Takhle je to alespoň zvykem v tradičních demokraciích. Stejně tak je zvykem, že se ve volebních kampaních novináři velmi intenzivně angažují, ale ani na vteřinu by neměli opustit principy elementární etiky.

 Pro novináře platí víc než pro koho jiného zásada slušnosti – i když kritizuje, musí jít o kritiku věcnou a opřenou o argumenty. Absolutně tabu jsou pak jakákoliv invektiva vůči lidem, kteří nemají s politikou, byznysem či jiným tématem článku nic společného. Zvláště, když se jedná například o seniory, kteří se snaží smysluplně a aktivně trávit mnohdy velmi komplikovaný podzim života.

Panu redaktorovi Šebelkovi je v této souvislosti nutno ironicky pogratulovat, protože svým článkem „Utajená liberecká Matka Tereza“ dokázal na poměrně malém prostoru popřít všechny tyto zásady a uchýlil se k nepochopitelnému a neadekvátnímu „ jedovatému výkřiku“, který však nemá se seriózní žurnalistikou vůbec nic společného.

Věta „V tu chvíli jsem si představil, jak radní přebaluje stařenky, utírá jim scvrklé zadečky a vypráví jim na noc pohádky“, která tvořila pointu páně Šebelkova článku, odhalila mnohé a není to nic pozitivního.

A tak se nezbývá než zeptat. Opravdu chceme, aby volební kampaň probíhala ve znamení nenávisti a útočení, jako vystřižené z totalitních „novin“?

PS: Pan Šebelka by se měl zamyslet nad tím, že i on bude možná jednou trávit podzim života v domově seniorů a pro své redakční nástupce bude (přesně dle básně o Dědově míse) jenom stařeček, kterému někdo musí pomáhat.