Za prvé, podle mého názoru tento zákon není schopen dosáhnout to, co deklaruje. Proto je také kolem něho taková široká shoda, protože prostě nikomu nevadí. Myslím těm, na které by měl hlavně dopadnout. Je tu proto, aby byl, a ne, aby cokoliv řešil. Takto to vidím já z pozice právní.
Takovým přímým přenosem, který si jednou větou neodpustím, takové lobbování v nejvyšších patrech bez naprosto jakýchkoliv pravidel, u zakázky, která má hodnotu 400 miliard, teď probíhá v přímém přenosu ve věci Dukovan. V této zakázce se angažuje i pan prezident. Víme, co ho k tomu vede. Nicméně je to jasný důkaz, že v podstatě tyto procesy uzavírání smluv, ve kterých figurují veřejné peníze, neupraví žádná, byť sebepodrobnější zákonná pravidla.
V podstatě, jak to tady říkala moje kolegyně, bude to dopadat na ty slušné a ti neslušní se teď v klidu usmívají.
Největší lobbování probíhá tam, kde se ztrácejí SMS a s mobily si hrají děti, kde se tají informace. To, že je třeba hlídat veřejné peníze, říkám a píšu z pozice právní, že se zabývám veřejným právem desítky let, mnohdy jsem i tyto věci zastupovala u soudu. Tuším, že jsem zastupovala jako advokátka jako první spor o informace podle zákona 106 v této zemi, protože přístup k informacím vidím ve veřejné správě jako naprosto klíčový, ať přístup k informacím před nebo poté. Chápu, že dopředu někdy nelze možné tlumočit veřejně vše a jednat o všem, ale poté musí být zveřejněno absolutně vše, jak se jednalo, jak se uzavíraly smlouvy, kdo o nich jednal a tak dále.
Kdyby se řada věcí, které se dějí ve vyšších patrech politiky, jak to sleduji v podstatě od roku 1990, a teď dva roky zpětně na poli politiky, kdyby se řada těch věcí dělá na obcích a městech, tak už nám zastupitelé a starostové sedí na policii. V těch vyšších patrech to přehlédneme a teď si myslíme, že to vyřeší zákon. Není to pravda, chce to přístup k informacím, jasně, zákonem upravený, před, poté, ne, že budou občané dostávat informace s řadou začerněných textů a nepomohou tomu další seznamy lidí, slohové práce, co, kdo, kde, kdy. Teď se to rozšiřuje i na asistenty. Kdo si myslí, že toto opravdu vyřeší lobbování v naší zemi... Jak říkám, proto je na tom taková shoda, že ví, že prostě to nemůže způsobit to, co se tvrdí, byť bychom si to všichni třeba přáli.
Tento zákon je navíc výkladově velmi nekvalitní. Padalo to včera na výboru, že některé pojmy nejsou jasné. Je tam v jedné části skutečně spornost s ústavou, s ústavním pořádkem. V podstatě tady bude tolik lidí, kteří budou muset věnovat takový čas té, já to nazývám byrokratickou prací, že na odhalování skutečného lobbování nebude vlastně čas.
Padlo tady u mých kolegů, že by měl zviditelnit politické procesy. Já si myslím, že když zdokonalíme spíše a upřesníme a zakotvíme, nebo kdybychom to udělali, přístup k informacím a budou viditelné všechny databáze a budou viditelné dostatečně, že ten proces bude zviditelněný dostatečně.
Ten zákon nebudu moci podpořit, budu dokonce proti němu, ne proto, že bych byla pro, aby se neodhalovalo lobbování. Jak říkám, vidíme teď to největší v přímém přenosu kolem Dukovan. Ale myslím si, že tento zákon nemůže nikdy dosáhnout toho, co tvrdí, nemůže dosáhnout toho, co deklaruje, a právě proto je na něm taková široká shoda. Dívám se na to z pozice právní, dívám se na to z pozice zkušeností, někoho, kdo se pohybuje v komunální politice od roku 90 a v podstatě věnuje se veřejnému a ústavnímu právu.
Chci říct, že bych přála kolegům, aby jejich víra, že ten zákon splní to, co deklaruje, taková byla, ale myslím si, že to nemůže nikdy ten zákon dosáhnout. Je proto, aby byl, ne, aby něčeho dosáhl.
Děkuji.
