Tolik pár čísel. Nejsou pěkná. Zazněla mimo jiné na kulatém stole “Česko a rozvody - Co vše vlastně znamená rozvod?”, uspořádaly jsme ho s mojí milou kolegyní Miluší Horskou. Přišla řada odborníků z praxe i teorie. Probírali jsme se hromadou dat, protože aby bylo možné vztahům pomoci včas, potřebujeme vědět, proč se rozpadají.

Co mne šokovalo, je nízká úroveň využití podpůrných služeb. Když se ve vztahu nedaří, přicházejí problémy a řada manželství a partnerství by se dala ještě zachránit. Nejsme vůbec zvyklí si říct o pomoc - třeba právě u mediátorů, u párových terapeutů. Přitom často stačí docela málo - dostat zpětnou vazbu, že je třeba dobrý trochu jinak nastavit péči v domácnosti, udělat si čas na sebe.

Pátrali jsme po příčinách - navštívit terapeuta je stigmatizující, nebo o té možnosti manželé nevědí, není finančně dostupná, nebo se oba v páru neshodnou, že je potřeba dát vztahu vnější impuls.

Je mi líto každého dítěte, kterému se rozpadne bezpečná rodina. Ale chápu, že někdy to prostě nejde. O to cennější je, když se rodiče v klidu domluví a dopady na děti jsou co nejmenší. K tomu směřuje i novela občanského zákoníku, kterou brzy čekáme ve sněmovně, která upraví nesporné rozvody tak, aby manželství bylo rozvedeno během jednoho stání.

Díky všem, kteří se dokážou rozejít kultivovaně, protože děti zvládnou rozvod, když ho dobře zvládnou i rodiče.