23.12.2023 14:04:00
Potřebujeme naději
Předvánoční zamyšlení, publikované na svém veřejném facebookovém profilu
V zemi, kde se dlouhodobě buduje atmosféra až panického strachu z
nemoci a pocit všudypřítomné války, kde se vystupuje agresivně vůči
nositelům jiných názorů, kde začíná být proto samozřejmostí vnitřní
autocenzura, kde se běžně pošlapávají základní lidská práva včetně
svobody slova, kde se jako jediné možné určuje černobílé vidění světa a
nařizuje povinné nepřátelství k jiným národům a povinné názory, kde se
prosazují pavědecké teorie desítek pohlaví a normální začíná být téměř
nenormální, kde se rozbíjí generační soulad klasických rodin stavěním
hrází mezi rodiči a dětmi, kde senioři jsou prohlašováni téměř za přítěž
a požadavek na pár muž a žena za skoro drzost, kde láska k vlasti se
málem neodpouští, kde se pod taktovkou vlády ztrácí suverenita vlastní
země ve službách cizích zájmů, kde roste potřeba psychiatrů a klesá
porodnost dětí, kde požadavky míru, pravdy a odpovědnosti jsou skrytě
zakázané pod hrozbou společenské šikany, kde čelíme denně ekonomickým
důsledkům rozhodování nekompetentní vlády a současně přihlížíme
neuváženému rozhazování miliard… Je možné se v takové zemi a atmosféře,
plné povrchních frází a tragikomických projevů průměrných až
podprůměrných politiků, divit tomu, že lidem docházejí síly, přepadá je
beznaděj, marnost, nevidí žádnou naději a mohou je napadat šílené až
hrůzné činy včetně sebevražd a ubližování jiným?
Žijeme v “půlnočním království”, kde královští biřici na nás křičí
“zaplať”, ale naše životy jim jsou lhostejné… Sílu už dlouho hledáme jen
sami v sobě, a řadě lidí už ty síly docházejí… Nezvládají rodinné
rozpočty, pod rukama jim mizí léta budované podniky, nechápou, proč nás
naše vláda “prodává”, ani proč tak špatně vládne... Proč je k tomu všemu
navíc slepá, hluchá, arogantní a pyšná… Když nemá na co pyšná být…
Je proto nutné to všechno konečně natvrdo pojmenovat, a i pod tíhou
tragické pražské střelby konečně přestat většinově mlčet, vzepřít se
společně a jednotně všemu, co staví naši zemi do historicky nejhorší
pozice mezi všemi ostatními, a co v nás vyvolává čím dál větší pocit
marnosti, až životní beznaděje.
Potřebujeme naději. Tou nadějí pro Českou republiku a nás, její občany,
může být jen zásadní změna a jasný návrat k hodnotám, po kterých se
dnes usilovně šlape. Těmi hodnotami jsou rodina - vlast - mír - pravda -
základní lidská práva - fungující stát a schopní lidé v jeho čele.
Máme na tyto základní hodnoty právo. A protože to současná vláda odmítá
dlouhodobě akceptovat, bude muset odejit z čela naší krásné, dnes ale
zejména díky její neschopnosti těžce zkoušené země. Důsledky toho, co
předvádí, si totiž nezasloužíme ani my, ani ta země.
