Každý musí uznat, že při takovém snažení Piráti miláčky euroaktivních médií být musí. Proto se 27. 1. 2024 objevil v Euractivu článek, konstatující, že europoslanec Kolaja se stal „spitzenkandidátem“ za Piráty, když byl zvolen delegáty pirátských stran ze 14 zemí. Také je kandidátem českých Pirátů na eurokomisaře.
Proč ne, když jsou kandidáty takové hvězdy, jako ministr Síkela, známý například výrokem, že budeme-li potřebovat více elektrické energie, Německo se s námi rozdělí a utlumí část svého průmyslu, nebo pohledná profesorka Danuše Nerudová, oba za STAN populárního Víta Rakušana. Tím je současně zpochybněna teze, že po Jourové to horší být nemůže.
V čem spočívá dezinformace Euractivu a směšnost celé jeho zprávy? Poslanci za veškeré unijní Piráty jsou v celém více než sedmisetčlenném Evropském parlamentu pouze čtyři, tak jako v Poslanecké sněmovně ČR. Z těch čtyřech v EP jsou tři z ČR, jeden z Německa. V národních parlamentech jsou Piráti krom ČR jen na Islandu a v Lucembursku. Jen v ČR jsou dokonce ve vládě. Podporovatelé nejzhoubnějších myšlenek se v jiných zemích nazývají „Zelení“.
To vše Euractiv jistě ne náhodou zamlčuje, čímž se snaží vzbudit dojem, že Piráti jsou významná politická síla v Evropské unii. To je dezinformace, protože je to uvedení čtenářů v omyl. Piráti tedy nepředstavují velkou naději ničitelů Evropy. Euractiv uvádí, že si Marcel Kolaja dělá starosti s „nárůstem populismu a krajní pravice, způsobený mimo jiné covidem-19, válkou na Ukrajině a energetickou a klimatickou krizí“. „Piráti nabízejí alternativu,“ míní Kolaja.
Já nabízím alternativní interpretaci pomatených pirátských tezí. Vzestup vlasteneckých stran, které se brání zhoubě svých zemí a Evropy, je způsoben „bojem“ proti covidu-19 falešnými vakcínami a přehnanými omezeními, úmyslným vyprovokováním války na Ukrajině s podporou současného ukrajinského režimu, což vede k vraždění Ukrajinců a Rusů a bohatnutí amerických zbrojovek. Energetická krize je způsobena idiotským Green Dealem, sankcemi proti Rusku a spekulacemi korporací a klimatické změny nemohou být Green Dealem nijak potlačeny. Z falešných východisek lze dospět jen k chybným opatřením.
Euractiv poněkud nepřesně uvádí, že spitzenkandidát vítězné „evropské strany“ by se měl stát předsedou Evropské komise. „Evropská politická strana“ je sdružení politických stran z různých zemí Evropské unie, které se dohodly na vytvoření takové „evropské strany“, a to včetně stran, které do Evropského parlamentu neprosadily žádné kandidáty, ale sdílejí stejné cíle.
Euractiv doslova uvádí: „Podle europoslanců by tak bylo ve vedení Unie více zohledněno rozhodnutí evropských voličů.“ To je formálně pravdivý výrok, protože takových poslanců bylo více než jeden. Tento návrh ale nikdy neprošel.
Není divu. Vítězná „evropská strana“, tedy ta, která získala nejvíce hlasů, by jich mohla získat například 12 procent, a automaticky by měla zajištěno místo v čele Evropské komise. Neprosadil se ani návrh, aby do voleb do Evropského parlamentu kandidovaly „evropské politické strany“. Znamenalo by to, že by na kandidátkách byli kandidáti z cizích zemí a voličům sotva známých politických stran.
Dlouhodobý cíl je stále týž. Vytvořit Babylón, v kterém by jednotlivé členské státy už ani formálně neznamenaly nic, a občané by ztratili představu, kdo je vlastně zastupuje. Tím by úřednický aparát nadnárodních korporací, zvaný Evropská komise, měl definitivně volné ruce na dokončení plánů svých pánů: „Nebudete nic vlastnit a budete šťastni.“
