopadu 1989 vytvořily prostředí, v kterém demokratické zápasy o politiku i ekonomiku pouze předstíraly, nikoliv si skutečně konkurovaly. Typickým příkladem, který máme všichni před očima, je uskupení SPOLU. Politické strany jednající po celou polistopadovou éru prakticky v tiché shodě. Partaje, které jsme byli nuceni vídat po léta v nedělních debatách veřejnoprávní televize v poloze jakýchsi politických konkurentů.

Byla to ale jen předstíraná soutěž. Ve skutečnosti šlo o neformální politický kartel, oligopol moci, který zde vládl po celé tři dekády. Dnes už politický kartel tyto strany ani nepředstírají, jednají v naprostém souladu a společně sedí ve vládě, dokonce mají i společnou značku a program a budou spolu dále jednat a účinkovat na scéně.

Můžeme si taky vzpomenout na oposmlouvu, kdy tady byla takzvaná pravicová a takzvaná levicová strana, a potom lidi byli strašně zklamáni, že nakonec se domluvili. Takže zase to bylo jenom takové předstírání konkurence.

Politická konkurence pohánějící politickou soutěž myšlenek a činů vznikla teprve v České republice až v roce 2013, až v okamžiku, kdy tomuto neformálnímu politickému kartelu přibyl vyzyvatel - hnutí ANO, schopný ustát tlak, kterému je takový vyzyvatel pokaždé vystaven. Bylo to hnutí ANO a další subjekt, jako dnes SPD a stejně tak mimoparlamentní politická hnutí, kteří za cenu mediálních kauz útočících na samotnou podstatu existence takového vyzyvatele, za cenu nekompromisních útoků na představitele takových uskupení, dehonestací, vedení rozsáhlých a trvalých mediálních i kriminálních kauz vybojovali místo v parlamentu a nakonec tuto roli ustáli. Cílem denunciací, nátlaků či jednotlivých kauz bylo pochopitelně tato hnutí a strany onálepkovat, mediálně poškodit, rozvrátit zevnitř a nejlépe zničit. Jak hnutí ANO, tak SPD, tak i mimoparlamentní uskupení, strany a aktivity s tímto mají obrovské zkušenosti.

A tohle není o demokracii, tohle je o politické hře, která demokracii neprospívá. Víc než o demokracii jde o metodu, jak opoziční hnutí a strany vystrkat za okraj koridoru demokratické soutěže. Opozice je proto systematicky podvědomě deklarována jako nedemokratická, jako v uvozovkách až hrozba pro demokracii. Je to zvláštní situace. A nejen v našem státě. Podobným procesem prochází většina zemí bývalé střední a východní Evropy. Média na tuto hru na cinknutou demokracii přistoupila. Každý demokrat je jednoznačně pro, aby média kontrolovala a hodnotila práci politiků, patří to jak k demokracii, tak i k samotné politické soutěži, ale v okamžiku, kdy média komerční i veřejnoprávní zde stála a do značné míry stále ještě stojí na jedné ze stran politického zápasu, pak je jednoznačné, že zde nešlo a stále nejde o rovnou politickou soutěž. Klíčem je právě zápas o samotnou demokracii, o to, kdo ji představuje. Opozice má být ta, která v podání médií vlády představuje jakousi nespecifikovanou hrozbu pro demokracii. Je to samozřejmě nesmysl, pochopitelně, ale zároveň velmi účinný nástroj politického boje. Kdyby média systematicky postupovala stejně tvrdě proti vládě jako proti opozici, netolerovala polistopadovým stranám jejich přešlapy, dominantní vliv, excesy proti demokracii, stavěla se na stranu kritiků systému a posouvala společnou společenskou debatu, tak byli bychom dnes jinde.

No, tak já teď odbočím. Řekneme si o něco o těch médiích. Včera jsme měli tady skutečně velký zážitek a hlavně... Možná by bylo dobré, aby už konečně ta média, ta provládní média vlastně jasně řekla, jak jsme se teď dozvěděli od toho nezávislého nějakého orgánu, toho nezávislého uskupení médií, že kam patří. Dneska ráno známý podporovatel vlády - a je to samozřejmě hlavně tedy Seznam Zprávy, to komando, které jsme tady včera zažili, které nás tady honilo v předsálí, které se vlastně dostalo i do kanceláře pana místopředsedy Havlíčka... Tak jaký je titulek dneska v 7.30? Zbytečný strach z elektřiny. Rodiny kvůli ní nezchudnou. Říká Seznam Zprávy. Známý to redaktor, stejný redaktor říkal: Rozpočet je v lepším stavu, než se čekalo. Stačilo nedělat to, co dělal Babiš. Stejný redaktor, Seznam Zprávy. Stejný redaktor: Na EET stát vydělal čtyři miliardy, zaplatili to však zákazníci. No, to je strašné moudro, stejný redaktor.

A co se tady včera stalo vlastně? Tady mě odchytili ohledně plakátu, vážení. Takže jaký vyšel titulek? Seznam Zprávy, samozřejmě. Největší, nejprolhanější, vážení spoluobčané, server z Kypru, majitel mluví na Parlamentních listech, největší koncentrace novinářů proti hnutí ANO a proti Babišovi. Takže titulek je: ANO se přihlásilo k plakátům proti Peckové. Vynadáme mu, řekl Babiš. Hned první věta je manipulace. Šéf hnutí ANO poprvé připustil... Co to je? Já jsem se poprvé vyjádřil. Oni píšou, poprvé připustil. Takže oni vlastně říkají podprahově, že předtím jsem se vyjadřoval, já jsem se nevyjadřoval. Zase lžou, jak lhaly opakovaně ohledně Tuhého, že bude u nás kandidovat. Lžou od rána do večera. Takže ta guerilla, co byla tady. A byly čtyři. Mimochodem, minule jsem je viděl bufetu, měli prostorový mikrofon. Já nevím, já neznám tady... Vy tady rozumíte tomu, jak to tu funguje? Oni budou za námi lézt i na WC.

No takže Seznam Zpráv říká: Plakátům proti Peckové. Jaký plakát proti Peckové? Vysvětlete mi to, prosím vás. Já jsem se jasně vyjádřil, že ten plakát je pravdivý. Tady je mediální výstup. Rédl, organizovaný zločin, Dozimetr, STAN porcoval zakázky na Středočeském kraji. Náměstkyně je naše, šéf střediska(?) je náš, Vejšek. Vejšek úplně nadšenej, vole, jo? No, a tady se jenom píše, že údajně paní hejtmanka to věděla. Takže poprvé se mě na to zeptal někdo a já jsem řekl, jo, vždyť ten plakát je pravdivý, tak ho měli, nevím, kdo to byl, údajně někdo od nás, měli ho rozdávat. Vždyť je pravdivý. Tak z toho se dělá aféra, vždyť je to pravda. Proč to asi naši na to upozor...? No, to, že to podělali a že to neměli tam lepit, a pokud někdo lhal z našich, tak půjde od válu. Jo, protože to nebudeme tolerovat, to je pravda. Ale oni to zase otočili, protože oni teď se snaží nám říkat, že my jsme udělali něco špatně. Ne, na tom plakátě je pravda. Zkrátka je odposlech a mluví se o paní hejtmance. A Dozimetr je na střední Čechy.

No a co tohle, Seznam Zprávy? Putin s Babišem? Nová hrozba, stejný agenti, to je co? To jste neřešili? Tyhle plakáty? Provládní kyperský prolhaný Seznam Zprávy? To jste neřešili? Ne? To jste neřešili. Tak si dejte do té vaší hlavičky už konečně, jsme tady pro vládu, my tady pro ně boj... (bojujeme?), vždyť to všichni vědí. A vážení spoluobčané, vůbec to nečtete (nečtěte?), vůbec. To je jedna lež za druhou. Slavný seznam. To komando tady hned tasí ten mobil, nahrávají, ano. Takže jenom manipulace.

Poprvé připustil, ne, poprvé se mě zeptali, a já říkám, ti naši pitomci to měli rozdávat, vždyť je to pravda. Proč to musí rozdávat? No, protože média o tom neříkají nic. A co teď bude následovat? Trestní oznámení, že nějaký náš mladý hlupák tam něco vylepil. Takže vždycky, když policie zavolá, tak to bude Seznam Zprávy: Byl tam někdo? Tak to pojedou, nevím, pojedou to stále. Tak to jsou naše demokratická média. Ne? Oni nejsou demokratická. Takže to je zážitek ze včera.

A samozřejmě ten druhý zážitek je Novinky, vážení spoluobčané. Novinky už vůbec ani nečtěte. To je stejné jak Seznam Zprávy. Takže já jsem včera vysvětloval paní redaktorce, že za drahé potraviny u nás může vysoká cena elektřiny a nejvyšší DPH. Ano, prohlásil třeba... No, co oni udělali? A samozřejmě novináři vždycky napíšou něco víceméně korektně, ale editor to změní. Novinky - máte stoprocentní jistotu, že editoři v Novinkách jsou vždycky proti nám. Takže titulek je: Jako premiér ani za nic. Teď by Babiš srazil DPH na potraviny na nulu. To je jako neuvěřitelné. Přitom jsem 15 minut na ni mluvil. Vždyť se díváme, stále řeší potraviny.

22. 3. 2022 potom, co jsem tady 18. února 2022 vystoupil a řekl, aby pan ministr průmyslu zastropoval cenu elektřiny u výrobců, jak to udělal Sulík na Slovensku, a 1 500 korun. A nás samozřejmě neposlouchali. Tak jsem vysvětloval paní redaktorce, že ta inflace se dá nějak srazit. Například hnutí ANO srazilo DPH na elektřinu, plyn v listopadu a v prosinci 2021 z 21 na nulu - byla negativní inflace. Nikdo to nekomentoval. Teď inflace stoupla, všichni ti provládní vysvětlovali, to vlastně tak ani není, víte, tam je něco. Jo? Takže 22. 3. 2022 jsem byl v Polsku, dělal jsem nákup v Biedronce a jasně jsem řekl panu premiérovi, když ho tedy Morawiecki vzal do toho vlaku do Kyjeva a ten Turów, jak dobře dojednali - samozřejmě si dělám srandu - aby srazil DPH z 15 % na nulu. Ano? A oni to vzali - totální manipulace - a dělají z nás pitomce, že v roce 2020 nebyl přece žádný důvod něco dělat, i když byl covid. I když byl covid! Ano? Ale trvale - trvale - samozřejmě máme vysoké DPH na potraviny. Takže zase ze mě dělali pitomce, že jako premiér ani nic. No, ano, jako premiér jsem neměl co řešit. Co jsem měl řešit jako premiér? Ceny potravin i inflace byla nízká, takže nevím, o čem mluví. A když ta inflace stoupla, když jsme to viděli, tak jsme ji srazili a končili jsme v prosinci s inflací 5,4. Téhle vládě samozřejmě inflace vyhovuje a hned to vyletělo. Takže toto je ta manipulace. Novinky - a tam to je na beton ten editor. Všichni to tam takhle dělají. To jsem jenom odbočil.

Takže když zase budete zítra povídat o rozdělené společnosti, o tom, kdo tady co udělal, tak jenom, abyste věděli, vážení spoluobčané, jak tady ta média fungujou, fungujou, fungujou. Fungujou tak, že jsou totálně provládní, že jsou součástí toho systému. Neříkám, že všichni novináři, ale zkrátka to tak je. A můžeme si samozřejmě povídat o tom, jak se to řeší na vládě, ale teď se vrátím ke svému projevu.

Takže kdyby média systematicky postupovala stejně tvrdě proti vládě jako proti opozici, netolerovala polistopadovým stranám jejich přešlapy, dominantní vliv, excesy proti demokracii, stavěla se na stranu kritiků systému a posouvala společenskou debatu, tak bychom byly dnes jinde. Kdyby média stejně tvrdě a nekompromisně přistupovala k polistopadové moci, strany dnešní vládní pětikoalice by se do vedení státu ani nedostaly. Ne? Vždyť ten Dozimetr taky odkládaly, ne? Nebo můžeme si vzpomenout, co tady hrála před volbami média. A nedostal by se do čela státu ani dnešní prezident. Nepanoval by zde stav, kdy zemi dnes vládne naprosto katastrofální vláda s katastrofálními výsledky a které se projeví až za pár let. To jsem se nestačil včera divit, co tam pomatený Pirát tam Patrikovi vykládal o energiích a průmyslu, ale k tomu se dostanu až potom. Kdyby média držela nestranný kurz v předchozích letech, novináři by příkladně nehopsali ve flanelových košilích ve volebních štábech při prezidentské volbě, nepsali vymyšlené účelové kauzy, denunciace, mediální podrazy, napadající opozici a poškozující politickou soutěž. A platilo by striktně pravidlo: padni, komu padni. Nebyl by stát a společnost v situaci, ve které se dnes nachází.

Já jsem dneska listoval ty Lidovky. No, tak ten zásah v Olomouci, špičky ODS je na čtvrté straně nebo na páté. Kdyby se to stalo nám, ale bohužel se infiltroval ten ódéesák Švachula k nám, tak byl by titulek. Titulek! Některá média tam ani nedají tu ódéesku, dají jenom ty úředníky. Fakt jako výborný.

Takže pojem demokracie se stal vývěsným štítem polistopadových stran a zároveň palicí, se kterou je možné parlamentní i neparlamentní opozici kdykoliv pomyslně tlouci po hlavách. Je třeba pochopit, že strany pětikoalice a jím stranící média, podporovatelé a jejich investoři takto mohou určovat pravidla politického zápasu. Je to ale podivný zápas, kde jedna ze stran je zároveň hráčem a zároveň sudím. Je velmi nelehké vzdorovat této situaci, zvláště situaci, kdy opozice nedisponuje veřejnou podporou, ukotvením v institucích štědrými, vládními a veřejnými rozpočty.

Dnes je nespokojená už naprostá většina lidí. A to vidí. Vidí, že pětikoalice lhala. V programu, v programovém prohlášení vlády. A vidí lidi, že volili strany, které se sice zaštiťovaly demokracií, ale v praxi předvedly a předvádí jen katastrofální hospodářskou politiku. A také, a to je podstatnější, obrovské přešlapy proti principům demokracie jako zavírání alternativních názorových serverů, umlčování kritických hlasů zásahem cenzury. Tady to bylo naposledy za komunistů. Pokusy o vyhazování ze zaměstnání, jako tomu bylo v případě významných akademických mluvčích, jako je profesor Drulák nebo docent Ševčík. Živé vykonstruované politické a ekonomické kauzy. Na jejich medializaci se podíleli samotní politici a jimi podporovaná média, které smetly po zásluze až nezávislé soudy. Osobní nevybírané útoky na rodinu a děti politiků - jako v případě Andreje Babiše. A to znovu říkám, že cituju toho mého známého. A to je opravdu děsivá životní zkušenost. Stejně jako třeba zamřížovaná cela od Milionu chvilek. Provládní aktivistické úděrky (úderky?) před soudní budovou ve dni, kdy Andrej Babiš přicházel svědčit ve vykonstruovaném politickém procesu Čapí hnízdo, který ho měl a má trvale poškodit v očích veřejnosti. Jindy pokusy o umlčení parlamentní rozpravy. Obskurní útvar KRIT, který měl dozorovat názory úředníků ve státní správě. Hejna samozvaných cenzorů a dohlížitelů jediné správné pravdy a názoru. A taky přísná ostrakizace.

Tohle k demokracii rozhodně nepatří. A lidé si to, věřím, konečně již uvědomují. Není to opozice, kdo jedná proti demokratickým pravidlům. Hnutí ANO ve skutečnosti je pouze vyzyvatelem a aktérem v politické soutěži - úspěšným, dlužno dodat.

Je to první partaj nebo hnutí, která se dokázala postavit polistopadové moci a vnést do politiky zásadní prvek, princip skutečné politické konkurence. Je první reálnou politickou konkurencí polistopadových stran. Je to strana, která umí spravovat ekonomiku a stát, a proto na ni byly vedeny systematické útoky. Je to strana nebo hnutí, jejímž záměrem je ekonomická konstituce státu, prosperita společnosti, prosperita občanů, obnova domácí infrastruktury, obnova postavení České republiky v mezinárodních institucích a rozumná sebevědomá politika České republiky v podmínkách globalizované ekonomiky a západních politických struktur. Je to hnutí, které podporuje demokracii, které velmi dobře chápe demokratické pravidla a které je přísně dodržuje a prosazuje, možná přísněji než nominální polistopadoví demokraté. Lidé si často neuvědomují, jak zásadní jsou pro hnutí ANO demokratické postoje.

V roce 2021 hnutí ANO jako samostatná strana znovu vyhrála volby. Ano, samostatně už podeváté, i když média samozřejmě píšou něco jiného. Ale protože nenašla partnery pro spoluvládnutí, odešla klidně do opozice. Ukázkově demokratickým způsobem předala ministerstva s pomyslnou mašlí, s připravenými vládními projekty a dnes tvoří opozici, která tvrdě šlape vládě na paty. Korektně, sportovně, přísně, v rámci demokratických pravidel, to je důležité.

Lidé vnímají, že jako politický subjekt bylo hnutí ANO postaveno shora. Tento způsob organizace se do jisté míry odlišuje od způsobu, jakým byly konstituovány politické strany po roce 1989. Ty byly postaveny zdola, vznikaly často například sociální demokracie nebo ODS jako široký názorový proud, který se později přetavil ve stranické struktury. Bylo to přirozené, protože polistopadová politika se narodila z kvasu tehdejší revoluce.

Ale právě množství názorových proudů uvnitř stran, struktura charakteristická množstvím aktérů s různorodými požadavky na chod a cíle stran se bohužel často nakonec projeví negativně. Ve stranách nevítězí ti nejlepší, nejschopnější, ale ti, kteří mají za zády silné aktéry, mají podporu lobbistů, finančních kruhů, sponzorů a také samozřejmě médií.

Od lobbingu vede cesta k propojení na vlivné ekonomické kruhy zajišťující pokladnu stran. Stejně tak potřeba mediálního dosahu posiluje závislost stran na vlivu médií a samozřejmě nic není zadarmo. Vliv a prostředky nutné na politický boj se nakonec nutně projeví například v rozhodování o veřejných zakázkách. To teď vidíme i v Olomouci i Dozimetr a tak dále. Proces neomylně dospívá ke korupčnímu jednání, čehož jsme byli svědky jak v minulosti, tak i dnes. Odtud v případě, když se kauzy dostanou před soud, vedou k následným pokusům o prosazování a pojišťování vlivu u soudců, policie, vyšetřovatelů, státních zástupců či médií.

Hnutí ANO je v tomhle ohledu jiné. Nezávislost jednotlivých politiků, starostů, hejtmanů, provází systém řízení, který věci jako lobbing, korupci, velrybáře nebo vliv na státní zakázky, jednoduše odmítá. Hnutí ANO se zodpovídá pouze voličům, nepotřebuje lobbisty, velrybáře, reklamní agenty, právnické firmy v pozadí, sponzory, vlivové hráče. Zkrátka nepotřebuje Tondy Blaníky.

Právě struktura schopnosti koncentrace na výsledky organizace pomohla hnutí ANO se etablovat a v relativně krátké době bylo schopno vést vládu, resorty, ekonomiku i politiku. Hnutí ANO sloužilo a bude sloužit jak ekonomické prosperitě státu, tak samozřejmě hlavně lepšímu životu občanů a samozřejmě tak demokracii. Nicméně fakt, že bylo založeno shora, může část veřejnosti stále mylně chápat tak, že hnutí má sloužit nikoliv obecnému prospěchu, ale Babišovým zájmům. To jsme tady slyšeli také.

Politici, protivníci i část médií rádi mluví o tom, že hnutí ANO je stranou jednoho muže. No, a Andrej Babiš jako začínající politik v roce 2013 neodhadl, jak velkou škodu napáchají špinavé hry na demokraty a nedemokraty. Těžko ho mohlo napadnout, že tohle bude podstatou politického zápasu. Byla chyba, že se hnutí ANO proti této věci podsouvání antidemokratického charakteru důrazně neohradilo na začátku.

Nejen hnutí ANO, ale i oponenti vlády z mimoparlamentní scény nebo například lidé, kteří chodí na demonstrace, jsou označováni za dezoláty, proruskou, pročínskou a bůhvíjakou, pátou kolonu, dezinformátory a podobně - nedemokraté. Je to taktika a velmi účinná, dlužno přiznat, protože lidé jiného názorového zaměření tomuto masivně prosazovanému nesmyslu pochopitelně, bohužel, věří.

Je pravda, že hnutí ANO založil Andrej Babiš s několika lidmi, kteří byli přesvědčeni o tom, že korupce u nás dosáhla absolutního vrcholu. Teprve až díky obětavé práci stovek, možná tisíců, lidí, kteří hnutí uvěřili a podpořili jeho myšlenky a stali se jeho členy a podporovateli a především díky milionu voličů, se hnutí stalo v podstatě systémovou stranou s odpovědností za chod státu, s cílem prosazovat rozumnou ekonomickou správu země, z níž mají prospěch všichni. Zároveň je smyslem prosazovat demokratický charakter zřízení, být demokraty, žít a jednat jako demokraté. Ne slovy, ale činy a my jsme to opakovaně dokázali, opakovaně.

Můžeme se například podívat do Polska, kde je jasné, že protivládní koalice má většinu, ale premiér Morawiecki vzal ten mandát. Já jsem ho odmítl, protože zkrátka jsme se zachovali jako demokraté. Mohl jsem tam být rok nebo i dva, ale to jsme nechtěli.

Takže myslím, že zítra u příležitosti svátku, který oslavujeme jako svátek demokracie, bychom si měli být schopni přiznat, jaké problémy má právě naše demokracie a pokusit se je napravit. Je potřeba, aby lidé přestali na opozici nahlížet jako na nedemokratickou a vyvedli ji z pomyslného antidemokratického ghetta, kam byla účelově zahnána dlouhotrvající zlomyslnou a vychytralou mediální agendou a špinavou politickou hrou. Nikdy to nebyla pravda.

Opozice jak parlamentní, tak i mimoparlamentní, svádí poměrně složitý zápas, jehož jádrem je schopnost vytvořit demokratickou alternativu k vládní moci. Schopnější, lepší, odhodlaně pracující pro lidi a tento stát, odhodlanější upřednostnit české zájmy před jinými zájmy, evropskými, nadnárodními a globálními, obnovit schopnost české ekonomiky a takto zajistit lidem spravedlivý podíl na vytvořeném národním bohatství, zajistit lidem budoucnost a prosperitu. Ano, o to jde hnutí ANO.

Věřím, že mladí lidé, kteří v roce 1989, píše autor - no, oni už až tak mladí nejsou - šli v průvodu, který brutálně rozehnaly jednotky pohotovostního pluku, a doufali - ano, správně, teď jsem to špatně pochopil, tehdy mladí lidé, v tom roce 1989 - doufali a věřili v možnost, že zde jednou přijde demokratický systém, ve kterém každý schopný tvrdě pracující a čestný člověk, uspěje. O takový systém bychom měli usilovat. Nechceme systém, který je iluzí a nápodobou demokracie. Deficit pojmu demokracie je třeba napravit.

Stav demokracie v České republice navzdory proklamacím o demokratickém zřízení po roce 1989 není dobrý. Demokracie české společnosti má spíše podobu jakési formalizované bubliny, jakési systémové iluze, které část společnosti už příliš nedůvěřuje. Důvodem je fakt, že demokracie je zde v podstatě implementovaný systém daný procesem politické i ekonomické reformy po listopadu 1989, provedený zároveň rychlou, šokovou, ekonomickou transformací. U velké skupiny občanů jednoduše nedošlo zvnitření v ideály demokracie a důvodem je i to, že demokracií se ohání často lidé, kteří ji používají spíše jen jako štít pro svůj politický status a politické zápasy.

Žijeme tak v pouhé nápodobě západní demokracie. A k demokracii samotné teprve pomalu a obtížně spějeme. Nemluvě o tom, že podstatné problémy nyní zažíváme v ekonomice, což je pro důvěru v demokratický systém vždy velké riziko. Musíme začít znovu a pořádně. Ti, kteří měli zde demokracii hájit, budovat a podporovat, selhávají. Jejich přešlapy ničí demokracii v naší zemi. Jsme zaměstnáni ekonomickými a správními problémy, ale myslím, že bychom měli v otázce demokracie výrazně postoupit a znovu obnovit celospolečenský fundovaný dialog. Měli bychom chápat úskalí demokracie a být schopni o politickém systému demokracie vést fundovanou debatu. Ne o demokracii liberální, lidové, přímé, progresivistické, globalistické, západní, východní, ale pouze o skutečné demokracii.

To je úkol pro hnutí ANO a pro ostatní opoziční strany, i samozřejmě pro mimoparlamentní. Opozice i korektně smýšlející vládní politici, kteří chápou potřebu skutečné politické konkurence, kteří chápou, že jednotlivé společenské proudy jsou v politice potřebné a užitečné a mají své místo na slunci, by měli společně hledat řešení této věci. Politická konkurence posiluje demokratický systém. Nutí strany vydávat lepší výkony. Takto se zkvalitňuje a zlepšuje politický systém země. Jde o to, aby lidé chápali a vnímali, že v demokracii je o rovnosti názorů. Demokracie znamená soutěž myšlenek, v níž by měli vítězit ti nejlepší. Myšlenky i lidé, odhodlaně a trpělivě pracující pro stát a společnost. Demokracie není prapor, se kterým je možné mávat nebo si jej přisvojit. Demokracie je soutěž myšlenek a činů ve prospěch společnosti. Věřím, že je to dobrá cesta, která vede k dobré budoucnosti. Tak tolik o demokracii.

Zítra budou nekonečné debaty, vyjadřování. A co zítra určitě neuslyšíte, je privatizace. Já jsem tady objevil bakalářskou práci. Jmenuje se Hodnocení takzvané české cesty při transformaci ekonomiky. Vypracovala to Karolína Hovorková, Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, vedoucí práce Pavel Hejtman, doktor Pavel Hejtman, CSc., České Budějovice roku 2015. A proč o tom mluvím? Mluvím o tom, protože vlastně když chodíme a teď jsme navštívili některé privátní školy a ptáme se, jestli se děti učí naši novodobou historii, jestli se učí historii naší první republiky, jestli se učí, co se tady stalo po revoluci, no tak vypadá to tak, že hlavně se učí ten pravěk a tyhle novodobé dějiny moc ne. A tahle práce je strašně zajímavá. Je to o tom, jak se rozhodovalo, co to byla ta česká cesta, jak to všechno dopadlo. A nechci tady o energetice a energii budu mluvit až potom, co vystoupí Karel Havlíček, který je předkladatelem této mimořádné schůze o energetice.

Ale protože zítra je 17. listopadu, a protože vím, že o tom nebude řeč, tak je potřeba, aby si to někdo přečetl, možná by to mohli mít povinně žáci ve škole o tom, co se povedlo, nepovedlo. To tvrzení médií, že transformace byla úspěšná, protože co? Protože se všechno prodalo? Protože co? Protože zničili, nevím Škodu Plzeň nebo jak zprivatizovali Novou Huť, Poldi Kladno je po smrti. Jak zprivatizovali energetiku? Proč neprodali některé firmy jak prodali Škodu Auto Volkswagenu. Tahle práce má závěr, jo. Já nechci tady číst všechno. To je § 41. Zásadní chyby české cesty. Já to vůbec nechápu, kdo a proč, ale tady je to napsané, rozhodl o tom, že jsme vůbec někdy zprivatizovali věci, které samozřejmě si měl nechat stát. Vždyť ráno, když vstaneme, je teplo, rozsvítíme světlo, pustíme si vodu.

Voda, největší monopol. Všechny energetiky. Tak se podívejme do Polska, tam neprodali nic, nikdy uhlí nezprivatizovali. Nic nezprivatizovali. Nic. Všechno jim zůstalo. Takže tady je závěr té práce. Zásadní chyby české cesty. Tím, že během ekonomické transformace došlo k řadě zásadních chyb souhlasí nejen odpůrci české cesty, ale i její zastánci. V této podkapitole je sami jmenují. Například M. Myant 2013 za nejzávažnější chyby považuje následující: Nepochopení rozdílu mezi tržní ekonomikou vznikající centrálně plánované a tržní ekonomikou dávno zavedenou. Potom je tady postup ČNB. Potom je samozřejmě ta kupónka, která vedla k tomu, k čemu vedla. Vytunelované fondy, nebyla kontrola a tak dále. No zkrátka, pokud někdo tvrdí, že jsme transformaci zvládli tím, že jsme lidem slíbili, jak Kožený slíbil 10 000 za tu knížku a potom ty fondy někdo vytuneloval, ano, tak se to asi nepovedlo.

Takže ta práce říká, že... závěr, mezi počátkem devadesátých let a počátkem tohoto tisíciletí v České republice proběhl proces ostatního privatizovaného majetku. Ale já to tady ani nechci číst. Jaký je výsledek toho? Jaký je toho výsledek? No že každý rok jde 300 miliard dividend do zahraničí. Proč někdo neřekl, necháme si aspoň jednu státní banku? Proč nejdřív zničili naše banky - ODS, aby je ČSSD prodala za hubičku? A proč samozřejmě někdo neřekl, necháme si ten Transgas. A já tady mimořádně musím pochválit pana ministra (se smíchem), který tu sedí, to, že nakoupil zpět ty zásobníky, to, že ČEZ si pronajal, ten terminál v Emmshu na LNG a teď koupili Network Gas, ano, to je správná cesta. Akorát zapomněli si vykoupit 100 % ČEZu. ČEZ zaplatí 100 miliard, 100 miliard v rámci windfall tax a zaplatí minoritní... místo toho, aby těch 100 miliard bylo použito na získání 100 % ČEZu. Ano. Já nevím, co tady dělali po revoluci? Kdo jim to radil? Co dělali od roku 1990 do vstupu Evropské unie? Měli na to čtrnáct let, ne?

Já nevím, proč to tak dopadlo. (Se smíchem.) Takže ta privatizace. Zítra budete, vážení spoluobčané, slyšet, jak je to všechno skvělé. No, není to skvělé. Nám totiž tady téměř nic nepatří. A to, co si nechaly ty tradiční strany, tak vlastně velice úspěšně tunelovaly, zničily ČSA, třetí nejstarší letecká společnost na světě. Vytunelovaly 4,5 miliardy z letiště. Ještě, že jsme zachránili to ČEPRO, které chtěly privatizovat. A ta prolhaná novinářka něco stále vykládá a potom to ministr vnitra opakuje, ano. A to MERO je důležité, že to má stát.

A pokud jsem slyšel i pana ministra Stanjuru, že chce kupovat nějaké rafinerie... No tak ať je vykoupí. Potom konečně může pan premiér říkat, že něco nakupuje. Dneska nenakupuje nic. Nakupují to Poláci.

Takže o té privatizaci zítra, vážení spoluobčané, v těch debatách se nebude mluvit. Vlastně je velice zajímavé, že od revoluce tady děti ani nevědí, co to je, co se tady vlastně stalo. Tady nevyšla žádná ucelená publikace, která by to vlastně lidem připomněla. A já když jsem četl všechno, co se tady stalo, tak mi věřte, že jsem měl z toho depresi. Protože to jsou nevratné kroky. Nemáme ani jednu vlastní státní banku, nemáme ani jeden vlastní řetězec. Ještě chvála bohu že máme to Čepro! Tam se může jít někdo podívat, jestli ti dva konkurenti, Poláci a Maďaři, mají, nebo nemají velké marže. Tam se to dá zkontrolovat. A ty řetězce... Vždyť ta debata o těch potravinách, vždyť je to směšné. Směšné to je. Když někdo tvrdí, co bude a jak to bude. Vždyť ty tradiční strany na to zemědělství, kdy dovolily kupovat půdu cizincům a na to potravinářství kašlaly. A víte proč? Protože zkrátka tam není voličský potenciál. Protože když jdete do Rakouska, tak zjistíte, že každý zemědělec, který provozuje restauraci a hotel, má ty krávy, dělá to mléko. A v Itálii dělají to víno, lanýže a tu Nutellu samozřejmě, co pan premiér považuje za základní potravinu. (S úsměvem.) Takže doufejme, že postupně vláda pochopí, co je důležité.

A já ještě poslední věc, protože já teď o energetice nebudu mluvit, budu mluvit až potom, se ještě jednou přihlásím. Budu ještě mluvit... (Hledá ve svých podkladech.) To najdu... Tady to mám. Zítra, vážení spoluobčané - a mladí lidi ani nevědí, co to je - nebudete slyšet a nikdo vám nebude říkat články o StB, o tom, jak se tady rozhodlo skartovat desítky tun, desítky tun materiálu. Jak to bylo vlastně? Tady jsou titulky. Já vám je přečtu ty titulky. Kolik lidí bylo obviněno... Nějaký Mejla Hlavsa - O StB po 23 letech. Nebo tady je titulek - Pravda o StB. Tenhle muž vyděsil tajné agenty... Skartace... Stenoprotokol... Pri posledné tajné akci StB zmizely desítky tun spisů... O tom se nedozvíte. Kolik lidí se soudilo, kolik lidí museli osvobodit... Jak StB v prosinci 1989 zametala stopy... Důkazy končily v pytlích... Šokující odhalení. Agentem StB byl nositel nobelovky za mír a bývalý prezident... Za skartaci svazků StB můžou prý Čalfa i Komárek - titulek, se omlouvám. - Soud prepísal archív. Šesták vyhrál spor o minulosť. Někdo vyhrál 12 milionů... České soudy čistí dokonale... Bohdalová se soudila a vyhrála...

Takže o tom zítra neuslyšíte. Ani o privatizaci. Budeme zítra slyšet ty tradiční provládní plky. A proto jsem vám chtěl jenom říct, že pokud se chcete něco dozvědět, tak existují i materiály, kde se o tom píše.

Takže tím bych skončil a teď má Karel prostor začít tu energetiku. Já se potom ještě přihlásím s tím, jak to vlastně u nás bylo s tou energetikou, kdo z toho profitoval a co se tady všechno stalo. A je to šokující čtení. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama