Tragédie na Filozofické fakultě byla zlomem – a zároveň zrcadlem naprosté neschopnosti státu. Nešlo jen o střelce, ale o reakci systému. Bezpečnostní složky věděly, mlčely a pak selhaly. A reakce ministra? Tvářit se, že udělal vše správně. Že prý “nemohl vědět”. Jenže matka zavražděné studentky, Lenka Šimůnková, se nedočkala ani obyčejné lidské odpovědi. Nevolila správnou stranu? Není součástí „naší bubliny“? Pak hold není slyšet.

A co Klánovický les? I zde má veřejnost silné pochybnosti. Média sice poslušně opakují verzi o „osamělém střelci“, ale lidé stále spekulují, zda skutečně vraždil muž označovaný jako pachatel. Proč? Protože příběh má až příliš mnoho nejasností – zejména pokud se potvrdí, že manželka zavražděného muže byla zaměstnankyní Ministerstva zahraničních věcí. Právě to dává celému případu děsivý stín – ticho kolem kauzy, která by v normální zemi vedla k otevřenému vyšetřování, je ohlušující.

Akce „podpisovka“, která měla působit jako spontánní podpora občanů, se ukázala být jen dalším trikem. Není to nic jiného než cílená manipulace s lidmi, kteří věřili, že podepisují něco skutečného. Ve skutečnosti šlo o zinscenovanou hru na důvěru – další klam na voliče, který se tvářil jako občanská iniciativa, ale byl řízen shora.

A co je nejhorší? Ministr vnitra jezdí po republice v pracovní době. V čase, kdy má chránit bezpečnost, řešit kriminální kauzy a odpovídat rodičům zavražděných dětí, sbírá podpisy a fotí se na sociální sítě. Kdo to platí? My. Daňoví poplatníci. Jako vždy. Protože Rakušanova drzost už přesáhla veškeré meze. Nejenže neřeší problémy této země – on si z veřejné funkce udělal vlastní PR agenturu.

Arogance, s jakou se vysmívá občanům, je dnes už neměřitelná. Když ho konfrontujete s fakty, označí vás za dezinformátora. Když se ptáte na pravdu, nazve vás extremistou. Když ztratíte důvěru, zaútočí na vaše právo o ní mluvit.

Toto není ochrana státu – to je privatizace moci. Vít Rakušan se stal symbolem všeho, co je s dnešní vládou špatně: elitářství, lež, manipulace a naprosté odtržení od reality obyčejných lidí.